Je to pohled, při němž se neotrlý divák doslova bojí mrknout. Protože se zdá, že stačí mžik oka, a ty domky vyskládané na okraji tzv. Línea plateada už tam nebudou a s rachotem zmizí kdesi v hlubině.
Stavby, některé z cihel a jiné jen volně sestavené ze stlučených plechových desek, tu visí na samém okraji útesu. Některé jeho hranu už dost nerovnovážně překračují, jiné zborcenými trámy naznačují probíhající destrukci. Pod všemi bez rozdílu leží propast, jejíž dno je nejblíže po šedesáti metrech.
Pokud se jednou zhroutí, kdokoliv uvnitř těch stavení bude okamžitě mrtvý. A soudě podle toho, jak blízko té kolmé stěny stojí, není otázkou, jestli k tomu dojde, jako spíš kdy.
Proto se jim také říká Domy sebevrahů. Tak je ovšem titulují ti, kteří nejsou místní: turisté a obyvatelé „dolního“ města, La Paz. Zato nahoře, v El Alto, se obyvatelé toho slumu na samé hraně těší nemalé úctě sousedů.
Celá ta podlouhlá baráková kolonie v ulici na kraji propasti je totiž domovem yatiri – vyvolených příslušníků domorodého ajmarského etnika, které je někdy nesprávně označováno za šamany. Což oni sami jednoznačně popírají.
Jen to, že umí svými modlitbami uzdravovat lidi a Matku Zemi, je prý výjimečné nečiní. Jejich dar k nim přišel stejně, jako oni ke svému bydlení na okraji El Alto. Tedy bez vlastního přičinění.
Jejich předci se tu usadili před staletími. Dávno před tím, než v roce 1903 dorazila do La Paz železnice. Zdejších yatiri se živili tím, že žehnali na cestu těm, kteří vyráželi dolů či se vraceli zpět. Vzývali za ně u bohyně Pačamama, přinášeli jí dary, předkládali obětiny. A za tuto prospěšnou službu pobírali provize.
Když později začalo El Alto růst – zprvu se tu zabydlovali hlavně bezzemci z hor, vysídlení příslušníci kečuánských a ajmarských etnik – usadili se tito yatiri na samém okraji náhorní plošiny, z níž mohli dál nerušeně vzhlížet k nebesům a hlubokým údolím.
Ajmarští duchovní tvrdí, že místo na hraně je jejich pracovištěm. Stěhovat se odtud rozhodně nechtějí, zdůvodňují to svou vírou.
Yatiri při svých rituálech často používají listy koky, třeba pro věštění budoucnosti.
Nutno dodat, že onen prudký průběh terénního zlomu tehdy stál o hezkých pár metrů dál než dnes. Jenže eroze v průběhu let dost výrazně zapracovala. A vlivem klimatických změn se proměnilo i zdejší podnebí.
Proto taky dnes jejich chatrné domky stojí často jen centimetry od scénáře, v němž neúprosně nad vírou zvítězí gravitace. Stavby při okraji El Alto totiž nestojí na rostlé skále, podloží je tu jílové. S tím, že každý další déšť, a to tu prší opravdu často, odplavuje jemné částečky hlíny a tím nahlodává celý svah.
V tom, jak se přidržují hrany, uctívají Matku Zemi a jsou stiženi důsledky klimatických změn, které nezavinili, vidí mnozí ekoaktivisté jistou symboliku.
Nebude to naše chyba
Římsa lemovaná domky vypadá jako to nejhorší místo k obývání. Yatiri jej ovšem opustit neplánují, ačkoliv je k tomu místní úřady stále naléhavěji vybízejí. Prostor chápou jako své pracoviště, duchovní útočiště, formu sepjetí s tradicemi předchozích generací.
Pochopení ovšem nenalézají. Jak vysvětluje Gabriel Pari, městský tajemník, který má na radnici v El Alto na starosti vodu, hygienu a rizika životního prostředí: „Běžně z důvodu bezpečnosti, tam, kde hrozí ohrožení lidských životů sesuvy půdy, stěhujeme obyvatele už v případě šedesátistupňového sklonu svahu. V kolonii yatiri je přitom sklon svahu devadesát stupňů a riziko je obrovské.“
Musela se svléknout a tělo jí třel morčetem. Nemoc na něj přešla, líčí etnoložka |
Dodává též, že pokud nebudou obyvatelé chtít odejít sami, budou nuceni je k tomu přinutit a vystěhovat je. Což je možná jeden z důvodů, proč se yatiri z riskantní úzké římsy nechce. Zástupcům bolivijské administrativy totiž zrovna naklonění nejsou. A současně k nim situace v místě magneticky přitahuje pozornost celého světa.
Jestli se je odtud úřady pokusí násilím vystěhovat, bude to pro ně jasný důkaz státní zvůle. A když se jejich domy zhroutí do propasti? Pak to bude jen další důkaz nečinnosti státu, jeho nezájmu o záležitosti domorodců.
Ti necitlivější by mohli zavtipkovat, že případný pád by už nemuseli řešit v El Alto. Problém by se totiž sesunul do katastru La Paz.
Yatiri se přitom pádu do hlubiny nebojí. Neočekávají prý, že by v následujících padesáti až šedesáti letech mohla situace až tak vygradovat. Věří, že jejich duchovní oběti stabilizují zemi a ochrání i je. Svůj osud svěřují do rukou andským božstvům a doufají, že jejich nejisté stavby nacházející se na okraji propasti, a které hrozí zřícením kvůli dešti, větru a erozi, odolají.
Až tudy budete kolem projíždět lanovkou z La Paz do El Alto, raději se nedívejte. Mohli byste být svědky katastrofy, která může přijít kdykoli..
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
