Ve futuristické místnosti se zásadně mění můj pohled na dějiny lidstva. Nacházím zde předměty otisklé do skály. Údajně 40 miliónů let staré. Boty, klávesnici či monitor. Měděná cedulka informuje o možném mimozemském původu. Mířím k východu a v poslední sluji objevuji perfektní moderní WC vestavěné ve skále a funkční telefonní automat. Vše je totiž recese.
Za války byl labyrint tajnou vojenskou základnou a mohl pojmout až tisíc lidí. Po válce byl rekonstruován a první kulturní akcí byla výstava voskových figurín.
Opouštím temné podzemí a jednou z nejstarších linek metra na světě jedu k lázeňskému komplexu “Széchenyi gyógyfürdö”. Menším problémem je domluva. Personál neumí ani slovo anglicky. Vše řeší gestikulace, za chvilku mířím do šatny. Marně hledám něco, čím bych si zamknul své věci ve skřínce. Objevuje se muž, který k mému překvapení nabízí poměrně slušnou angličtinou masáže. Zdvořile odmítám a tážu se na zámek. Ukazuje se, že masér má zároveň funkci šatnáře. Marně jsem se dožadoval svého zámku. Všechno totiž zamkne on univerzálním klíčem.
Dostávám identifikační kartičku a jsem ujištěn o bezpečnosti tohoto systému. Postupně zkouším ty bazény, kde voda přesahuje 38 stupňů Celsia. Pozoruji strop, který je vlivem vlhkosti a chemickým složením vody porostlý centimetr tlustým kobercem plísně. Hygienicky to moc nevypadá, ale všude panuje pohoda. Člověk si musí dát pozor. Nikde totiž není anglicky napsáno jak dlouho je dobré zůstat ve vodě. Rozhoduji se pro deset minut v každé lázni.
Za dvě hodiny odcházím s rozpuštěnou kůží a příjemným pocitem po těle. Lázně k Maďarsku patří jako paprika. Jen v Budapešti jich je několik. Den zakončuji ve vyhlášené restauraci “Fatal”. Nad velikostí porcí žasnu. Otesánek by zářil radostí.
 Kašna chrlící víno v katakombách hradu Buda. |
 Venkovní bazény lázní "Széchenyi Gyógyfürdö". |
 Pověstné maďarské papričky. |
 Hlavní tržnice. Nabízená paprika by zcela jistě stačila pro menší město. |
 Komplex zámku Buda. |
