 |
Černá Hora je doopravdy nádherná země. To se samozřejmě rychle rozkřiklo. Tato balkánská země však má i svá specifika, která je nutné brát v potaz. Její pozitiva ovšem rozhodně několikanásobně převažují nad zápory.
Piktogram kempu se na mapách Černé Hory objevuje velmi často. Nicméně spousta kempů v nich chybí. A upozorní na ně až poutač u silnice či domu. Kolikrát se jedná o jednoduché minikempy uvnitř zahrad, zejména ve vnitrozemí. Spektrum, úroveň, vybavení i ceny služeb jsou mimořádně pestré a divoce oscilují i v rámci jednoho letoviska.
Krásná a levnější než Chorvatsko. Černou Horu turisté teprve poznávají |
Černou Horou jsem po letech znovu putoval loni v září. Ačkoli se tento měsíc obecně nepovažuje za vrchol sezony, některým německým zemím trvají prázdniny až do jeho půle. My jsme se trefili přesně do zlomu. Na počátku naší černohorské etapy převládal v kempech nával německých cestovatelů. Pak se situace uklidnila.
V Černé Hoře jsme k nocování využili šest kempů. Ceny uvádím vždy kompletně za dvě osoby, osobní auto, malý stan a noc. Elektřina byla často zakalkulována v celkové částce. Kempování se aktivně věnuji už pár desetiletí a je to pro mě životní styl. Hodnocení kempů tedy nejsou výkřikem hipstera, jenž nakrátko opustil „komfortní zónu“ a objevil Ameriku.
Davy a chaos
Pořád se ještě občas prezentuje mýtus, že Černou Horu zatím nezválcoval masový turismus a je tam méně lidí. Ne, není! Zejména na pobřeží. To už v Boce Kotorské či u Budvy předehnalo nejprofláklejší místa Evropy. Tamní úseky jadranské magistrály absolutně nestíhají provoz. Místy se tvoří dlouhé zácpy. Proto za ideální čas k výpravě do Černé Hory považuji duben, květen, počátek června, závěr září a říjen.
Dále trojúhelník vymezený Bokou Kotorskou, jihem černohorského pobřeží a Podgoricí se vyznačuje nejvyšší koncentrací bezohledných řidičů na Balkáně, což uznávají i místní. Bosna, Srbsko, Chorvatsko či Bulharsko jsou oproti tomu pohodářská idylka. Jinde na deset kavalírů připadá jeden magor. Tu je to přesně naopak. A peklo zde zažijí i otrkaní Pražáci!
Ve vnitrozemí se situace diametrálně liší. Turistů je tam zatím přiměřeně. Také cenový rozdíl bývá hodně výrazný. Komercionalizace pobřeží dost pocuchala tradiční černohorskou srdečnost, nicméně ta ostrůvkovitě zůstala i u Jadranu. Mimo přímořskou zónu je pochopitelně silnější.
