Přesun na Lombok byl logisticky nejsložitější částí naší cesty kolem světa. Cestovali jsme sem třemi leteckými úseky z jižní Indie, konkrétně z města Madurai. Nejprve do indického přístavu Chennai, kde jsme měli asi půl dne na prohlídku města, poté jsme se přesunuli do Kuala Lumpur. Odtud navazoval let na Lombok. To všechno jsou dlouhé vzdálenosti, uletěli jsme celkem asi 6 000 kilometrů, ale všechno klapalo báječně a podle plánu.
Když jsme po dlouhé cestě vystoupili na Lomboku, tak jsme byli devět rovnoběžkových stupňů od rovníku, zhruba stejně jako když jsme tuto část cesty v Madurai začínali. Ale na druhou stranu: toto je už jižní polokoule.
Pláže jsou krásné, ale...
Když se podíváte do internetových zdrojů o ostrově Lombok, tak se dozvíte, že ostrov je proslulý skvělými plážemi, které prý v mnohem předčí známější Bali. Úplně potvrdit to nemůžeme, a to jsme jich navštívili celou řadu. Skoro vždycky to mělo nějaké „ale“.
Například proslulá Růžová pláž na Lomboku (tak se opravdu jmenuje – anglicky Pink Beach) už vůbec růžová není. Před asi třemi roky došlo ke změně chemického složení a písek je jednoduše zlatavý, tak jako kdekoliv jinde.
Dechberoucí příroda a volání Alláha. Vítejte na Lomboku, ostrově tisíce mešit |
Další velmi známá pláž na Lomboku, která se jmenuje Tanjung Aan, je sice krásná na pohled z dálky, ale když jsme chtěli vstoupit do vody, tak jsme zjistili, že je zamořena odpadky. Všude plavaly plastové lahve a další odpad, který tam zrovna navál mořský proud, takže se prakticky do vody nedalo vstoupit.
Jiné pláže si sice můžete užít dobře (byť úplně čisto nebylo nikde), ale je potřeba si dát pozor na přístavní časy. Třeba hlavní pláž v letovisku Kuta, což je hlavní turistické středisko na Lomboku, je sice krásná, široká a relativně málo frekventovaná. Když sem ovšem přijdete za odlivu, tak zjistíte, že k tomu, abyste se dostali na hloubku, budete muset ujít nějakého půl kilometru. Podél jiných pláží jsou trosky korálových útesů, a proto se při nižším stavu vody do moře obtížně vstupuje.
Jak vypadá přelidnění
Ostrov Lombok má asi 4 500 čtvrtečních kilometrů, to je pro porovnání zhruba velikost Zlínského kraje. Na této ploše ale žije 4,2 milionu obyvatel. Když ta dvě čísla vydělíme, vychází hustota osídlení blížící se tisíci obyvatelům na čtvrteční kilometr. To je zhruba tolik jako v Porůří nebo v centrálním Nizozemsku – jednoduše řečeno, všude je hlava na hlavě. A to ještě zhruba třetinu ostrova zaujímá obří sopka Rinjani a její svahy.
Lombok rovná se kontinuální osídlení roztažené do plochy, tady nejsou vůbec žádné výškové budovy. Většina obyvatel žije dost nuzným způsobem – když se podíváme třeba na kvalitu jejich příbytků, tak je to prostě rozvojová země se vším všudy. Indonésané navzdory tomu jsou přátelští, milí a usměvaví, a to bez výjimky.
Cesta kolem světa: sledujte celý seriálRedaktor iDNES.cz vyráží na sedmitýdenní expedici napříč kontinenty, kulturami i klimatickými pásmy. Postupně vás zavede od Indie přes jihovýchodní Asii a Oceánii až po Tichomoří a Spojené státy. V jednotlivých dílech nabídne nejen autentické zážitky z cest, ale i praktické tipy, zákulisí plánování a momenty, které žádný itinerář nepředvídá. Sledujte cestu kolem světa krok za krokem – pokaždé z jiné části planety. |
A toto je parametr, který jsme na Lomboku ocenili asi úplně ze všeho nejvíce. Jedete-li přes ostrov, tak je kolem vás neustále někdo. Většina lidí používá skútry, silnice jsou často v prachmizerném stavu a neustále plné vozidel. Ta jezdí, kudy se jim zachce, a způsobem, jakým se jim také zachce.
Za posledních patnáct let na Lomboku přibyl zhruba milion obyvatel, což je obrovské číslo. Když jsme projížděli místními vesnicemi, tak jsme si říkali, že jestli to bude tímto způsobem pokračovat, jak to vlastně tady může potom celé dopadnout.
Na rozdíl od známějšího Bali, které je odtud vidět přes úzký mořský průliv, Lombok je muslimský ostrov. Na Bali převládá hinduismus. Platí prakticky bez výjimky, že v každém městečku nebo každé vesnici na Lomboku stojí jedna jediná opravdu výstavní a dominantní budova, místní mešita. Její minarety ční k obloze a bývá to jediná „výšková“ struktura v takovém sídle.
Sopka až k nebesům
Na severu Lomboku se zdvihá mohutný masiv sopky Gunung Rinjani. Její vrchol měří 3 727 metrů nad mořem. To znamená, že je to dominantní přírodní struktura celého ostrova. Severní úbočí Rinjani vyrůstá přímo od mořské hladiny. A z tohoto důvodu si panoráma Rinjani nijak nezadá s daleko známějšími sopkami třeba na Havajských ostrovech, které jsou tak jen o málo vyšší.
Na vrchol Rinjani se dá vystoupit, pokud na to máte fyzičku a taky dost času. S tím prvním bychom problém neměli, ale tři dny jenom na výstup na Rinjani jsme přece jenom obětovat nechtěli. Spokojili jsme se tak s prohlídkou okolí masivu.
V Česku není život. Lákají mě ostrovy, kde venčí mrtvoly, říká cestovatel |
Pohybovali jsme se ve výškách do 2 000 metrů nad mořem a vystoupili jsme na dva z vrcholů, které sopku Rinjany ze severovýchodní strany obklopují. Stálo to za to. Jsou to strmé hory, pokryté bujnou zelenou vegetací.
Sem, na severovýchodní pobřeží ostrova, větry přinášejí velké množství vláhy. Jsou tady dokonce značené, nebo alespoň dobře prošlapané turistické cesty. A co nás překvapilo úplně ze všeho nejvíc, že jsme na nich potkávali bez nadsázky stovky a stovky mladých Indonésanů a Indonésanek, kteří, protože zrovna byl volný víkend, se vydali nahoru na kopec, vzali s sebou všechno, co potřebují k tomu, aby tam večer přespali pod stany a druhý den zase sešli dolů.
Všichni se s námi zdravili, všichni se nás ptali, odkud jsme. Ti, kdo jsou mocni anglického jazyka (přestože jich tu mnoho není), se nás snažili vyptat třeba na to, co se nám tady nejvíc líbilo, co jsme všechno viděli a podobně.
Okolí sopky Rinjani trochu napravilo ne úplně ideální dojem z jižní části Lomboku s problémovými plážemi. A dalo taky zapomenout na to obrovské přelidnění, které je zejména v centrální části ostrova velmi výrazné.
Po Lomboku na skútru Skútr má na Lomboku skoro každý. Chce se nám říct naštěstí, protože kdyby skoro každý měl auto, tak by se sem samozřejmě lidé při té obrovské hustotě osídlení vůbec nevešli. Na skútrech jezdí malé děti, dospělí do práce, mládež za kamarády, zkrátka všichni sem a tam. Pravidla silničního provozu platí jen velmi teoreticky. Jezdí se tu jako v celé Indonésii vlevo. To dodržují dvojstopá vozidla, skútry ale jen některé. Je zcela běžné, že potkáte protijedoucí motorku z jejího pohledu při pravém kraji silnice. Jede proti vám, v noci často bez světel. Jede třeba jen malý kousek, 200 až 300 metrů, a to přeci nestojí za to přejíždět na levou stranu ulice nebo silnice a pak se zase vracet. Trvalo nám dost dlouho, než jsme si na některé tyto zvláštnosti zvykli. Mezi ně patří například fakt, že nikdo nepoužívá blinkry. Nikdo vlastně nepoužívá žádná znamení, když zastavuje u kraje silnice. Nikdo se neobtěžuje dát přednost, když vyjíždí z vedlejší silnice na hlavní, ale pojede těsně při levé straně cesty a automaticky se počítá s tím, že ti, kteří jedou na hlavní, se mu obezřetně vyhnou. Prakticky vůbec nikdo také nenosí helmy, ač je to povinné. Viděli jsme tu běžně řídit skútry malé děti, dva sourozence ve věku osm a tři roky. Také maminka se dvěma dětmi malého vzrůstu na skútru je ve zdejších podmínkách zcela běžným obrázkem. Běžně se jezdí ve třech i ve čtyřech na dvoumístných skútrech. Najdou se tací, kteří motocyklem vjedou všude, kde je to fyzicky možné. Jedou-li do restaurace, přijedou před práh restaurace. Jedou-li pozdravit kamaráda, tak přijedou až ke dveřím jeho domu, hlasitě zahoukají a za dvě minuty zase jedou o kus dál. Provoz působí chaoticky a nebezpečně. A bez znalosti místních specifik skutečně nebezpečný je. |
