Při cestách do balkánských hor nás to na první pohled fádní Maďarsko k turistice příliš nelákalo. Nikdy by nás nenapadlo, že i v této rovině lze zažít nádherné outdoorové dobrodružství.
O Balatonu jsme si mysleli, že je spíš vhodnou destinací pro rodinnou dovolenou. Až po návštěvě jeskyní na slovensko-maďarských hranicích a zamrzlého Balatonu jsme museli svůj názor změnit.
Bruslení i termály v jednom
V posledních letech jsme si s partou kamarádů oblíbili bruslení na švédských nordických bruslích, které se mohou nasadit na libovolné pohorky. Bruslení v nich je mnohem pohodlnější než v kanadách a při přechodu z jedné ledové plochy na druhou nebo při překonávání nesjízdných míst si nemusíte přezouvat boty, ale jen odepnete brusle.
Za východiště pro bruslení na Balatonu jsme si zvolili město Siófok. Má výborné vlakové spojení s Budapeští, na internetu jsme nalezli možnost solidního ubytování a navíc jsou zde termální lázně, které mají otevřeno až do 21 hodin. Možnost kombinovat bruslení s plaváním v příjemné termální vodě nás velmi lákala.
Projížďka na bruslích a s kočárkem v Siófoku
Polední siesta na ledu
Po příjezdu do Siófoku jsme na bruslích dojeli k našemu penzionu vzdálenému jen asi 100 metrů od břehu. Ubytovali jsme se a rychle spěchali na led mezi místní bruslaře. Všichni měli kanady, spatřili jsme i pár krasobruslařů a rychlobruslařů, na nordických bruslích nejel nikdo. Led tu byl vcelku kvalitní, ale už hodně obruslený podobně jako na stadionu.
Maďaři jsou známí svým pohodářstvím. Na ledu seděl podřimující chlapík v křesílku, vedle sebe měl kbelík plný lahví s různými nápoji, prohánělo se tu i několik maminek na bruslích s kočárky. Prostě klídek.
Absolutní zrcadlo
Vydali jsme se na severovýchod za hladkým zelenkavým ledem. Bruslařů ubylo, ale pořád jsme mohli vidět v ledu jejich stopy. Ty nás výborně naváděly na průjezdy mezi hůře sjízdnými místy.
Objevily se i první praskliny, které byly velmi fotogenické a přitom výborně promrzlé. Naši jízdu zpomalovaly nádherné struktury a malby v ledu, které přitahovaly naše foťáky. Postupně jsme se stáčeli podél břehu na severozápad za ještě luxusnějším ledem. Po absolutním zrcadle jsme dojeli až do osady Balatonkenese.
V ledu jsou k vidění i zajímavé obrazce.
Ledové chobotnice
Tady jsme se po krátké svačině rozhodli, že zpátky zkusíme přejet Balaton napříč přes střed jezera. Balaton je v těchto místech široký až 13 km. Postupně jsme se vzdalovali od břehu, viditelnost byla asi 7 km. Protější břeh jsme neviděli a místo, odkud jsme odjeli, rychle mizelo v dáli. Uprostřed jezera jsme si připadali jako na ledovém moři.
Před námi se objevil pás nakupených ker, který se táhl od obzoru k obzoru. Bylo jasné, že se nedá objet. Kry kolmo trčely z ledu jako protitankové zátarasy, v žádném případě se nedalo přebruslit, museli jsme jít pěšky.
Klopýtali jsme přes chaoticky nakupené kry a propadali se do bílého dvojitého ledu. Nebezpečí nám nehrozilo, ale postup se výrazně zpomalil. Čím byla chůze obtížnější, tím více bylo okolí fotogeničtější. Navíc slunce začalo zapadat a v paprscích se rozzářily ledové krystaly.
Konečně jsme byli na hladkém ledu. Museli jsme pospíchat, abychom se do tmy dostali do Siófoku. Místní termální lázně nemají různé adrenalinové atrakce, jsou určeny spíš pro relaxaci (200 Kč/3 hod). To nám po náročném dni maximálně vyhovovalo.
Někdy musíte po svých
Druhý den jsme nastoupili na led kolem osmé hodiny ráno a zamířili jsme k západnímu pobřeží. První problém nastal hned u přístavu v Siófoku. I když jsme k němu dojeli po ledu silném 25 až 30 cm, před námi se najednou objevilo hejno ptáků a od břehu vybíhaly do různých světových stran podezřelé praskliny naplněné vodou. Abychom neskončili naši jízdu mezi kachnami, rozhodli jsme se přístav obejít po souši.
Rozpouštění ledu způsoboval jednak výtok řeky Sió, navíc vedle přístavu je velký hotel s termálním bazénem, který patrně část teplé vody vypouští do jezera.
Za přístavem jsme opět pokračovali po kvalitním ledu na západ. Potkali jsme se tu s dvojicí Maďarů. Jeden z nich měl stejné brusle Multiskate jako my. Byl to první a poslední nordický bruslař na Balatonu, kterého jsme zahlédli, brusle si prý dovezl z Finska. Dál jsme ujížděli společně.
Led se začínal zhoršovat. Pás nakupených ker směřoval až k jižnímu břehu, a proto jsme se rozhodli přejet k poloostrovu Tihany na sever. Balaton je tu široký jen něco přes kilometr. Průlivem proudí voda z jedné části jezera do druhé a led tu špatně zamrzá.
Místy vytvoří led nepříjemnou překážkovou dráhu. Tudy se musí pěšky.
Přechod byl obtížný, ale bezpečný. Někdy jsme nechápali, jak tento labyrint nakupených ker může vzniknout. Až u konce poloostrova se kvalita ledu opět zlepšila.
Pokračovali jsme podél jeho západního břehu a cestou jsme potkali skupinu, která chtěla překonat celý Balaton po délce. Přijeli od severovýchodu a podle jejich slov tam byl všude velmi dobrý led. V západní polovině Balatonu na ledu přibýval sníh a jízda už nebyla tak komfortní.
Malířské ódy na radost
Rozhodli jsme se proto vrátit na východní část jezera. Překonali jsme ještě jeden pás nakupených ker a před Balatonfüredem jsme se konečně dostali opět na hladký led.
Další ledové dobrodružstvíLetošní rok bruslařům přál, výborné podmínky jsme zažili také na Neziderském jezeře na pomezí rakouské spolkové země Burgenland a maďarské župy Győr-Moson-Sopron. Naši galerii najdete na serveru rajče.net. |
V samotném městě bruslily stovky bruslařů, hrála tam hudba a na pobřeží byly stánky s občerstvením. Během několika minut jsme se z drsné divočiny ocitli na obrovském ledovém stadionu. Mladí bruslaři po něm vozili své staré rodiče na jakýchsi brusložidlích. Spousta Maďarů se živě zajímala o naše brusle a někteří si je dokonce fotili. Nordickému bruslení jsme tady udělali krásnou reklamu.
Domorodci nám prozradili, že na východě je led „as mirror“, a opravdu tomu tak bylo. Další jízda byla již ódou na radostné dálkové bruslení. Sníh z ledu zmizel, bylo tu nádherné zrcadlo opět s mnoha překrásnými ledovými kresbami. Voda, led a sníh dokážou doslova divy, inspirovat by se tu mohli malíři všech uměleckých směrů od impresionismu až po kubismus.
Mrazivý západ slunce na ledovém Balatonu
Potkávali jsme tu ledoplachetky i ledowindsurfaře. Jízdu jsme si zpestřili kličkováním mezi rákosím. Velmi rychle jsme směřovali k naší konečné stanici, kterou bylo nejsevernější město na jezeře - Balatonfűzfő.
Balaton nás neskutečně nadchnul různorodostí ledu, krásnými ledovými tvary, strukturami i malbami. Občas nás potrápil svými těžko průchodnými místy, ale o to víc bylo naše ledové dobrodružství působivější. Chvílemi jsme si připadali, jako bychom byli na Bajkale nebo třeba v severním ledovém oceánu.
