Přes den všichni sedí v jídelním stanu, kde když jsou všichni, stan je zavřený až k zemi a na stole hoří benzínová lampa, dosahuje teplota u stropu +2 stupňů. Čekání má ale své opodstatnění - statistika ze všech úspěšných výstupů na vrchol Qgiru říká jasně: nejvíc výstupů bylo mezi 27.7. a 8.8. A to je právě teď. Teď někdy už musí přijít několik dní dobrého počasí a Češi okamžitě po výškových kempech zaútočí vzhůru.
Zatím ale špatné podmínky přinášejí jednu komplikaci za druhou. Taková drobnost jako maličká záděra na prstě doktora Lukáše Svobody znamená tady zánět celého prstu. Jak sám doktor konstatoval: zima a málo kyslíku brzdí proces hojení. Další drama se odehrává 1500 výškových metrů pod českým táborem. Sedm expedic, které před krutým zlomem počasí prchalo do nížiny po ledovci Baltoro, zůstalo stát před obrovskými sesuvy půdy. Nebylo jiné cesty než se vrátit do výšky kolem 4000 metrů a pokusit se zdolat sedlo Gondogoro-la v 5600 metrech. Zatím ale v těžkém sněžení a v prakticky nulové viditelnosti odmítají stovky nosičů nastoupit do svahu sedla.
Jako doma. Jeden dělá a druzí...
| Chcete vedět něco konkrétnějšího o expedici Himalaya 8000, o lezení, o K2, popřípadně se přímo zeptat na pocity horolezců? Pošlete své dotazy na adresu iglobe@idnes.cz a my Vám zprostředkujeme odpovědi. |
Takže Josef Šimůnek okamžitě k zemřelému motoru vyrazil do chumelenice. Do jídelního stanu bylo slyšet, jak lomcuje natahováním, dolévá benzin, kontroluje olej.
Znovu natahuje. Motor na moment naskočil a zase zdechl. Josef zadýchaný znova a znova startuje. Zoufalá snaha. A zevnitř stanou od Člověče nezlob se se ozývá čtvero hlasů: Máš tam benzin? Co svíčka? Možná se dostal olej do válce. Ti Pákistánci určitě napančovali benzin vodou. Zkus to ještě jednou, ale netrhej za to tolik... A kostka hráčů-kecalů po stole hrčí...
Ráno si Josef přivstal, vzal motor, rozebral, čistil, profouknul, olej dolil, pohladil...A nastartoval. V tu chvíli přišel jeden ze včerejších kibiců, vida funkční motor, řekl: Zasviněná svíčka? Vždyť jsem to včera říkal! A triumfálně usedl k snídani.
Míra oblíbenosti u Pákistánců - sledujte jim ruce
Sympatie pákistánského personálu - Fída (Peter) kuchař, Hussein pomocník v kuchyni, Muhammad druhý pomocník a ukrutný šmudla - nejsou rozděleny mezi české horolezce stejnoměrně. Někdo má prostě dar lidské vzájemné blízkosti silnější, někdo jím nebyl tolik obdařen. Přátelské city lze proto u kuchaře tušit například podle toho, jak radostně komu popřeje dobré ráno. Někoho pozdraví "goodmorningSir" a dál se stará o bednu s vejci proloženými slámou. Anebo pozdraví, postaví se do pozoru, po vzoru britských koloniálních sil přidupne, zasalutuje a pak se poptá po snech na dnešek a co by si Sir dal - co jiného než vejce nebo olejovky - k snídani? To může o oblíbenosti dost napovědět. Ale chcete mít jistotu? Koukejte jim na ruce.
Podá-li mi šmudla Muhammad misku na polévku pravou rukou, byť s úšklebkem, má mě rád. Bezesporu. Pokud mu ale řeknete o lžíci, Muhammad ji uchopí pravou za držadlo, ale před předáním ještě pečlivě vytře prsty levačky tu část příboru, kterou se vpravuje pokrm do úst, můžete si být nabeton jisti, že právě vás Muhammad nemá extra v oblibě. Proč? Jen taková drobnost: v Pákistánu, kde prostý lid nezná toaletní papír, se pravou rukou jí a levou umývá zadek.
 |
