Našemu odjezdu do Finska předcházela celá řada překvapení. Vyráželi jsme za krásného zářijového dne. Zavazadla jsme den předtím odvezli na nádraží a na cestu jsme si vzali to nejnutnější. Jízdenky jsme ani moc nezkoumali. V Berlíně jsme přestupovali na rychlík Moskva - Malmö. Na peroně jsme ještě zahlédli naše zavazadla na přepravce,a tak jsme spokojeni vyhledali vagon s našimi místenkami. Přestože jsme měli mít zajištěna lůžka, tak jsme po výměně názorů s ruským a německým průvodčím byli odkázáni pouze na sedadla s odůvodněním, že jsou všechna lůžka obsazena. V Sassnitz se vlak nalodil a my se rozhodli, že raději strávíme noc na pohodlných křeslech v hořejších prostorách lodi. Odměnou za ta lůžka byl výhled na noční moře,kde jsme potkávali osvětlené lodě, a na východ slunce. V Malmö jsme opět přestoupili, a to na rychlík do Stockholmu, kde nás očekával náš přítel. Ten nám na naše přání zajistil jednu noc v hotelu. Měli jsme tedy jeden večer na milé shledání. Ihned jsme šli vyzvednout zavazadla, ale ta na nádraží nebyla. Byli jsme ujištěni, že jistě pokračují na místo určení. V e švédské cestovní kanceláři jsme měli po předložení jízdenek vyzvednout lodní lístky. Bohužel, ty nám nebyly vydány,neboť jízdenky byly vystaveny pouze na cestu vlakem přes hraniční stanici Haparanda. Nejdříve jsme brali tuto skutečnost s humorem, ale to, že jsme třetí den ráno byli očekáváni v Helsinkách, nás donutilo, abychom navštívili naši pobočku Čedoku a požádali příslušné pracovníky o nápravu. Té jsme se nedočkali. Nezbývalo nám tedy nic jiného než druhý den ráno navštívit naši ambasádu. Zde celé jednání netrvalo dlouho a po obědě jsme měli v Čedoku připraveny lodní lístky. Navečer jsme konečně odplouvali k našemu cíli. V Helsinkách jsme byli očekáváni mladým mužem. Po srdečném přivítání nás zavezl do našeho dočasného domova a seznámil nás s programem. Ubytování bylo výborné,pokoje s přílušenstvím i kuchyňkou. To nám zvedlo náladu a již chyběly jen ty kufry. Každý den jsme pátrali na nádraží po zavazadlech, ale marně. Po čtrnácti dnech jsme byli upozorněni, že nám musí železnice vyplatit náhradu. Sepsali jsme v angličtině obsah kufrů, ale to bylo zbytečné,neboť náhrada se vyplácela za kilogramy. Jakmile měla železnice vyplatit náhradu, začalo intenzivní pátrání a bylo i úspěšné. Kufry se našly ve švédském Helsingborgu. Někdo ze železničních pracovníků zaměnil Helsinfors (Helsinky) za Helsingborg. A tak během dalšího týdne došla zavazadla přes Haparandu na místo určení. Byl nejvyšší čas. Ochladilo se a potřebovali jsme teplé oblečení. Nakonec se vše v dobré obrátilo a nám zůstaly jen úsměvné vzpomínky.
3. června 2000
