Zpátky na sever
Kontaktovali jsme několik lidí v Otagu a ti nám potvrdili, že s prací tam je to teď nevalné a že se lidé začínají přesouvat na sever Jižního ostrova do 700km vzdáleného Blenheimu, kde by mělo být práce dostatek, konkrétně se jednalo o vinice. Neváhali jsme proto a okamžitě jsme vyrazili.
Zároveň jsme měli informaci o tom, že stačí obejít pár backpackerů (ubytoven pro cestovatele) a ptát se přímo tam nejen na ubytování, ale i na práci. Vyšlo to a my jsme hned druhý den po našem příjezdu do Blenheimu mohli začít pracovat.
Jak rychle získat práci
S odstupem času jsme zjistili, že je možné využít hned několika způsobů, jak si práci sehnat. Můžete se domluvit se správcem ubytování, který zná místní supervizory (zprostředkovatele), nebo brzy ráno rovnou čekat před některým ze dvou větších supermarketů, kde se vždy sjíždí spousta těchto supervizorů, aby nabrali pracovníky pro různé vinařské společnosti. Často měl dobrý tip i některý z našich spolubydlících.
Vinice
* VÍCE HEZKÝCH FOTEK Z NOVÉHO ZÉLANDU -ZDE
Vinice a výdělky
Práce na vinicích je určítě lehčí než ta, kterou jsme dělali na jablečných farmách. Je tu spousta činností, které je kolem vína potřeba dělat, takže jsme si vyzkoušeli opravdu všechno: od sazenic, přes protrhávání lístků nad hrozny, opravování konstrukce vinic, tahání ochranných sítí až po sklizeň.
Výdělek je většinou za hodinu práce s výjimkou sklizně, kde se uzavíra kontrakt. Plat za hodinu práce se pohybuje kolem 11,50 až 12,50 NZ$, plat za sklizeň je potom kolem 1 NZ$ za očesaný keř, dá se vydělat i 120 NZ$ za den.
Zároveň jsme řešili otázku, zda být na vinicích jen do období, než začne sklizeň jablek, nebo tu zůstat co nejdéle a pak zase cestovat. Domluvili jsme si totiž sklizeň jablek již v prosinci na Severním ostrově v Hastings, měla by být lépe placená. Nakonec jsme se rozhodli pro druhou variantu. Především proto, že jsme si tu našli nové přátele a měli tu určité zázemí a hlavně jsme chtěli ještě procestovat Jižní ostrov, konkrétně západní pobřeží a jih.
Jezero Rotoiti brzy ráno
Místní lidé
Při práci na vinicích jsme stačili poznat spoustu místních lidí. Jsou to otevření, komunikativní lidé. Daleko příjemnější je samozřejmě práce v menších kolektivech než v ohromných vinařských společnostech. My jsme si vyzkoušeli oboje a určitě nejraději vzpomínáme na období, kdy jsme pracovali pro menší společnost, v takřka rodinném kolektivu. Ve větších společnostech pracuje na vinici spousta Číňanů, Indů, Japonců, Korejců a je to hodně anonymní prostředí.
Kosmopolitní backpacker a česká party
V backpackeru můžete narazit na spoustu lidí z různých částí světa. Jsou to lidé, kteří cestují a využívají buď vlastních finančních rezerv a nebo si na cesty vydělávají sezonními pracemi, tak jako my. Vydají se na cesty hned po ukončení střední nebo vysoké školy, ale i v pozdějším věku.
Nejčastěji tu potkáte Němce, Angličany, Brazilce, Korejce, Japonce, Číňany, Izraelce, Čechy, Švýcary, Italy a Španěly. V tomto prostředí si nejen zdokonalíte jazyk, ale hlavně se dozvíte i spoustu nových informací o jejich životě a zemi.
Každopádně i my jsme se jim zapsali do paměti, především českými pokrmy, které tu při troše improvizace lze úspěšně připravit a samozřejmě českým pivem, protože dvě značky (Budějovický Budvar a Staropramen) se na Nový Zéland importují. Takže jaké bylo naše překvapení, když jsme byli pozváni na tzv. "Český večer" v režii cizinců, kteří se naučili a připravili pro nás bramboráky a pili k tomu české pivo.
Blenheim - parník na řece protékající městem
Jídlo a ubytovaní
Jídlo se vyplatí nakupovat ve větších supermarketech jako u nás. Je tu nepřeberné množství potravin a hlavně polotovarů, protože je to styl Novozélanďanů - vařit, případně ohřívat předpřipravená jídla. Sami nám to potvrdili. Každopádně kromě všech druhů mouky (mají jen tzv. standard) tu seženete spoustu prvotních surovin jako u nás. Ceny jsou ovšem vyšší, protože i příjmy střední vrstvy jsou tu vyšší než u nás.
O ubytování jsme se již zmiňovali, je opravdu na vysoké úrovni. Cena za týden se pohybuje v rozmezí 100 až 130 NZ$ a každý "back" má v ceně něco navíc, jako je snídaně, půjčení kol, popř. kajaků. A jen pro úplnost dodávám, že jsme v Blenheimu museli s naším vozem na technickou prohlídku, o které jsme se již také zmínili v našem seriálu a nás konkrétně stála 40NZ$.
Whites Bay
Ještě něco o městě
Blenheim je město, které má asi 17 tis. obyvatel a kromě několika velmi pěkných parků, které jsou i v noci velice vkusně nasvícené a různých hřišť volně přístupných pro veřejnost, jsou všude v okolí vinice. Hezčí vzhled města dotváří kulisa předhůří Alp.
Z Blenheimu je možné jet na několik pláží k Tichému oceánu, které jsou odsud 20km a dá se podniknout výlet do 100km vzdáleného Národního parku Nelson Lakes, který jsme navštívili a strávili tam jeden víkend. Jezera leží uprostřed hor a výlet stojí za to. Snad jen upozornění, všude v přírodě a konkrétně v blízkosti vodních ploch je potřeba dát si pozor na tzv. písečné mušky, jsou to opravdu nepříjemní tvorové a dokáží změnit výlet během chvíle v otravný boj s tímto hmyzem.
Strávili jsme tu 2 měsíce, vyzkoušeli jsme si poslední týden i sklizeň na kontrakt a jaké byly postřehy z našich dalších cest a jak to vypadá s prací na další období, se dozvíte zase příště.
Dokonalá reklama na národní park
|
Čtěte seriál ČEŠI NA NOVÉM ZÉLANDU 2.díl: ...zatím pořád bez práce 4.díl: Konečně práce, konečně výdělek 5.díl: Černé labutě a včelí úl parlamentu 6.díl: Jak chutná ráj bez peněz |
