Vyrážím z Hradce Králové a po dálnici směřuji na Prahu, Ústí nad Labem, Drážďany a Berlín. Na sjezdu 1-Kreuz Oranienburg opouštím autostrádu a pokračuji až do Zehdenicku. Tady mám zamluvené ubytování v nádherné marině Alte Hafen, v přístavu ležícím na vodní cestě Oberhavel mezi Meklenburskými jezery a Berlínem–Postupimí. Spím ve starobylém cihlovém domku z pruských časů a za cihlami se vydávám i následující den.
Berlín postavený z pramice
Jen kousek od mariny se totiž rozkládá Ziegeleipark Mildenberg, bývalá cihelna, která se po ukončení provozu stala průmyslovým muzeem. Zároveň je kotevním bodem Evropské cesty průmyslového dědictví, jež zahrnuje významné industriální památky.
Bývalá vypalovací pec
„Cihlářství má v našem regionu dlouhou tradici, protože v okolí města Zehdenick vyrostla největší souvislá cihelná oblast v Evropě. Počátek cihlářské výroby datujeme rokem 1887, kdy byla při stavbě železnice objevena bohatá ložiska hlíny. Vznikly první cihelny, k jejichž rozvoji napomohla poloha v bezprostřední blízkosti řeky Havoly. Cihly se tak přepravovaly na člunech po vodní cestě do Berlína, který se díky imigraci rychle rozrůstal. Město mělo obrovskou spotřebu materiálu a to pokračovalo i po druhé světové válce, kdy se cihly používaly na opravu zničené metropole. Proto se dodnes tvrdí, že Berlín byl postaven z pramice,“ vypráví Holger Grobel.
Průvodce mi ukazuje zážitkové muzeum, v němž slyším zvuky a vidím světelné efekty, jako kdyby běžel provoz. Zároveň mi vysvětluje technologii výroby. Dostáváme se zpět do časů, kdy pět tisíc dělníků každý den vyrábělo žádaný stavební materiál. A to až do roku 1991.
Ziegeleipark Mildenberg, bývalá cihelna, která se po ukončení provozu stala průmyslovým muzeem.
„K pálení cihel sloužila kruhová pec a celý proces trval týden. Vám to ale zabere jen jednu minutu,“ pokračuje Grobel a podává mi bíle svítící plastovou cihlu. Vcházíme do vypalovacího kanálu pece a na zemi se rozsvěcuje pomyslná stoupající teplota vypalování ve stupních Celsia. Podle toho se v mých rukou mění barva cihly, až je na konci jakoby rozpálená do ruda.
Další prohlídkový okruh je venku. Usedáme do vláčku a po dráze, která sloužila k přepravě cihel, uhlí a dalšího materiálu, projíždíme rozlehlý areál muzea. Trasa vede částí přírodního parku Uckermärkische Seen, plného jezer, potoků a vřesovišť.
Loď ve vaně
Z Mildenbergu je to jen hodinka cesty do Niederfinow, kde se nachází nejstarší a stále funkční lodní výtah v Německu. Unikátní dílo se tyčí do výšky šedesáti metrů na východním konci Odersko–Havelského průplavu a do provozu bylo uvedeno v roce 1934. Na stavbu, která stála 27,5 milionu říšských marek, dělníci použili skoro čtrnáct tun oceli a pět milionů šroubů.
Lodní výtah v Niederfinow
Zdviž vyrovnává 36metrový rozdíl mezi Odrou a Havolou, přičemž přesun lodí v obrovské vodní vaně trvá pět minut. Transport plavidel je atraktivní podívanou pro kolemjdoucí, nicméně každý zájemce jej může zažít přímo na vodní cestě. Stačí usednout do speciální turistické lodě. Ta chvíli pluje po kanále, poté najede do vany a nakonec je vyzdvižena na Odru. Na řece chvíli pobude a pak se výtahem zase vrací zpět na Havolu a do přístavu.
Eintopf v lázních
Za jednou ze zajímavých braniborských staveb mířím do Garzau. Tady uprostřed borového lesa stojí kamenná pyramida. V 18. století ji nechal postavit Friedrich Wilhelm Carl hrabě von Schmettau v přírodně-krajinářském parku a její portál připomíná vstup do řeckého chrámu. V té době bylo starověké období velmi populární, a tak architekti navrhovali nové stavby v tomto trendu.
Pyramida v Garzau
Největší pyramida z přírodního kamene v Německu má tři vchody, přičemž střední vede do podzemního trezoru, jehož účel není jasný. Zvnějšku ji pak lemují výstupové rampy a schodiště z červených cihel, kudy lze vystoupat nahoru. O skoro čtrnáct metrů vysoké pyramidě se soudilo, že je mauzoleem, ale sloužila pro kartografická pozorování. Dnes se tu občas konají koncerty.
Pokračuji dál do lázní Bad Saarow. Malé, klidné městečko plné zeleně, které leží u Scharmützelského jezera, si svoji oblibu získalo na počátku 20. století. Do lázní jezdily slavné osobnosti berlínské kulturní a filmové scény, včetně boxera Maxe Schmelinga a jeho manželky, české herečky Anny Ondrákové.
Po druhé světové válce nastala změna režimu a v době NDR nebyla velká část Bad Saarow volně přístupná. Sovětská armáda zde měla svoje rekreační zařízení, ministerstvo obrany NDR penzion a vojenská lékařská akademie středisko, kde dělala svůj dopingový výzkum. Socialistické časy naštěstí ukončil pád železné opony a v Bad Saarow vznikly nové termální lázně.
Lázně Bad Saarow
Areál tvoří vnitřní a venkovní bazény se slanou, 35 stupňů teplou termální vodou s podvodními gejzíry, vířivkami a masážními sprchami. Prameny léčí poruchy nervového systému, onemocnění pohybového ústrojí a skvěle rozpouští únavu po sezení za volantem.
Bad Saarow je také ideálním místem pro ochutnání braniborské kuchyně. A ta rozhodně nezahrnuje jen buřty a zelí. Menu tvoří hlavně čerstvě ulovené ryby z jezer, bramborové pokrmy, kyselé okurky a eintopf (husté polévky se zeleninou a masem). Vše doplňuje místní pivo.
To se přes čtyři sta let vaří v Kloster – Bräu Neuzelle. Pivovar nejprve připravoval hořký mok pro řeholníky, poté pro okolní vesnice, až nakonec začal exportovat do celého světa. Tradiční mnišské recepty pivovar kombinuje s novými nápady. Dnes nabízí přes čtyřicet druhů piv. Kromě klasických třeba i bramborové, chřestové, višňové, anti-agingové nebo koupelové pivo.
Může se hoditJezdila jsem převážně na venkově po silnicích nižší třídy či místních komunikacích. Jejich kvalita je dobrá, ale jsou úzké a často je lemují aleje, takže je třeba dávat pozor při předjíždění. Na světelných křižovatkách bývá specialita zvaná Grünpfeil – nesvítící doplněk k semaforu. Je znázorněný zelenou šipkou směřující doprava na dodatkové značce vpravo od červené na semaforu. Umožňuje všem vozidlům odbočit vpravo i přes červenou na semaforu, pokud předtím zastaví na čáře a neohrozí ostatní. Grünpfeil byl zaveden v NDR v roce 1978 a zelené šipky jsou tu mnohem častější než v západním Německu. Proto si při odbočování hlídejte hlavně levou stranu. Můžete totiž narazit na řidiče ze spolkových zemích, kde se Grünpfeil používá zřídka. Ti si budou myslet, že jedete na červenou a porušujete pravidla. Braniborsko tvoří hlavně vesnice a malá městečka. Síť čerpacích stanic není tak hustá a pohonné hmoty většinou natankujete na hlavních tazích. Litr benzinu a nafty stojí přibližně dvě eura. Navigace se určitě hodí, ne všude (zejména na odlehlejších místech) je dobré značení. |
