Z Borovce na "Alláhův trůn"
Přechod pohoří Rila zahajujeme v Borovci, převážně zimním letovisku, které založil princ Ferdinand koncem 19. století původně jako loveckou osadu. Ideální lyžařské podmínky, které tu panují od konce prosince do konce dubna, učinily z Borovce největší lyžařské a sportovní středisko Bulharska.
Pomalu stoupáme zprvu po lesních cestách, později po alpských loukách kolem chaty Musala k zaslonu (bivakovací chatě) Ledonoto ezero u jezera Aleko v nadmořské výšce přes 2 700 m. Z původního plánu postavit stany u horské chaty v suťovém poli velmi rychle sešlo po rázném zásahu správkyně objektu.
"Žádné stany, spaní je ve společné noclehárně," vykazuje nás do patřičných míst, "jste v národním parku a spaní ve volné přírodě je zakázáno!" Začíná nám být jasné, že situace v bulharských horách se mění, přesto se prozatím držíme plánu absolvovat celý přechod bez podpory chat, kterých je po cestě požehnaně. Třeba nás prostě ochranáři nechytnou.
Bulharsko. Jezero Aleko a zaslon Ledonoto ezero z vrcholu Musaly
Předpověď počasí není nejrůžovější. Bez větších obtíží vystoupáme na vrchol Musaly (2 925 m), jejíž jméno se odvozuje od Muss Allah, což v překladu znamená Alláhův trůn. Na vrcholu stojí meteorologická observatoř a detašované pracoviště bulharské Akademie věd, které jsou v provozu od 80. let minulého století.
Začíná pršet a padá mlha. Nakonec se rozhodujeme k dlouhé cestě k zaslonu Ribnite ezera (bivakovací chata). Běžně se tato etapa chodí dva dny a trvá něco mezi 15 až 18 hodinami. Za 11 hodin pochodu po travnatých hřebenech si s úlevou zouvám pohorky: "Ty bláho, to byla dálka!", spokojeně odfrkuju. "Byla to pěkná hloupost a jestli zítra nebude na Maljovickou Rilu hezky, budu pěkně vzteklý!" kontruje kamarád.
Zaslon Ledonoto ezero a Musala v pozadí
Ribnite ezera
Drsný sestup k Rilskému monastýru
Ráno je nádherně, obloha bez mráčku a my pomalu stoupáme přes Vodni Vrah k jezeru Strašnoto ezero, ze tří stran obklopenému vysokými skalními srázy. Vody tohoto jezera působí kvůli temnému odstínu velmi tajemně. Stany stavíme kousek nad chatou Maljovica. Další den nás čeká jen krátký výstup pod stejnojmennou horu a pak dlouhý, nohy ničící sestup k Rilskému monastýru.
Vzhledem k tomu, že se po této cestě příliš nechodí, je stezka v husté trávě jen těžko vidět. Jedna noha na cestě, druhá přišlapuje trs trávy a kotrmelec je na světě. Strání se ozývají všemožné i nemožné nadávky a nepublikovatelná slovní spojení.
Nicméně po dvou hodinách sestupu jsme u příjemné restaurace se zahrádkou poblíž brány do Rilského monastýru. Napětí a otrávenost opadávají s prvním přineseným pivem a skvělou polévkou.
Bulharsko. Strašnoto ezero
Rilský monastýr založil v 10. století svatý Ivan Rilský. Během následujících desetiletí a století byl několikrát drancován a vypálen. Znovu byl obnoven v první polovině 14. století a postupně se stal centrem bulharské vzdělanosti. Při procházce po nádvořích a arkádách, které jsou, stejně jako kostel, volně přístupné, obdivuji jedinečnost a nápaditost architektury i nástěnných maleb. Ne nadarmo byl klášter zařazený na Seznam světového a kulturního dědictví UNESCO.
Rilský monastýr
Přes nejvyšší vrchol Pirinu, sídlo pohanského boha Peruna
Několika autobusovými linkami přejíždíme od Rilského monastýru přes Blagoevgrad do silničního sedla Predel, oddělující pohoří Rila od Pirinu. Naším cílem je přechod nejvýš položeného hřebene Pirinu přes Kutelo po zajištěné cestě Končeto na Vichrem, a dále pokračovat do nejmenšího bulharského města Melniku.
Pomalu stoupáme kolem chaty Javorov do sedla Suchodosky Preval, nad kterým začíná nádherná, ale trochu divoká a exponovaná mramorová část pirinského hřebene. Celému pohoří vévodí pravidelná pyramida nejvyššího vrcholu Vichrenu (2 914 m). Staré zkazky praví, že je sídlem pohanského boha Peruna.
Zlatým hřebem celého přechodu je ovšem přechod po zajištěné horské stezce vedoucí po hřebeni Končeto. Balancuji po kamenech a skalkách a při pohledu vlevo si říkám: "Kurňa, to je výška!" I vlastní výstup na Vichren k Perunovu trůnu stojí za to. Opravdu mám pocit, že stoupám na pořádně vysoký kopec. Za Vichrenem se skalnatý terén postupně mění a z kamení a skalek postupně přecházíme na příjemné cesty v trávě a občasná suťová pole.
Bulharsko. Chvojnato ezero
Raritní Turan vichrenský
Jak tak koukám do trávy, najednou vidím drobnou kytičku: "Jardo, to je snad astra alpská?", ukazuji ji kamarádovi, který je mnohem větším znalcem horské flóry než já. "Těsně vedle. Máme docela štěstí a vidíme turan vichrenský, místní endemit. Nenajdeš ho nikde jinde na světě, jen na tomhle kopci a v jeho bezprostřední blízkosti."
V pohoří Rila i Pirin se vyskytuje úctyhodný počet jezer, která jsou pozůstatkem činnosti horských ledovců v poslední době ledové. Na Rile jich najdeme 230, na Pirinu 176. Většina z nich se ukrývá v hlubokých karových kotlích, kde se jich obvykle seskupuje více pohromadě. Všechna jezera jsou malebná, jen jediné však má svůj vlastní poloostrov. Jmenuje se Chvojnato ezero a je místem našeho dalšího noclehu.
Vichren a Kutelo
Ze stoupání na Suchodolski preval
Město vína, které si objednával i Winston Churchill
Pokračujeme kolem jezera Tevno ezero a kolem stejnojmenného zaslonu stoupáme do sedla Kraledvorskaja porta. Odtud pak klesáme ve stínu Kamenici, posledního velkého kopce na Pirinu, kolem chaty Pirin do nejmenšího bulharského města Melniku. Město je uprostřed unikátních zemních pyramid a v okolí se pěstuje vinná réva.
Melnik má dnes kolem 250 stálých obyvatel, ale ještě v roce 1980 jich bylo přes 20 tisíc. Město je mimo jiné známé i výrobou těžkých červených vín, která se proslavila po celé Evropě. Vždyť sám Winston Churchill si tu objednal víno na svatbu svého syna.
Bulharsko. Melnické zemní pyramidy
Utrmácení procházíme uličkami Melniku. Nikde nikdo, město se zdá být vylidněné. Najednou, kde se vzal, tu se vzal, chlapík a nabízí nám pronájem domu za cenu 7 leva na osobu. Teče teplá voda, funguje sprcha, prostě pohádka.
Batohy necháváme v domě a vyrážíme do města nakoupit a večer ochutnat místní víno. Vedoucí roli má kamarádka, která vystudovala vinařství a dělá si doktorát na choroby vína. Pro začátek kupujeme každý po jedné lahvi vína a těšíme se na večerní neřízené degustace, během kterých dostáváme zasvěcený a odborný výklad o přednostech a nedostatcích zakoupených lahví.
Další den po procházce mezi zemními pyramidami se znovu zastavujeme v místní vinotéce. "Davide, tahle lahev ti doma vydrží i pět let", radí kamarádka, "jeví se jako docela slušný archiv." Dal jsem na její radu a pořídil dvě lahve s vinětou Winston Churchill. Jednu lahvinku jsme nakonec vypili večer a druhou jsem přivezl domů. Dlužno ale poznamenat, že nevydržela pět let, jak předpovídala kamarádka, ale asi jen 4 hodiny. Tak dlouho jsem o ní básnil, až jsme ji hned první večer po návratu s úspěchem a velkým potěšením vypili.
Ulička v Melniku
Prodej vína na ulici v Melniku
Dvě varianty
Putování po hřebenech bulharských hor opravdu stálo za to. Celou cestu jsme absolvovali natěžko, ale díky možnosti dokoupení potravin v polovině přechodu jsme toho nemuseli tahat tolik. Trasu je ovšem možné absolvovat i "nalehko" s menším batůžkem a spaním a stravováním na horských chatách.
Rila i Pirin jsou nádherné hory, které stojí za to vidět a projít.
může se hodit Jak se dostat do Bulharska Možností dopravy do Sofie je hned několik. Pokud se rozhodnete jet vlastním autem, počítejte z Prahy s přibližně 1300 km a 15 hodinami jízdy. Jako ideální se jeví trasa Praha – Brno – Bratislava – Budapešť – Bělehrad – Sofia. Po stejné trase jezdí i autobusy společnosti Eurotours. Aktuální informace o spojích a cenách najdete ZDE. Tuto linku jsme při své cestě využili i my. Ubytování a ceny v Bulharsku Ceny za ubytování na horských chatách se v současné době pohybují mezi 12 – 15 Lv, v údolích je možné přespat za cca 15 – 20 Lv / osobu a noc. Ceny jídel, potravin a pití jsou v přepočtu spíše levnější než u nás. Vhodná doba pro návštěvu Ideální doba pro návštěvu těchto nádherných hor je od konce července do poloviny září. Z jara bývá ještě hodně sněhu a od konce září vrůstá riziko sněžení. Nejstabilnější počasí bývá v srpnu. Doporučená literatura a mapy K plánování trasy z vlastní zkušenosti doporučuji: • Petr, Ivo: Hory Balkánu: Černá Hora, Makedonie, Řecko, Bulharsko. Mirago, Ostrava • Bousfield Johnathan a Richardson Dan: Bulharsko. Rough guide, Jota 2002 • Rila – mapa v měřítku 1 : 55 000 • Pirin - mapa v měřítku 1 : 55 000 Mapy © Google
