Půl hodiny jízdy terénním autem na západ je Jeruzalém, svaté město tří náboženství. Kousek odtud na jih Betlém, kde se narodil Ježíš, ale také David a kde je pochována Ráchel. Přibližně tím samým směrem Herodion - vysoká pevnost vybudovaná Herodem, která vešla do dějin při vzpouře Židů proti Římanům. Přímo proti nám na východ na břehu Mrtvého moře Kumrán. A na severovýchod Jericho.
Kdo Ravit nezná, mohl by hned na začátku cesty do pouště znejistět. Může tahle kráska s hustými havraními vlasy do půli zad zvládnout jízdu terénním autem cestou necestou? Reportérku prestižního deníku, dceru vojenského pilota, izraelského válečného hrdiny, však tohle už dlouho baví víc než přeintelektualizované dýchánky na luxusním předměstí v Tel Avivu, kde má dům. Ráda zlézá vrcholy hor a podniká dobrodružné výpravy po světě. Naposledy zdolala jako členka první izraelské expedice severní točnu.
"Tak vezmeme s sebou hlavně hodně vody. Žádné nebezpečí nás nečeká, ale může se stát, že bychom pár hodin někde mohli uvíznout," říká Ravit a podává tři lahve s čistou vodou. Ještě ovoce do mrazicího boxu, dlouhé plátěné kalhoty, trekkingové boty, čepici s kšiltem, šátek. A mobilní telefon. Místo vysílačky. A nakonec dotankovat plnou nádrž.
Terénní vůz drncá po kamenité cestě. Zprvu to jde lehce a poslední domy předměstí Jeruzaléma se rychle vzdalují. Tak tady asi v písku nezapadneme. Spíš tak brzy prorazíme pneumatiku o kámen. Tahle poušť si vybrala kamení. Je všude okolo. Judská krajina nemá s romantickými obrazy nekonečných písečných dun Sahary nic společného. Je drsná a drásavá. Brzy se terén začíná prudce zvedat a pak zase klesá. Spíš padá. Znovu a znovu. Jedna homole za druhou. V nekonečném kyvadle, jako loď na moři.
Ravit zápasí s volantem a hledá průchod terénem. Míjíme beduínské osady. Pár velkých vybledlých stanů, všude binec, několik zubožených velbloudů, osel a v ohradě stádo koz. Jinak nikde nikdo. Lidé, kteří už po dlouhé generace žijí v poušti, se asi schovávají před vedrem. Terénní auto se šplhá vzhůru do kopce jako po sjezdovce. V cestě jsou velké kameny a koryta. Dalo by se to objet, ale dcera válečného hrdiny se zjevně nerada vzdává. Řadí jedničku a zkouší projet. Kymácíme se ze strany na stranu a ještě k tomu se podezřele nakláníme dozadu. Hlavy zabořené do opěrek. Jsme jak piloti kosmické lodi při startu z mysu Canaveral. Jen se teď tady uprostřed nezastavit...
To se nemá nikdy říkat. Terénní auto naříká a zoufale hrabe. Najednou škytne a masa železa se zvolna smykem posouvá nazpátek. Nebylo by lepší vyskočit? Ruka instinktivně hledá kličku od dveří, ale nemá to skoro smysl. Gravitace v této poloze je tak silná, že je tělo k sedadlu jak přibité. Pohled na Ravit navíc říká, že se buď zbláznila, nebo ví, co dělá. S ledovým klidem řadí zpátečku a sesouvá se pozadu několik desítek metrů zpět na místo, které není tak prudké. Žádné objíždění se bohužel nechystá. Jde se nanovo.
"Tak teď! Myslíš, že tě nedostanu?" Dostala. Teprve na samém vrcholu jedné z nejvyšších pouštních vln v širém okolí moře Judské pouště člověk pochopí, proč to mučení. "Líbí se ti to, ne? To je výhled. Dáme si pauzu."
Jsme na střeše Judských hor. Jeruzalém vzadu už není vidět. Někde vpředu v tom oparu lze tušit Mrtvé moře. Všude okolo jen ty špičaté homole, jedna vedle druhé, mezi nimi hluboké rýhy miniúdolí. Nahoru a zase dolů. Stokrát, tisíckrát, než přijde vodní hladina nejslanějšího moře světa, která leží o 1200 výškových metrů níž. Občas se někde vynoří a zase zapadne jiné terénní auto. Jako koráb na moři.
"Můžeš tu jezdit hodiny sem tam. Dá se tu lehce ztratit orientace. A když konečně dojedeš k moři, je to vlastně ještě horší. Tady je aspoň vánek, ale tam dole dusno a šílené horko," říká Ravit. Přesto jsou putování a jízdy pouští stále oblíbenější. Víc a víc Izraelců kupuje terénní vozy a vyráží ve volném čase do tiché a drsné pustiny. Někteří tu jen zastaví a s tváří plnou prachu dlouho pozorují, jak se tetelí vzduch na obzoru, jiní pořádají pikniky, další s lany a skobami šplhají na rozpraskané skály. Nebo putují hlubokými vysušenými kaňony - vádími. Či pozorují pouštní zvěř - stepní kozorohy, sviště, dravce a jiné ptáky.
"Takhle ti poušť připadá mrtvá, ale je to jen zdání. I v tom největším vedru tu je spousta života. A hlavně v noci," dodává Ravit. "A na rozdíl od jiných pouští tady bývá i voda. Sice párkrát do roka v zimním období, ale pak to stojí za to. Dole u Mrtvého moře to bývá úplná povodeň." Voda, která spadne na vrcholcích Judských hor v okolí Jeruzaléma, se nemá kde zachytit a stéká holými skalami do vádí - koryt kaňonů - a řítí se dolů. Bere s sebou všechno, i velké kameny. Silnice kolem Mrtvého moře tak bývá po dešti nezřídka na několik hodin neprůjezdná a buldozery musí odklízet z asfaltu nánosy bahna a kamení.
Znovu nasedáme a vyrážíme na pouštní vlny. Tentokrát se držíme vyjetých kolejí, Ravit nechce ztratit směr. Celkem brzy se napravo otevírá mohutná propast, impozantní kaňon - vádí Kidronu. A pak přichází zlatý hřeb cesty. Tady uprostřed nehostinné pouště, doslova v zemi nikoho, z ničeho nic vyrůstá bizarní stavba napůl vtesaná, napůl vestavěná do protější stěny kaňonu.
"To je řecký ortodoxní klášter Mar Saba. Jedna z nejzvláštnějších staveb v Izraeli vůbec," říká Ravit. "Ale jen pro vás, pro muže. Nám je vstup zakázán." Ještě před tím, než byl klášter v roce 482 postaven, v jeskynních kobkách v obou březích kaňonu prý žilo na 5000 lidí. Sedíme nahoře na břehu vádí, pozorujeme klášter a část kaňonu hlubokého několik desítek metrů se skalními kobkami. Na dně teče čúrkem mělký potok. Nahoře okolo nás piknikuje pár izraelských rodin. Jak slunce pomalu klesá, poušť mění barvy. Čím později odpoledne, tím je výheň menší, krajina plastičtější a krásnější. Poušť postupně nabírá přijatelnější podobu. Pliveme kolem sebe pecky zvláštního ovoce šesek. Dvě lahve vody jsou už pryč. Za pár hodin, až přijde noc, spadne teplota o několik desítek stupňů a vše ovládne citelný chlad. Jedinými lidmi, kteří tu zůstanou, budou řídké kolonie beduínů.
Může se hodit
JAK JEDNODUŠE DO POUŠTĚ: Pouštní safari na pár hodin se zastávkami na takových místech, jako je třeba Mar Saba lze objednat přímo v Tel Avivu nebo v Jeruzalémě. Jede se terénním mikrobusem a v ceně (cca 50 USD) je zahrnuto i občerstvení včetně chladných nápojů. Kromě výletu k Mar Sabě lze doporučit i pěší cestu vádím Kelt ke klášteru sv. Jiří. Judská poušť je pustá a rozdrásaná. Zářezy koryt vyschlých řek se střídají s nekonečnými kamenitými homolemi.
JAK SE PŘIPRAVIT: Do pouště se vyplatí vzít si volné vzdušné oblečení, plátěné dlouhé kalhoty, lehkou košili s dlouhým rukávem. Také vyšší trekkingové boty, čepici, klobouk nebo šátek na hlavu. Nutné jsou i sluneční brýle, opalovací krém a určitě nejméně litr vody na osobu. Pokud se jde delší dobu pěšky, alespoň dva litry. Během cesty se vyplatí namáčet si občas vlasy. A hlavně nezapomenout pít, stále pít.
NA CO SI DÁT POZOR: Kdo by se chtěl vypravit sám půjčeným terénním vozidlem, měl by se informovat na bezpečnostní situaci. Je spousta míst, která jsou bezpečná stále, kam se dá jet i v době současných nepokojů. V každém případě však je nutné mít s sebou profesionálního průvodce nebo někoho, kdo poušť dobře zná.
KAM SE JEŠTĚ PODÍVAT: V Judské poušti leží například slavná pevnost Masada, Herodion, Kumrán, klášter sv. Jiří
KDE ZÍSKAT INFORMACE: Turistická střediska - Jeruzalém 009722-63280457, 6258844 - Tel Aviv 009723-660259-61
 Judská poušť je pustá a rozdrásaná. Zářezy koryt vyschlých řek se střídají s nekonečnými kamenitými homolemi. |
 V srdci Judské pouště. Hluboký kaňon Kidronu s klášterem Mar Saba. |
 Řecký ortodoxní klášter Mar Saba. |
