Koronavirus
Sledovat další díly na iDNES.tv„Jedeme do Fingals, na severu Dublinu, kde bydlí spousta Čechů a Slováků. Jezdím sem zhruba třikrát čtyřikrát týdně. Rozvážím zboží z obchodu, které tady běžně není k sehnání,“ vypráví Jana a za chvíli zastavujeme před malým obchodem, který nese na štítu nápis Czechoslovak Shop, tedy československý obchod.
Když vstoupím dovnitř, dýchne na mě atmosféra venkovského krámku. V jednoduchých regálech jsou naskládány české čokolády, bonbóny, paštiky, brambůrky, tedy všechno to, co v irském obchodním domě samozřejmě nekoupíte.
„Dneska tady byl jeden pár, přišli sem poprvé. Byli úplně unešení, když zjistili, že tady máme knedlíky, utopence, tatranky...udělalo jim to ohromnou radost. Byli rádi, že je tady něco z domova,“ říká Eva, která v obchodě prodává.
Češi začali do Irska ve větší míře odcházet před pěti lety. Jana byla jednou z prvních, kdo se rozhodli v zemi keltů hledat štěstí.
Těžké začátky
„Začátky nebyly lehké. Na pracovní sílu z ‚nové Evropy‘ nebyli Irové zvyklí. Bylo tady hodně lidí z Asie a Afriky, ale nás neznali. Většina Čechů postupně začínala na nižších pozicích a postupně jsme se snažili vypracovat. Což se většinou podařilo,“ vzpomíná Jana.
Mnozí Češi tak v Irsku začali pracovat nejen na dobrých místech včetně státní správy, ale dokonce se pustili do vlastního podnikání. Otevřeli své dílny, agentury, obchody. Tak jako Radek, který se svojí dodávkou právě přijel Česka s novým zbožím.
„Toto je náš patent...“, ukazuje mi krabici s malými bochníky chleba, „sehnal jsem pekárnu, která nám dodává předpečený chléb. Dáte ho do trouby a za dvacet minut je hotový.“
Radek provozuje svůj obchod v Dublinu už druhým rokem, zpočátku jezdil pro zboží do Česka s prázdnou dodávkou. Dnes na zpáteční cestě nestačí odvážet majetek těch, kteří se vracejí domů a k dodávce si musel pořídit návěs.
„Díky krizi mám momentálně boom. Donedávna jsem jezdil s dodávkou, stěhoval jsem přibližně čtyřicet lidí měsíčně. Teď mám i návěs a za měsíc odvezu asi devadesát lidí. Mohu potvrdit, že Češi se vracejí opravdu hodně,“ líčí Radek.
ZÁPISNÍK ZAHRANIČNÍCH ZPRAVODAJŮ Tuto sobotu a neděli od 10:05 (repríza ve 22:10) na Radiožurnálu: Sobota: * Jaké jsou stereotypy blízkého Maďarska? Tokaj a Balatón? * Demonstrace za práva gayů a lesbiček v Moskvě skončila policejní brutalitou Neděle: * V Cannes končí mezinárodní filmový festival * Prasečí chřipka, nafouklá bublina? * Překvapivé spojení mezi hrdinou Čapkova románu Krakatit a skotskou hraběnkou Lažanskou Audiozáznamy a přepisy všech reportáží naleznete na www.radiozurnal.cz/zzz
Čekání na práci
Irsko zasáhla ekonomická krize možná silněji než ostatní evropské země. Ten, kdo dnes přijde o práci, hledá novou jen stěží.
„Momentálně jsem přes měsíc bez práce. Pobírám sociální podporu. Ale nezoufám,“ říká Jana.
Její kamarádka Kamila naopak přišla na zelený ostrov teprve před nedávnem.
„Každé ráno otevřu email, jestli mi někdo neodpověděl na nabídky, ale zatím pořád nic. Každý den rozesílám asi pětadvacet životopisů. Budu bojovat pár měsíců a pak se uvidí,“ dodává.
Mnozí ale boj už vzdali a vracejí se. Zatímco v době největší konjunktury bylo v Irsku na 12 tisíc Čechů, dnes jich je minimálně o dva tisíce méně. A do Česka se vracejí stále další a další.
