Nejuznávanější střed České republiky se nalézá u plotu na kraji vesnice Číhošť na Vysočině. Vesnice je jinak známá skrz pátera Josefa Toufara, kterému se tam hýbal křížek v kostele a umučila ho StB. Přečtete si: V Číhošti se pohnul kříž. Zázrak stál faráře Toufara život.
Od kostela vedou šipky s nápisem „Geografický střed ČR“. Minul jsem dokonce „Hospůdku Zeměstřed“. Střed ČR je malý památník se zeměpisnými souřadnicemi a jehlanem, který označuje světové strany.
Ve středu země bylo docela živo. Dva motorkáři tam postavili vedle památníčku pyšně své stroje a musel jsem je s nimi vyfotit. Po chvíli si pomník fotilo děvče v roušce.
Nejblíž středu Česka je dům Dvořáků, kde se prodávají i „středové“ suvenýry. Podle mě to musí zvyšovat cenu domu, taková krásná poloha.
 |
Podle „certifikátu“ na nástěnce číhošťský střed před víc než patnácti roky zaměřil geodet pan Fofonka a uvedl tam poctivě i matematické vzorce, kterými se řídil. Prakticky vzato, jde o těžiště Česka. Kdybyste vystřihli mapu republiky z kartonu a drželi karton na místě Číhošti na prstu, měli byste ho udržet. Paradox je, že za éry socialismu Číhošť kvůli Toufarovi nebyla v mapách, takže budoucí střed ani neexistoval.
Je hezké, že ten střed tak krásně vyšel – na louku na kraji vesnice, a ne třeba do něčí zahrady či do nepřístupných lesů.
Relativita středů
Za federace byl střed jinde (pamatuji si, že se udávalo, že je někde v Moravské bráně u Přerova). Konkurenční střed České republiky se nalézá v nedalekém Golčově Jeníkově přímo na náměstí v jeho rohu a je takový nenápadnější. Jako kdyby si jím místní nebyli zase tolik jisti jako v Číhošti. Údajně byl zaměřen tak, že když se spojí nejzápadnější, nejvýchodnější, nejsevernější a nejjižnější bod Česka, průsečíkem se stane Golčův Jeníkov.
Konkurenční střed Česka se najde v Golčově Jeníkově, který je vzdálen od Číhoště ovšem jen pár kilometrů.
K tomu už bych jen dodal, že všechny tyto středy mi přijdou na první pohled příliš na západě. Já sám bych střed situoval ještě trochu východněji – někam k Seči či Chotěboři.
Rovnoběžky a poledníky
Geografický střed Česka a střední Evropy v Kouřimi má podobu památníčku se Zeměkoulí. Nekonkuruje tomu číhošťskému – tady je ten vtip jiný. Českem prochází 15. poledník a padesátá rovnoběžka a jistě vás napadne, že místo, kde se protínají, nebude jen tak ledajaké. Je to v poli kousek od Kouřimi, ale místní to turistům malým „podvůdkem“ usnadnili a památníček, kde se může každý vyfotit, je na náměstí.
Padesátá rovnoběžka kupodivu přímo protíná jen málo českých měst – Choceň, Brandýs nad Orlicí a Říčany. Prahu „lízne“ někde na jihu u Radotína a poněkud neromantický památníček má také na kruhovém objezdu u pražské městské části Písnice. Prochází také obcí Dolní Libchavy u Ústí nad Orlicí, kde je na místě pomník podobný tomu kouřimskému.
Zeměkoule na náměstí v Kouřimi označuje přibližně průsečík patnáctého poledníku a padesáté rovnoběžky.
Patnáctý poledník je připomínán více. Je vyznačen v Jindřichově Hradci v dlažbě a tam jsem také jednou přespal v „Penzionu na patnáctém poledníku“. Pražský poledník (14,25 stupně) je vyznačen v dlažbě na Staroměstském náměstí.
Ostatní „kulatá“ křížení už se naší republice vyhýbají. Za průsečíkem 20. poledníku s 50. rovnoběžkou už byste museli na kraj Krakova v Polsku.
Vůbec mě to nepřekvapuje, že země s cimrmanovskou a haškovskou tradicí má nejeden střed, ať už se jmenují jakkoli. Při troše vynalézavosti a důvtipu může skoro každé místo v Česku prohlásit, že je něčeho středem. Pokud to tedy není zrovna Aš nebo ta již zmíněná Hrčava. Musíme se akorát smířit s tím, že žádný z těch středů není absolutní.
