Mimochodem Casablanca, snad nejklasičtější filmová romance všech dob, se skoro celá natočila v interiérech hollywoodských studií a divák během sledování vlastně ani nepozná, že se děj odehrává v arabském světě.
Nejluxusnější mešita na světě vedle slumů
Procházím dost zbídačenou částí Casablanky. Mezi omšelými baráky s plechem místo střechy a se spoustou smetí kolem se děti honí za merunou a mezerami v zástavbě tu a tam vykoukne světlá špička minaretu nejluxusnější mešity na světě.
Je to ohromný kontrast. Zatímco mnozí obyvatelé živoří v opravdu bídných podmínkách, pomodlit se mohou v neskutečném přepychu - v mešitě, která je zvenku i zevnitř obložená mramorem a plná ručně vytesaných či namalovaných ornamentů.
Mešita Hasana II. má pro Maročany podobný význam jako pro české vlastence v 19. století Národní divadlo. Třicetimilionový národ si ji pro sebe postavil z drobných finančních darů. Jméno získala po tehdejším marockém králi, který ji měl oficiálně předat věřícím v den svých šedesátin, 9. července 1989. Náročná a nákladná stavba se však o čtyři roky zpozdila. Není se co divit, mešita je to totiž kolosální.
Posuďte sami. Každý večer tmavou oblohu nad Casablankou rozřízne zelený paprsek. Laserové světlo, které vychází ze špičky minaretu, jenž se svou výškou 210 metrů kouká na ostatní světové "muezzinské hlasatelny" pěkně svrchu, po celou noc ukazuje, jakým směrem leží Mekka.
Dovnitř mešity se vejde 25.000 věřících a na mramorovou "Letnou" v jejím okolí se může přijít pomodlit dalších 80.000 muslimů. Mešita částečně stojí na plošině nad hladinou moře a její střecha se může celá rozevřít jako u fotbalového stadionu. Na výstavbě a výzdobě tohoto muslimského velechrámu pracovalo 12.500 dělníků a umělců.
Hasanova mešita
Mešita otevřená i nemuslimům
Odpolední modlitba je daleko, a tak je na ohromném prostoru kolem mešity prázdno. Jen sem tam zahlédnu uklízeče pečlivě "šúrující" mramor, skupinu školaček na exkurzi, studenty ponořené do své knihy nebo mladé arabské párečky na rande, které se letmo drží za prsty. Desetitisícové davy, pro něž je mešita určena, tu lze spatřit pouze během významných muslimských svátků. Ve všední den se Maročané kvůli návštěvě svatostánků zrovna nepřetrhnou.
V Hasanově mešitě však nezahálejí a volnou dobu mezi modlitbami využijí k tomu, aby pýchu marocké moderní architektury a tradičního umění předvedli turistům. Je to jediná mešita v zemi, do níž mohou zavítat i nevěřící.
Před vstupem nám průvodce velí sundat si boty a začne rozdávat bílé plastové sáčky, do kterých si obuv ukládáme. Vstoupím dovnitř po studených dlaždicích, které mě chladí do bosých chodidel, a s úlevou kvituji, že téměř celá podlaha je vystlaná tlustými koberci. Nohy mi tu neomrznou.
Zdobný detail z Hasanovy mešity
Velikost prostoru je ohromující. Na rozdíl od kostelů chybějí lavice, a to optický dojem velikosti ještě umocňuje. Rozhlížím se kolem sebe a žasnu nad perfektní geometrickou symetričností ornamentální výzdoby, která mě obklopuje. Propracované vzorce jsou všude, jako by stěny byly z uháčkovaných deček.
Průvodce ukazuje na reproduktory, z nichž se během bohoslužeb rozléhá kazatelův hlas, schované mezi ornamenty v dřevěném obložení tak dovedně, že bych je bez upozornění ani neměl šanci objevit.
Maročané si se svou mešitou opravdu vyhráli, vůbec se nedivím, že porušili své zvyklosti a pustili sem i západní turisty. Něco takového se prostě nedá skrývat.
Nedaleko od honosné měšity žijí v zoufalých slumech
tisíce Maročanů, které do města přilákal rychlý rozvoj
Arábie pro začátečníky
Nejen duchovnem živ je člověk. Takže vzhůru do ulic "Casy", jak Maročané s něhou nazývají komerční centrum svého státu. Široké bulváry, po kterých se v bezchybně fungujícím chaosu míhají stovky aut francouzské výroby, vozíky tažené mezky a dobrodružně přecházející "pěšáci", mluví jednoznačnou řečí: na první pohled je poznat, že Casablanku mají "na svědomí" Francouzi.
Právě oni ji vlastně vytvořili. V první polovině 20. století během své protektorátní vlády nad Marokem z dosud nevýznamného městečka učinili výstavbou umělého přístavu středisko zdejšího obchodu. Ekonomický vzestup Casablanky sem přilákal (a stále láká) tisíce lidí z celé země, což vedlo k tomu, že město začalo praskat ve švech a kolem něj rychle jako plevel vyrostla slumová předměstí.
"Trenažér" pro Marrákeš
Arabskost je patrná hlavně v "malé medině" (středověké město), která demonstruje, jak bezvýznamná byla Casablanca v předfrancouzské době. Je to taková Arábie pro začátečníky. Zdejší křivolaké a propletené uličky, které vás po pár minutách chůze za chvilku "vyplivnou" ven z hradeb, mohou nezkušenému turistovi posloužit jako trenažér před blouděním v mnohem složitějších labyrintech v královských městech Marrákeši, Miknásu či Fesu.
Ale nemyslete si, že se v "medině" zastavil život někde ve středověku. Lidé tu sice žijí v prastarých domech, ty jsou však posety talíři satelitů. Mezi obchůdky s koberci, ovčími hlavami, datlemi či pomeranči jsou roztroušeny i prodejny, které přetékají mobilními telefony, cédéčky, přehrávači a další elektronikou, nebo takové, které nabízejí hodně odvážné sexy prádélko.
Dopravu po Casablance zajišťují hlavně městské autobusy
Pestrá směsice v medíně
Brána do mešity v klasickém kapkovitém tvaru se mimo dobu modliteb mění v bránu fotbalovou. Jedna oprýskaná místnost zase slouží jako počítačová herna, kde místní výrostci s nagelovanými vlasy a řetězy kolem krku po síti "paří" fotbalovou hru FIFA. Jakou taky jinou v zemi, kde je kopaná vášní pro muže všech generací.
Casablanca vyléčí také možné předsudky o arabské módě. V uličkách "mediny" můžete potkat ženy zahalené vyjma očí od hlavy až k patě, stejně jako mladé dívky, které drží krok s evropskými trendy (pravda, v odhalování se přece jen krotí). Muži často nosí tradiční džellabu (plášť s kapucí), ve které připomínají přerostlého Křemílka s Vochomůrkou, ale západní způsob oblékání u nich převažuje, zatímco u žen stále vítězí muslimská klasika. Sako a kravata nebo baseballová čepice jsou tu stejně časté jako třeba čepice zvaná fez.
Prostě ideální místo pro začátečníky v arabském konci světa. A mnohem zajímavější než to, co Hollywood představil pod jménem Casablanca.
 Dopravu po Casablance zajišťují hlavně městské autobusy. |
 V zoufalých slumech na okraji Casablanky žijí tisíce Maročanů, které do města přilákal rychlý rozvoj. |
 Ohromná Hasanova mešita v Casablance do svých útrob pojme 25 tisíc lidí. Na naleštěném mramorovém nádvoří si kázání může vyslechnout dalších 80 tisíc věřících. |
