To jsou Gilles, „těžká váha“ karnevalu v Binche. To jsou ti, kolem nichž se točí celý masopust (a ještě dlouhá doba před ním). Vypadají jako neforemné balíky, ale skoro po celý svůj velký den – masopustní úterý – jsou v pohybu: se svými bratrstvy (je jich deset a každé má sto členů) chodí v sevřeném šiku po městě, rachotí po ulicích se svými dřeváky, tančí za zvuků hudby z 18. století, házejí po přihlížejících pomeranče…
Kdysi to snad mělo i nějaký magický význam, snad vyhánění zimy a zahajování jara pomocí prapodivných zjevení. Dnes je to prostě vrcholná ozdoba karnevalu v Binche a protože magie je mrtvá, tím přísnější musí být rituál. A je. Když člověk poslouchá třeba Michela Revelarda z místního Muzea masek, má dojem, že každý jejich krok je předepsán obecními vyhláškami: ze slavnosti Gillů jsou vykázáni cirkusáci i žongléři, na veřejnosti se smějí v jejím průběhu prodávat jen květiny a nafouknuté prasečí měchýře, které však nesmí být delší než 20 centimetrů, jinak je prodej balónků zakázán a stejně tak házení pomerančů zpátky na Gilly.
Průvod Gillů je podle místních pověstí pozůstatkem bujných oslav, které tu ve městě před 550 lety zorganizovala Marie Uherská, někdejší česká královna a vdova po posledním jagellonském králi.
Ve skvělých krojích a s pyšně nakroucenými kníry se španělští grandové veselili v Binche po osm dní – vzpomínka na ně stačí místním obyvatelům už po šesté století k radosti. Možná je tak přitažlivá proto, že i Španělé někoho napodobovali: v Binche vystupovali jako v maskách Inků.
Nejslavnější belgické karnevaly
Binche: proslulé úterním průvodem Gillů
Aalst: neděle před masopustním úterkem je svátkem politické satiry, v pondělí padají tisíce cibulí
 Maska má být co nejbarvitější a nepodivnější: člověk může vypadat třeba jako nějaký indiánský vládce. |
