Madeira není typicky koupacím ostrovem, ale do vody se stejně dostanete - buď na některé z městských pláží, nebo na 40 km vzdáleném ostrůvku Porto Santo, nebo jsou i tací, kterým stačí hotelový bazén. Ostrov, kterému se přezdívá zahrada nebo také květináč Atlantiku, přitahuje návštěvníky hlavně příjemným klimatem, vegetací, dobrým jídlem, proslulým madeirským vínem a - levádami.
Pozoruhodný je už samotný údaj o jejich délce, některé zdroje udávají 2 200 kilometrů, ale místní tvrdí, že je to až 5 000. Podivná disproporce, ale ta nás trápit nemusí.
Plavky, pohorky, trekové hole
Jestli si toho nevšimnete už na letišti, tak určitě hned další den při snídani.
Většina rekreantů bude v pohodlných úborech, jasně určujících, že prvotní je pro ně pobyt u moře. V taškách mají připravené plavky a ručníky. Vedle u stolu už ale budou netrpělivě dojídat turisté připomínající lovce Pampaliniho. Pevná vysoká obuv, kraťasy, hole, na batozích připevněné PET lahve, a kupodivu i baterky. Nezbytná porada nad mapami, i když o trase je již dávno rozhodnuto, a potom rychle k přistavenému mikrobusu. "Expedice leváda" začíná. Čím dříve vyjedete, tím více toho ujdete, většina agentur přistavuje minibusy na 8:30.
Nenechte se ukolébat strohými informacemi o kilometráži nebo délce v hodinách. Při pohledu na mapu se mi také zdála Madeira malá, stačilo si ale půjčit auto, projet z hlavního města klikatými silničkami s neustálým stoupáním na severní stranu ostrova, a bylo vidět, jak zdání klame.
Na malém území se počasí dokáže dokonale vyřádit, markantní je to ve Funchalu. Hlavní město ostrova je roztažené po svahu hory, a zatímco na pobřeží pere slunce a chodí se v kraťasech, okrajové části města bývají zahaleny v husté mraky. Vichr a teplota na nule nejsou na nejvyšších vrcholcích nic neobvyklého. A právě tudy vedou jedny z nejhezčích levád.
Orlí skála, stoupák nahoru dá zabrat
Bez baterky pro boule
Už v 15. století první portugalští osadníci zjistili, že zatímco na severu a severozápadě ostrova prší velmi často (až 2 000 mm srážek za rok), na subtropickém jihu je vody málo. Proto vybudovali s vydatnou pomocí černých i arabských otroků závlahový systém, jenž nemá na světě obdoby. Celý ostrov je protkán kanály v šířce od 10 centimetrů do jednoho metru, podle nichž vedou stezky.
Vodní cesty jsou postaveny neobyčejně pečlivě, pozvolna a nepatrně stále klesají a napájejí pole a plantáže čistou vodou.
Místy jsou ve skále proraženy tunely, celkem jich je kolem 40 kilometrů. Baterky tu opravdu nejsou pro parádu, cesta třeba 500 metrů dlouhou dírou, kde musíte jít dost skrčení, je bez světla jen jednou velkou boulovačkou do hlavy. Mimochodem, nejdelší z tunelů měří 5 kilometrů!
Slušný zdroj příjmu
Ostrovní turistika nemá moc dlouhou tradici, začala se rozvíjet až v 60. letech minulého století, ta levádová až koncem 80. let. Domorodci zprvu nechápavě vrtěli hlavou, proč jim cizinci courají podél závlahových kanálů. Pak si řekli, že na tom asi něco bude, a začali se o souběžné cesty víc starat. Teď už je to normální turistický byznys.
U některých levád jsou stánky s občerstvením nebo i restaurace, ale to jen v oblastech spojených s civilizací, na okrajích měst. V horách na kiosky zapomeňte, energetické nápoje a poživatiny musíte mít připraveny v batohu, spolu s nezbytnou pláštěnkou a i náhradním oblečením.
ČTĚTE TAKÉ
Drahá Madeira? Pověra! Ostrov věčného jara zblízka
Od procházky po Indianu Jonese
Stupeň obtížnosti levády je značen číslicemi 1 až 3. V nabídce cestovek je jich asi 18. Na mapách, které dostanete v hotelu nebo informačních centrech, je jich označeno většinou sedm.
Klasická, nenáročná, jedničková vede z Funchalu do města Chamacha. Nástup je na konečné kabinkové lanovky v hlavním městě, ze které je při jízdě nádherný výhled. Stoupání na levádě je minimální, ale i tak se dostanete na úzký chodník nad strmou roklí, absolvujete první tunel a podlezete pod prvním vodopádem. Je to ukázka, co vás čeká. Příroda ostrova nabízí pomyslné přenesení na jiné kontinenty - na této levádě půjdete vysokým nádherně vonícím eukalyptovým lesem. Mnohem větší jsou v Austrálii.
Jinak se připravte na to, že při horských túrách si budete často připadat jako při dobrodružství Indiany Jonese. Tady platí všeobecné pravidlo - do hor nikdy nechoďte sami. Nejde jen o vaši bezpečnost, ale i o to, moci se podělit s někým dalším o tu nádheru, kterou kolem sebe uvidíte. Nebo občas také ne - jednou jsem v horách narazil na dvě značně naštvané Angličanky. Šly tři hodiny v husté mlze, nasáklé vlhkem, a slibované výhledy z vrcholů pak viděly jen na pohlednicích.
Jezírko 25 pramenů
Ty nejhezčí (a nejobtížnější)
Na Madeiře stále něco kvete, takže si budete připadat jako v botanické zahradě. Také tu je prý největší počet alergiků. Zatímco v nižších a středních polohách to vypadá jako v zahradnictví, na hřebenech už je květena poměrně chudá. Levády se ale odmění za příznivého počasí nezapomenutelnými rozhledy.
Jedna z nekrásnějších, ale také nejexponovanějších levád vede po vrcholcích hor. Trasa Encumeada - Torrinhas - Pico Ruivo meří 18 kilometrů a dá se projít za 6 hodin (u takových náročných cest je ale třeba počítat s časovou rezervou).
Stezka končí ve výšce 1 862 metrů na Pico Ruivo, nejvyšší hoře Madeiry, pod vrcholem je chata s občerstvením. V průvodcích se sice tvrdí, že máte výhled na krásné panorama a úžasné ticho, mně ale rval vichr foťák z ruky a v mlze jsem se mohl koupat. O zimě ani nemluvím, na kraťasy to tu rozhodně není.
Mezi dvěma vrcholy
Když chytnete počasí a máte fyzičku i vybavení do hor, nenechte si ujít perlu mezi levádami - náročnou stezku mezi druhou nejvyšší horou ostrova Pico Arieiro (1 818 m) a Pico Ruivo. Cesta trvá asi 4 hodiny, všude je svěží vegetace.
Vodní kanál je průzračná bystřina, místy jsou značně exponované úseky, drátěná lana pomáhají v chůzi, v mlze se máte aspoň čeho držet. Na chatě se můžete občerstvit a bus vás odveze přes Chamachu, oblíbené výletní místo s původní architekturou, do Funchalu.
Nádherné cesty vedou na náhorní planině kolem Rabacalu k Jezírku 25 pramenů a na Risco. Tolik odstínů zelené jen tak někde nenajdete, ale místy to tu velmi klouže, musíte si dávat dobrý pozor, kam šlapete. Občas vás zasáhne sprška z některého z vodopádků četných bystřin, vodní tříšť na mnoha místech dokáže hezky zkropit objektivy kamer.
Půjdete nejchráněnější oblastí Přírodního parku Madeiry, čekají vás i náročné tunely. Jeden prý má zabrat na hodinu chůze, ale nikdo mi to nepotvrdil, je to spíš cesta pro milovníky speleologie.
Pamatujte na čas, abyste se dokázali včas vrátit. A ještě jedna rada - cesty si naplánujte tak, abyste se dostali k nějaké autobusové stanici, spoje ve vnitrozemí nejsou tak časté a taxíky se prodraží.
Od Orlí skály po vyprahlý mys São Lourenço
Východní pobřeží se od západního liší, vegetace je tu méně. Úplně vyprahlý je poloostrov Lourenço. Než se tam ale dostanete, narazíte na Penha da Águia, Orlí skálu, tyčící se osaměle mezi přístavy Faial a Porto Cruz. Je vysoká 'jen' 590 metrů, ale výstup dá zabrat, leváda, jež přes ni vede, je v trojkové stupnici.
Nástup na ni začíná nedaleko oblíbených pstružích sádek v Ribeiro Frio a "ukázkového" výhledu Balcões (Balkony). Balkony jsou úžasné, úchvatné, prostě skvělé.
Z Ribeiro Frio se chodí do Portely. Když si vyberete tuto cestu, jistě neprohloupíte. Vede vavřínovým lesem, ptactvo je tu velmi naladěno ke zpěvu a štěbotu.
Pěší putování zakončíme na mysu São Lourenço (svatého Vavřince). Je to úplná špička východního pobřeží. V jednom úseku je úzká šíje jen několik metrů široká a z obou stran padají strmé srázy do moře. Navíc vane hodně silný vítr, proto při chůzi pozor.
Nedaleko je jediná písečná pláž na ostrově - Prainha. Na mysu se částečně natáčel slavný snímek Bílá velryba podle románové předlohy Hermanna Melvillea. Nedaleko je letiště, takže co chvíli vám nad hlavou přelétne nějaký stroj. Určitě s sebou přiváží další návštěvníky levád.
Další tipy
Ale aby nezůstalo jen u levád, na ostrově je spousta jiných zajímavostí. Ve Funchalu třeba botanická zahrada, kostely, muzea, nádherná tržnice a obchody s madeirským vínem.
Také se nezapomeňte podívat do přístavu, kde kotví jachta, kterou vlastnili Beatles a dnes je z ní luxusní restaurace.
Zavítat byste měli i do mořských lázní v Porto Moniz, lávových jeskyní sv. Vincenta, nebo třeba na Cabo Girao, druhý nejvyšší útes v Evropě (580 m) hned po norském Preikestolenu (604 m).
Luxusní jachta Beatles je dnes špičkovou restaurací
Může se hoditTeplota vzduchu dosahuje 20 °C v zimě, v létě je průměrná teplota vzduchu asi 24 °C, teplota vody se pohybuje od 17 °C v zimě po 23 °C v létě. Ve Funchalu je na hoře Monte pochován poslední rakouský císař Karel Habsburský, zemřel 1. dubna 1922. Na ostrov jezdila i císařovna Alžběta, zvaná Sisi, jejíž socha rovněž stojí ve Funchalu. |
