Ale stojatá voda obklopená panenským územím této maličké země vklíněné mezi Mexiko a Guatemalu, je nyní na mapách jako přední "ekoturistická" destinace přitahující kolem 180 000 návštěvníků ročně.
Z korálového potěšení z pásu útesů až po opar džungle ve vnitrozemí dbá tato země s 200 000 obyvateli o to, aby neupadla do nastražených pastí masové turistiky.
Chaa Creek Cottages, první chatová osada v džungli zřízená v Belize, je typickým příkladem rčení, že co je malé, to je hezké. V oblasti rezervace, kde se vyskytuje 300 druhů ptáků od tukana s klínovitým zobanem až po chechtavého sokola, hnízdí na stráni nad řekou Macal v blízkosti guatemalských hranic 16 chat. Okna a dveře jsou nechávány doširoka otevřené. Nikdo tady nic neukradne. Oblast je ušetřena moskytů, takže můžete nechat okno doširoka otevřené a naslouchat zvukům džungle.
Jediné světlo v noci pochází z olejových lamp, které se rozsvěcují ve všech pokojích při západu slunce.
První ranní zastávkou bývá výlet na lodi po rychle tekoucí řece do pohraničního města San Ignacio, které vypadá jako ošumělý horizont z románu Josepha Conrada.
V okamžiku, kdy se vydáváte napospas prudce tekoucí řece, průvodce Roach připustí: "Je to můj první výlet tak daleko dolů do San Ignacia."
Leguán zírá ponuře ze stromu, kormoráni se vrhají do kalných vod, supi plachtí neuspořádaně nad hlavami. "Říkáme jim belizští otroci. Vysbírají všechno dočista," vysvětluje Roach. Ze sluncem rozpálených míst můžete vjet do prudkého lijáku a ven z něj v několika minutách. Když pádlujete do San Ignacia pod chatrným starým visutým mostem, ze šatů se vám páří.
Tam v místech, kde bylo kdysi předsunuté posádkové stanoviště britských vojáků v dobách bývalé kolonie Britský Honduras, čeká Bob Jones a jeho bar s chutnou mísou krevet a rýže.
Veterán pěti vojenských operací ve světě si z válek odnesl dvakrát zlomenou nohu, deset stehů na hlavě a každonoční můru. Odstěhoval se do Belize, kde byl dříve u posádky, oženil se s místním děvčetem a nyní říká o svém baru, že ho má pro pěší turisty s batohem: "Uslyšíte tady všechny drby, uvidíte všechny šejdíře."
"Za starých časů by uvázali koně u baru a všichni hubeňouři by se kouleli po ulici, tam kde se sbírají opilci. Bylo to jako kovbojské městečko, které má dodnes hodně atmosféry. Dolů po silnici pak nemohl být kontrast větší."
Představte si ručně tažený přívoz přes malou říčku Mopan River a jděte prašnou cestou, dokud se nedostanete k mýtině. Tam z přerostlé džungle majestátně čnějí zříceniny Xunantunichu, jednoho z mayských sídel z devátého století, svědčící o bohaté a exotické kultuře Belize.
Když se brodíte podrostem, můžete znovu prožít příběh Indiana Jonese. Důkazy již sice dávno odnesl čas, ale rituály, při nichž bývali kdysi obětovány lidské oběti a jejich srdce vyrvávána z živoucích těl, lze vytušit i dnes.
Příroda poskytuje mnoho příležitostí i dobrodruhům, kteří si nepřejí zmizet beze stopy. Mohou tábořit pod hvězdami v bezvadně udržovaných stanech a obdivovat zázraky přírody, jako například pěstování modrých motýlů Morpho.
Jak říká jeden z místních ekoturistických podnikatelů: "Chci sem přitáhnout lidi, kterým záleží na ochraně životního prostředí a kteří mají smysl pro dobrodružství. Jestliže ekoturisté sdílejí mou vášeň, tím lépe".
|
|
|
