Základnu Barneo Rusové vybudovali na kře mezi severním pólem a souostrovím Špicberky. Její součástí je i letiště. Zásoby si s sebou členové expedice vezli na saních. Zpět na Barneo je dopraví vrtulník.
Sůra je už zkušeným polárníkem. Na kontě má několik výprav. V roce 1998 přešel na lyžích Špicberky od východu na západ. V roce 1999 vystoupil se svou devítiletou dcerou na největší grónský ledovec. V Grónsku žil krátce i s Eskymáky.
Po Miroslavu Jakešovi, Oldřichu Bubákovi a Vilému Rudolfovi je Sůra čtvrtým Čechem, který se dostal na severní pól na lyžích. Prvním byl Miroslav Jakeš v roce 1993.
"Mirek Jakeš byl vlastně mým učitelem," vzpomíná na své polární začátky Sůra.
Drsné přípravy
Výstroj pro cestu k točně si český polárník vyzkoušel před čtrnácti dny při teplotě kolem minus 30 stupňů Celsia v mrazicím skladu v Jirnech u Prahy. Testoval nerezové termosky, ve kterých si každý den nesl půl litru kávy a litr čaje. Nápoje si každé ráno vařil na benzinovém vařiči.
Zkoušel také nový péřový spací pytel, rukavice a hlavně kameru s pouzdrem, ve kterém ji chránil před mrazem. V mrazáku s ní pořídil první záběry. O této dobrodružné výpravě totiž připravuje dokument.
Sůra se na expedici dlouho připravoval. Během zimy každý víkend lyžoval, dával si studené sprchy, posiloval a zhubl o dvanáct kilogramů.
Ještě před expedicí dobrodruh prozradil, že si s sebou vezme i malý hudební přehrávač. Podle jeho slov mu poslech hudby dodá potřebnou energii. "Se všemi přístroji, jako je fotoaparát, baterky, kamera nebo satelitní navigace, budu každou noc uléhat ve spacáku, abych je uchránil před mrazem," poznamenal s úsměvem Sůra.
 Václav Sůra během příprav na expedici na severní pól |
 Český polárník Václav Sůra |
