Pořídit letenky, zkontrolovat přístupnost jednotlivých zemí, vyhnout se obdobím nepříznivého počasí a mnohem víc. To všechno jsme museli zařídit než naše cesta kolem světa – ano, opravdu kolem dokola – mohla začít. Přinášíme návod, jak se na takovou „expedici“ připravit.
Byli jsme už skoro všude, jedna věc ale na seznamu našich cestovatelských ambicí stále chyběla: objet planetu Zemi kolem dokola. Prostě podniknout plnohodnotnou cestu kolem světa. Volnou inspirací se stal slavný román Julese Vernea Cesta kolem světa za osmdesát dní poprvé vydaný v roce 1873.
VIDEO: Cestovatel vzal na cestu kolem světa kocoura, stálo ho to miliony |
O více než půldruhého století později to máme samozřejmě mnohem jednodušší: zatímco hlavní hrdina Verneova díla, britský gentleman Phileas Fogg, se musel spolehnout na přepravu po zemi a po moři, my máme k dispozici rychlá moderní letadla.
A ve věku internetu také mnohem snazší přístup k informacím. I tak se těšíme na to, co všechno nás na trase překvapí. Ostatně proto se lidé na daleké cesty vydávají, ne?
Na východ
Stejně jako Verneův hrdina i my jsme se rozhodli cestu kolem světa podniknout východním směrem, kvůli příznivějším letovým řádům. Na rozdíl od pana Fogga ovšem nezapomeneme při překročení datové hranice posunout čas o 24 hodin zpět…
Základním parametrem plánování byl čas, který celé akci můžeme věnovat. Osmdesát dní na okruh kolem světa přece jen dát nemůžeme, nakonec itinerář vydá na sedm týdnů.
Cesta kolem světa: sledujte celý seriál
|
Chtěli jsme vidět některá místa, kde jsme dosud nebyli, někde si zopakovat desítky let staré zážitky (a zjistit, jak se dotyčná místa od té doby změnila), nakombinovat různé kulturní oblasti. A pokud možno strávit přesuny mezi jednotlivými místy co nejméně času.
Nakonec z toho vznikl plán sestávající z celkem osmnácti leteckých úseků přes Indii, Malajsii, Indonésii, Austrálii, Nový Zéland, Cookovy ostrovy, Tahiti a Spojené státy. Nejvíce času chceme strávit na jihu Indie, na indonéském ostrově Lombok, na Jižním ostrově Nového Zélandu a na Tahiti. Vynecháváme tedy Afriku i Jižní Ameriku, částečně proto, že jsme tyto oblasti již mnohokrát viděli.
Síla českého pasu
Tady plánování začíná – úvodní kontrolou, zda námi předvybrané zastávky nepředstavují nějaký zásadní administrativní problém. Výše zmíněný itinerář má výhodu v tom, že navštívené lokality vízum ani další povolení buď nevyžadují vůbec, nebo je relativně snadné je získat.
Slovenský pas poprvé přeskočil český v žebříčku svobody. Díky komunistické zemi |
V tomto případě se projevuje dobrá síla českého/eurounijního pasu. Musíme si tedy předem zajistit pouze tzv. cestovní autorizace pro návštěvu Indie, Indonésie, Austrálie, Nového Zélandu a USA, není třeba byť jediná návštěva cizího velvyslanectví.
Máme čistý štít, dostáváme tedy od příslušných úřadů povolení do e-mailu vesměs obratem – a došlá potvrzení si, jako jednu z mála věcí, s sebou tiskneme.
Letenky s dostatečným předstihem
Nejdůležitější bod celého plánu je naplánovat a předem zajistit letecké přesuny. Všechny letenky jsme nakonec nakoupili s asi čtyřměsíčním předstihem.
Ano, tato taktika s sebou nese drobné riziko: leteckou dopravu mohou narušit nepředvídané události typu stávek, přírodních katastrof (vzpomeňme na „islandskou sopku“) či válečných konfliktů, které by mohly celý itinerář ohrozit. Má ale nezanedbatelnou výhodu finanční, neboť nákup letenek předem oproti pořizování průběžně po cestě šetří při takovéto výpravě desetitisíce korun.
Kvůli možným posunům/rušení spojů volíme spíše kratší přískoky, které v případě narušení itineráře umožňují relativně bezbolestnou náhradu. A dáváme si pozor, abychom těsné přípoje měli vždy na jedné letence od stejné letecké společnosti.
Tři dny jsem měl ruku v kapse. Čech o luxusní svatbě i kremaci na břehu Gangy |
Jako oříšek se ukázalo překonání Tichého oceánu, kde jsou letecké spoje řídké a cestovní lístky často velmi drahé. Na některých relacích, a to i tam, kde bychom to čekali, přímá spojení neexistují vůbec. Chcete-li například vidět Francouzskou Polynésii a pokračovat dál na východ, vstupu na území USA se zkrátka nevyhnete.
Při prvotním plánování leteckých přesunů jsme využívali aplikaci FlightAware, kde lze rychle zjistit, zda a které letecké společnosti mezi předvybranými destinacemi operují. Samotné letenky jsme nakoupili buď rovnou na stránkách příslušných leteckých firem nebo s pomocí vyhledávače SkyScanner. Ten nás často přesměroval na stránky providerů typu Opodo, MyTrip či Kiwi a mezi nimi jsme vybírali podle ceny, ale třeba i garance přestupu.
Je potřeba dávat dobrý pozor na zavazadlové limity. Některé společnosti mají již v základním tarifu odbavené zavazadlo, jiné však nikoli. Liší se i podmínky pro bagáž, kterou můžete vzít s sebou na palubu. Regule jsme vždy pečlivě nastudovali přímo na stránkách příslušné letecké firmy.
Pozor na podnebí
Cesta přes severní i jižní polokouli a napříč mnoha klimatickými pásmy si žádá vyladit trasu tak, abychom se vyhnuli extrémním klimatickým jevům i obdobím, kdy se v dané destinaci dá očekávat mizerné počasí.
Bylo by zkrátka hloupé dorazit do Indie, když je zrovna monzun, na Nový Zéland třeba v červnu, kdy jsou hory pod sněhem, či na jih USA v červenci, kdy bývá nesnesitelné vedro.
Drogy a města plná bezdomovců. Češka odhaluje stinné stránky Nového Zélandu |
Nad klimadiagramy jsme strávili hodně času a období mezi polovinou března a polovinou května nám vyšlo pro výše zmíněný itinerář jako nejlepší.
Na úplně stoprocentní optimum se samozřejmě dostat nelze, to bychom nemohli jet na jeden zátah. A taky je potřeba mít na paměti, že podnebí je jen průměrný stav počasí – výkyvy se tedy mohou vyskytnout kdykoli.
Ach, ta elektronika...
Mnoho papírů s sebou brát nemusíme, vedle výše zmíněných cestovních autorizací do vybraných zemí máme vytištěný jen náš základní itinerář, kopii pasu a letenky po Indii (bez kterých by nás kontrola nepustila do terminálu).
Všechno ostatní je v elektronické formě. Znamená to mít staženo v mobilu mnoho různých aplikací (leteckých společností, cestovních providerů a podobně) a mobilní telefon si po cestě střežit jako oko v hlavě.
Pro případ ztráty/krádeže/kolapsu mobilu máme všechny důležité dokumenty ještě uložené tak, aby případně byly dostupné z kteréhokoli počítače či podobného zařízení. Postupně máme stažené i mapy navštívených teritorií, v některých případech i cestovní průvodce nebo užitečné návody.
V Česku není život. Lákají mě ostrovy, kde venčí mrtvoly, říká cestovatel |
Spakujeme se každý do batohu o objemu 50 litrů, který zároveň splňuje limit příručního zavazadla. K tomu ještě jeden menší baťůžek, který lze na přesunech složit do minimálního objemu a který dobře poslouží při návštěvě města i na denním výletě v horách.
Tato výbava nám umožní vzít si lehký spací pytel, několik sad lehkého oblečení a s ohledem na novozélandské hory i jednu teplejší mikinu a bundu proti dešti. Co do jídla balíme pár sušenek spíš pro dobrý pocit ozvěny domova, máme spirálu na ohřev vody, hrnek a lžíci.
„Lékárničku“ minimalizujeme na pár tablet živočišného uhlí (ach, ta Indie!) a paralenu. Hlavu nám poněkud zamotaly adaptéry na elektrickou síť, nakonec bereme tři adaptéry, které by navštívená teritoria měly pokrýt.
Tučný balíček dolarových bankovek
Třikrát využijeme po cestě půjčené auto, což jsme zajistili, s možností storna, předem. Naopak nezařizujeme ubytování. Pouze tam, kde pohraniční kontrola na vstupu do země může nějaký doklad žádat, máme provedenou rezervaci (s možností storna na poslední chvíli).
Vládneme na dobré úrovni angličtinou, bez které se ani ve věku překladačů po světě dost dobře cestovat nedá, i několika dalšími jazyky.
Co do financí, jako základ bereme v hotovosti tučný balíček menších dolarových bankovek (USD) a vyhýbáme se stodolarovkám, s nimiž jsou tradičně při směně potíže.
Máme samozřejmě několik kreditních/debetních karet. Z minulých složitějších výletů se nám osvědčila vytištěná konverzní tabulka, abychom měli při směně peněz základní přehled o kurzech mezi příslušnými měnami.
Tím přípravy končí a začíná to podstatné – samotná cesta. Jak se naše pečlivě poskládané plány osvědčí v praxi? Co všechno může sedmitýdenní putování přes půl světa změnit během jediného dne? A jak vypadá první setkání s Indií po letech? V příštím díle se vydáme přímo do jihoindického státu Kérala, kde teorie ustupuje realitě a každá minuta přináší nové zážitky.
