Sjížděl jsem z horského průsmyku, za nímž leží skromný kapesní stát Andorra, do velkopanské Francie, a když jsem se blížil k hraničnímu přechodu, zažil jsem scénu jako z pohádky Pyšná princezna. Andorra se podobá bájné zemi krále Miroslava, zato Francie připomíná smutné Půlnoční království.
Zatímco tam nahoře za průsmykem vládne klid, smích a žádný spěch, je tam až nepochopitelně levně, slunce tam svítí nad mraky a policisté líně a bez reakce pozorovali, jak couvám do jednosměrky, tak dole v údolí, hned za hraničním patníkem, je problém. Problém má podobu francouzského celníka.
Vítr auto neustále tlačí na pravou stranu směrem k moři, občas jím zacloumá – a tím mi vysvětlil, že tamní řidiči nejezdí pod vlivem alkoholu, ale pod vlivem větru.
