zavřít
1 / 17
náhledy
Sochařské umění je často vzletné a inspirativní. Následující sochy však nemají za cíl upoutat svou krásou, jako spíš poselstvím o podivnosti tohoto světa. Některé nutí k zamyšlení, zatímco u jiných jednoho napadne, co vlastně chtěl svým dílem autor říci. Na snímku Ruka pouště (poušť Atacama, Chile). V roce 1992 v rozlehlé a pusté chilské poušti Atacama instaloval sochař ze Santiaga Mario Irarrázabal pozoruhodnou sochu levé ruky vystupující z písku. Mohutná, jedenáct metrů vysoká socha vyrobená ze železa a cementu, má připomínat báseň Percyho Bysshe Shelleyho „Ozymandias“, která vypráví příběh o padlé monumentální soše arogantního krále ležícího v poušti.
Autor: Profimedia.cz
Floralis Generica (Buenos Aires, Argentina). V argentinské metropoli Buenos Aires se v jezírku v parku Spojených národů zrcadlí 23 metrů vysoká mechanická květina. Vyrobená z nerezové oceli a hliníku se otevírá a zavírá se sluncem. Každé ráno v osm hodin reagují fotobuňky na sluneční světlo a pomocí hydraulického systému pomalu otevřou šest obrovských okvětních plátků. Při západu slunce se okvětní lístky zase zavřou, ale vnitřek květiny přes noc září barevným světlem. Sochu navrhl slavný argentinský architekt Eduarda Catalana v roce 2002 na počest svého rodného města.
Autor: Profimedia.cz
Petr Veliký (Moskva, Rusko). Nejkontroverznější ze všech moskevských soch je dílem architekta Zuraba Cereteliho. Masivní socha Petra Velikého stojící na palubě lodi, která sama spočívá na sloupu složeném z několika lodí, byla původně vytvořena jako památník na počest 500. výročí první plavby Kryštofa Kolumba. Umělec údajně nemohl najít nikoho, kdo by vytvořil sochu Kolumba, a tak ji nahradil Petrem Velikým. Moskevští občané sochu nemají v lásce nejen kvůli zjevnému nevkusu, ale i kvůli jejím rozměrům. Se svou výškou 98 metrů (pro porovnání, Socha Svobody měří i se základnou 93 metrů) blokuje výhled na historickou část moskevského panoramatu.
Autor: Profimedia.cz
Carhenge (Alliance, Nebraska). Když si geolog Jim Reinders z Nebrasky všiml, že proporce modelů aut z 50. a 60. let byly zhruba ve stejném měřítku jako kameny, které tvoří anglický Stonehenge, začal hromadit veterány s uměleckým účelem. V roce 1987 vztyčil na otevřené pláni repliku Stonehenge, zkonstruovanou z 38 aut. Vozidla byla natřena šedou barvou, aby připomínala kameny a zabránila rzi.
Autor: Profimedia.cz
Plamen Asahi (Tokio, Japonsko). Obrovská zlatá plastika na budově centrály pivovaru Asahi v Tokiu má znázorňovat „hořící srdce piva Asahi“ i jeho napěněnou čepici. Zajímavostí je, že zlatý plamen o hmotnosti 360 tun vyrobili konstruktéři stejnou technikou, jakou se vyrábějí ponorky. Plamen Asahi bývá někdy hovorově označován jako „zlaté lejno“ a samotná budova jako „stavba hovínka“. Kdo viděl na vlastní oči, může posoudit, čemu se zlatý plamen podobá více.
Autor: Profimedia.cz
Vidlička (Vevey, Švýcarsko). Osm metrů vysoká socha vidličky z nerezové oceli byla zapíchnutá do Ženevského jezera v roce 1995 na připomenutí desátého výročí Alimentária, muzea s potravinářskou tematikou ve švýcarském Vevey. V roce, kdy výročí uplynulo, byla z jezera vidlička vytažena a přesunuta do areálu švýcarské továrny na výrobu příborů. Dílo umělců Jean-Pierre Zaugga a Georges Favreho si však místní oblíbili natolik, že si prosadili jeho návrat. V roce 2007 se vidlička stala trvalou instalací v jezeře u města Vevey.
Autor: Profimedia.cz
Podmořská socha Krista (San Fruttuoso, Itálie). Socha Krista v podmořské rokli byla vztyčena v roce 1954 ve vodách u San Fruttuoso na Italské riviéře. Socha spočívá na dně zálivu v hloubce téměř 18 metrů poblíž místa, kde zemřel italský potápěč. Každoročně se poslední červencovou neděli na nedaleké pláži slaví mše s pochodněmi na počest těch, kteří zemřeli na moři. Po mši potápěči zajistí květinové koruny u paty podvodní sochy. Socha vysoká 2,6 metru byla několikrát přepracována a repliky lze navštívit v podmořských parcích ve Florida Keys a u pobřeží Grenady. Suchá verze se nachází u kostela v opatství San Fruttuoso.
Autor: Profimedia.cz
Žralok z Headingtonu (Oxford, Anglie). Tělo žraloka bylo vztyčeno v roce 1986 na domě místního rozhlasového moderátora Billieho Heineho v oxfordské čtvrti Headington. Socha byla inspirována tím, že Heine slyšel americká válečná letadla letící z Oxfordu na cestě k bombardování Libye v odvetě za její útoky na americké jednotky. Dílo sochaře Johna Buckleyho bylo vytvořeno na protest proti bombardování a jako vyjádření odporu proti jaderným zbraním, přičemž žralok byl použit jako metafora pro padající bomby na domy obyvatel.
Autor: Profimedia.cz
The Kindlifresserbrunnen (Bern, Švýcarsko). Fontána z 16. století zobrazuje sedícího obra požírajícího nahé dítě. Po jeho boku je taška, ve které čekají na svůj úděl další děti. Protože obr má na hlavě špičatý klobouk, jaký dřív nosili Židé, spekuluje se o možnosti, že je vyobrazením Žida jako výraz krvavé urážky na cti proti tomuto národu. Další teorií je, že socha je podobiznou Krampuse, tvora podobnému zvířeti z folkloru alpských zemí, o kterém se předpokládá, že během vánočního období trestá děti, které se chovaly špatně.
Autor: Profimedia.cz
Fremontský trol (Seattle, Washington). Obrovská betonová socha trola postavená v roce 1990 se skrývá pod mostním nadjezdem na předměstí Seattlu ve Fremontu. Socha je tak velká, že v ruce drží Volkswagen Beetle v životní velikosti. Před instalací trola byl podjezd dálnice oblíbeným smetištěm. Nyní jde o oblíbený orientační bod a vyhledávaný cíl turistů. Trol se těší veliké oblibě místních, kteří 31. října dokonce slaví jeho narozeniny veřejným festivalem s názvem Troll-o-Ween.
Autor: Profimedia.cz
Obří palec (Paříž, Francie). V Paříži je k vidění spousta skvělého venkovního umění a památek. „Le Pouce“, tedy česky palec, je masivní 12 metrů vysoká socha, která váží neuvěřitelných 18 tun. Oblíbená turistická atrakce byla vytvořena Cesarem Baldaccinim v roce 1965 a nachází se poblíž Arc de la Defense. Palec naznačující mezinárodní gesto pro štěstí a úspěch byl vytvořen pomocí 3D tiskárny ze zvětšeného výlisku umělcova palce.
Autor: Profimedia.cz
Paparazzi (Bratislava, Slovensko). Kovová socha dotěrného fotografa plížícího se za rohem se původně nacházela před stejnojmennou restaurací The Paparazzi a poskytovala podniku skvělý marketing. K velkému zděšení města si majitelé po uzavření restaurace vzali slavnou sochu s sebou. Nový domov našla před restaurací UFO.
Autor: Profimedia.cz
Kanálový darebák (Molenbeek-Saint-Jean, Belgie). „De Vaartkapoen“, doslova „kanálový darebák“ od belgického umělce Toma Frantzena znázorňuje policistu, kterého podrazil muž skrývající se v kanalizační šachtě. Socha, vytvořená v roce 1985, představuje myšlenku svržení autority. Zdá se, že jako statický obrázek se náhle obě postavy elegantně proměnily v bronz a zůstaly tak navždy, přičemž zbytek scény ponechal autor naší fantazii.
Autor: Profimedia.cz
Einsteinova fontána (Ulm, Německo). Šklebící se hlava Alberta Einsteina odlitá z bronzu a zasunutá do ulity hlemýždě, která tvoří vrchol rakety, je bezesporu jedna z nejbizarnějších fontán světa. Město Ulm v Německu, kde se Einstein v roce 1879 narodil, nechalo fontánu postavit v roce 1984 na počest slavného rodáka. Chaotický výtvor navržený Jürgenem Goertzem kombinuje umělou technologii rakety a dokonalého přírodního inženýrství hlemýždí ulity s hlavou génia. Socha má odkazovat na složitost a komplexnost Einsteinova životního díla.
Autor: Shutterstock
Pan Eggee (Chicken, Aljaška). V malém zlatokopeckém městečku jménem Kuře poblíž hranic s kanadským teritoriem Yukon je vyobrazených kuřat hned několik. Nejvýraznější „Mr. Eggee“ byl vyroben na oslavu každoročního hudebního festivalu Chickenstock v roce 2011. Toto 3,5 metru vysoké kovové kuře, navržené a zkonstruované středoškolským učitelem svařování a jeho třídou, má základní kostru zdobenou kovem a peří vyřezané ze starých školních skříněk.
Autor: Shutterstock
Čtvercová hlava (Nice, Francie). Francouzský sochař Sacha Sosno rád pracoval s takzvaným „uměním vymazávání“. Věřil, že zadržení části obrazu znamená, že divák bude nucen použít svou představivost k dokončení díla. Malba, ke které se Sosno znovu a znovu vracel, byla lidská busta s horní částí hlavy nahrazená krychlí. V roce 2002 byla v umělcově domovském městě Nice postavena 26 metrů vysoká architektonická verze této malby La Tête Carrée (Čtvercová hlava), v níž sídlí sedm pater kanceláří městské knihovny Louis Nucéra. Interiér kanceláří knihovny je v noci vidět skrz perforace ve vnějším hliníkovém plášti na soše budovy.
Autor: Shutterstock
The Big Giving (Londýn, Spojené království). Mezi lety 2006 a 2007 stála před Royal Festival Hall ve čtvrti South Bank v Londýně podivná umělecká instalace s názvem „The Big Giving“. Sousoší umělce Klause Webera se skládalo ze tří skalních soch s lidskými hlavami a rukama, které zvracely, čůraly a plivaly vodu. Umělec chtěl údajně naznačit, že voda je v lidském těle ekologicky recyklovaná a zároveň že to, co vychází z našich těl, je až „legračně nechutné“.
Autor: Profimedia.cz
