0 / 29
Ačkoliv tu veřejně ukazují špinavé štětky, klidně sem můžete vzít děti. Ne že by se tu nějak bavily, protože Museo dello Spazzacamino v italské Santa Maria Maggiore je zasvěceno kominíkům. Je příkladem silně specifické expozice, co zkrátka neosloví každého. V muzeu toalet by se možná dítka zabavila víc.
Autor: Museo dello Spazzacamino
V roce 1910 si William Shakespeare Berger koupil svou první figurínu pro břichomluvecké estrády. Ale do roku 1947 se jeho sbírka rozrostla natolik, že pro ni raději zřídil muzeum. Dnes je jeho Vent Haven ve Fort Mitchell v Kentucky sestavou osmi stovek figurín.
Autor: 5chw4r7z, Creative Commons
Tato výstava nemůže být neslaná už z principu. A taky je náležitě pikantní. To je však všechno, co se dá o Muzeu solniček a pepřenek v Gatlinburgu ve státě Tennessee říct povzbudivého. Je to muzeum, které vystavuje solničky a pepřenky. Nepište jim do recenzí, že nemají žádné cukřenky.
Autor: Profimedia.cz
Název nelže, nezastírá. Muzeum ostnatého drátu v kansaském Walace skutečně velmi široce kultivuje téma ostnatých drátů. Jejich sbírkový fond je pozoruhodný a nese dohromady 2 400 vzorků nejrůznějších typů ostnatého drátu. Nic jiného tu však neuvidíte.
Autor: Ethan Finlan , Creative Commons
Vezměte 77 mrtvých syslů, vycpěte je a nastrojte do legračních oblečků. Poté je naaranžujte do scén z filmů anebo využijte jiných popkulturních odkazů. Zní to zvláštně? Přesně podle tohoto receptu postupovali v kanadském Torringtonu a na nedostatek návštěvníků syslího muzea si nestěžují.
Autor: JamesPFisherIII, Creative Commons
Přijdou vám sysli divní? A co vatikánský úředník ve výslužbě, který se usadil ve švýcarském Estavayer-le-Lac a rozhodl se satiricky zachytit všední život ve městečku skrze vycpané žáby? Muzeum jeho žabích děl, otevřené poprvé v roce 1927, je od té doby atrakcí.
Autor: JC20940, Creative Commons
Jediné, co je v tomto muzeu pravé, jsou padělky. Plagiarius Museum v Solingenu ne nezajímavým způsobem otevírá téma hodnoty originálů a kopií a přibližuje návštěvníkům etický rozměr plagiátorství. Je to asi to nejracionálnější muzeum v této naší sestavě.
Autor: Nicola, Creative Commons
Ve švýcarském Gruyères, přesněji řečeno v tamním zámečku St-Germain, sídlí HR Giger Museum. A v něm? Asi ta největší kolekce předmětů inspirovaných estetikou hororově-akčních filmů Vetřelec. Jestli té výstavě není co upřít, tak velmi ponurá biomechanická estetika. Pro každého to však není.
Autor: Xxlstier, Creative Commons
Šance, že se u skotu projeví tzv. dicefalie, tedy že se krávě narodí dvouhlavé tele, je asi 1:100 000. A oblastní muzeum Canyon City v Oregonu svou senzačnost staví mimo jiné na tom, že ta dvouhlavá telata i odrostlejší krávy jako senzaci prezentuje návštěvníkům.
Autor: Rob G. , Creative Commons
Může být něco ještě víc anglického než mlhy na blatech, Big Ben, červené dvoupatrové autobusy a černé taxíky? Jistě! O anglické povaze nejlépe vypovídají tamní pěstěné trávníky. A jejich údržbě žacími stroji a sekačkami je zasvěceno Britské muzeum sekaček na trávu v Southportu.
Autor: Rept0n1x, Creative Commons
Víte, co je to coulrofobie? Intenzivní, iracionální strach z klaunů. A současně je to dobrý důvod, pokud chcete odmítnout pozvání do vídeňského Muzea cirkusů a klaunů. Jestli s věčnými úsměvy, červenými nosy a make-upem problémy nemáte, nic vám v návštěvě samozřejmě nebrání.
Autor: HatschiKa, Creative Commons
Ta výstavka za okny krámku nedaleko náměstí Piazza del Popolo v Římě působí dost ponuře. Torza tělíček i zápach lepidel a klihů odrazují. Ve skutečnosti je to však Ospedale delle Bambole, Nemocnice pro panenky. Z výtěžku „muzea nemocných panenek“ tu hradí jejich léčbu.
Autor: Ospedale Delle Bambole
Kanada nepřestává udivovat. Například ve Fredericton naleznete muzeum cele zasvěcené Colemanově žábě. Fred Coleman byl místní rybář a ta žába, skokan volský, mu jednou skočila do lodi. A tak se o ni staral. Krmil ji whisky, chrousty a fazolemi. Dorostla dvaceti kilo a po smrti jí postavil muzeum.
Autor: Unknown author, Creative Commons
Nedá se říct, že by ten název nepodněcoval zvědavost. Otázkou je, jestli vás Muzeum velryb a dalších věcí (tak se opravdu jmenuje) osloví natolik, že si uděláte zajížďku do Port au Choix v Kanadě. Co je tu k vidění? Velryby. A taky věci vyrobené z velryb. A též další věci vyrobené z úplně jiných věcí.
Autor: Rob Tallia , Creative Commons
K návštěvě muzea a té troše sebevzdělávání musí mít člověk tu správnou náladu. Otázkou zůstává, jaká nálada je správná k návštěvě Museum für Sepulkralkultur v německém Kasselu. Co tu mají? Ucelenou historii pohřební kultury, rakví, epitafů a rituálů smrti.
Autor: Olgi87, Creative Commons
Tady nevystačíte s divadelním kukátkem, přibalte si rovnou lupu. Protože jinak si dost dobře Muzeum miniaturních knih v ázerbájdžánském Baku nevychutnáte. Kolekce to není nějak skromná, nachází se tu na 8 tisíc výtisků. A kromě nich tu mají i sbírku těch nejmenších záložek.
Autor: Gulustan, Creative Commons
Svítí-li to nebo fosforeskuje ve tmě a má-li to něco aspoň trochu společného s uměním, najdete to v amsterodamském Electric Ladyland. Muzeum, které ne náhodou nese jméno rockového alba amerického muzikanta Jimiho Hendrixe, je skutečně psychedelickým zážitkem.
Autor: Robin Sheat , Creative Commons
Všechno chce svůj čas. Takže k návštěvě indického muzea toalet byste se měli odebrat až poté, co navštívíte malé berlínské Muzeum nechutného jídla. Sídlí na Schützenstraße 70 a dává si záležet na tom, aby vám rozhoupalo žaludek víc než jízda na tobogánu.
Autor: Disgusting Food Museum Berlin , Creative Commons
Muzea celého světa se snaží zaujmout návštěvníky nějakou zajímavou koncepcí. V thajském Nonthaburi naopak prorazili s antikoncepcí. Jeho hlavní náplní je totiž prezentace kondomů. Rovněž potěší, že se nevelká expozice, spravovaná ministerstvem veřejného zdraví, obejde bez vstupného.
Autor: ClaudiaM1FLERéunion, Creative Commons
Jste v Anglii a pro změnu zase prší? Nezoufejte, nudit se můžete i pod střechou. Například v Leedsu, kde je k vidění nevšední muzeum. Což se dá považovat za štěstí. Protože na světě asi není moc lidí, kteří by byli zvědaví na sbírku psích obojků. Výstava je však prý zábavná, vhodná pro děti i dospělé.
Autor: Profimedia.cz
Žluté a zahnuté. Tedy, převážně. V Mezinárodním muzeu banánů, které najdete v kalifornském městě Mecca, mají i všemožné předměty související s banány. Podle Guinnessovy knihy rekordů drží muzeum titul největší sbírky na světě věnované pouze jednomu druhu ovoce.
Autor: m01229, Creative Commons
Muzeum v indickém Sulabh ke svému názvu s oblibou dodává „mezinárodní“. Jednak proto, že sbírkový fond načerpalo z padesátky zemí. A rovněž, že prezentuje téma lidem univerzální. Toalety. Výstava je populární a prý nabízí „kulturně obohacující zážitek“.
Autor: Sulabh International Museum Of Toilets , Creative Commons
Malé muzeum v tokijském Meguro City s vámi také zatřese. A to ani nemusí být zemětřesení. Poděsit vás nemají ty roztodivné potvůrky, naložené v konzervačních lácích. Ale fakt, že si všechny prve hověly v lidských tělech. Parazitologické muzeum Meguro je zkrátka silný zážitek.
Autor: Guilhem Vellut, Creative Commons
Výstava, která zapůsobí nejen na vaše oči, ale také na váš sluch. Zhruba tak lze postihnout Muzeum hudebních skříněk Otaru, sídlící v japonském Otaru. Kromě prohlídky hudebních skříněk si tu můžete zakoupit suvenýr, CD s verzemi různých písní, hranými ve stylu hudebních skříněk.
Autor: Liandrei, Creative Commons
Je to přesně ten typ muzea, kdy po prohlédnutí expozice můžete zahlásit, že to celé bylo úplně o ho…. A je to tak v pořádku. Národní muzeum výkalů (The National Poo Museum) na ostrově Wight si na prezentaci exkrementů nejrůznějšího původu docela zakládá a vaše slova bere jako chválu.
Autor: PooMuseum, Creative Commons
Musí se nechat, že název tohoto muzea byl vybraný skvěle. Jmenuje se Dobré vibrace a najdete jej v San Francisku. Vystavuje několik stovek vibrátorů, řazených chronologicky podle svého technického vývoje, od konce 19. století do 70. let 20. století.
Autor: Mycota, Creative Commons
Na titul nejnudnějšího muzea světa pravděpodobně aspiruje muzeum z aljašského Haines. Je totiž muzeem kladiv. Přesně tak. Ukazují tu přes dvě tisícovky nejrůznějších kladiv a kladívek, od jemných řemeslnických, lékařských až po pořádné palice, jimiž se zatloukaly hřeby do pražců.
Autor: Josh Litschgy , Creative Commons
Prosadit se na světové úrovni v segmentu nudné expozice není jen tak. Silnou konkurenci představuje i islandské Hversdagssafn. Co to je? Muzeum každodenních všedností. Zubních kartáčků, bot, knih. Výstavu doprovází autentické nahrávky, například „zvuky kuchyně“ anebo „tak teče sprcha“.
Autor: Hvers museum Hversdagssafn , Creative Commons
Co by to dnes bylo za muzeum, jehož součástí nejsou interaktivní a hravé prvky. Dobře si toho jsou vědomi i v muzeu, jež sídlí v Salemu ve státě Massachusetts. Expozice tu mapuje procesy s čarodějnicemi a přihazuje i galerii okultních předmětů. Můžete se zdržet i na satanskou mši.
Autor: Crisco 1492, Creative Commons
