Když za listopadové noci vystoupíte na letišti v Dillí, ucítíte zvláštní vůni. To chudí ve slumech zapálili statisíce ohňů, aby zahnali chlad. Pach kouře z chatrčí omotá celé hlavní město země, která se právem považuje za světovou velmoc.
Obrovský kontrast snu a skutečnosti. A není jediný.
V Kalkatě si najmete rikšu. Stačí jen zvednout ruku a ten ubohý chlapík s prázdnýma očima se může přerazit. Kvůli pěti korunám. Táhne svůj vozík a bosé nohy mu pleskají po asfaltu. Když chcete, můžete se nechat dovézt třeba až ke vchodu do metra. Je klimatizované, moderní, čisté.
Jeden den sledujete, jak se vyrábějí indické družice, druhý den přihlížíte, jak se lidé myjí přímo na vozovce. Namydlí se a šup pod hydrant.
Pět hodin poté, co navštívíte budovu ze skla a oceli, kde sídlí jedna z největších počítačových firem, hledáte ve stejném městě zoufale internet. Najdete ho v polorozpadlé, hnijící budově s plesnivými stěnami. Otlučený počítač, kabelů se radši ani nedotýkat. Ale je to ten úplně nejrychlejší internet, jaký existuje.
Vítejte v Indii roku 2005.
Chýše hned za rohem
Můžete vyjít z haly luxusního hotelu, která má rozlohu fotbalového hřiště a výšku katedrály. Můžete vyjít z moderního nákupního centra s butiky nejsvětovějších značek, které by mohlo stát stejně dobře v Paříži nebo v Chicagu. Nikdy nebudete mít problém narazit do půl hodiny na tábor chudáků v chýších. Budete tam kličkovat mezi výkaly a můžete si být jisti, že ti lidé neznají slovo kondom a televize je pro ně stejně nedosažitelná jako pro nás privátní tryskáč. Myjí se u jediné pumpy.
Indie stojí jednou nohou ve středověku a druhou už má v 21. století. Tváře Indů ozařují táborové ohně i svit počítačových monitorů.
Po ulicích Dillí se loudají krávy, ale přesto je v tom městě něco z pýchy Washingtonu. I ono je vystavěno k budoucí velikosti.
Rádžpath čili Královská cesta je tři kilometry dlouhá s monumentálními budovami vládních paláců a vítězným obloukem. Lemují ji bazény s vodou, a přestože v nich ženy v sárí perou prádlo a kolem polehávají toulaví psi, celek na pohled připomíná střed Washingtonu. Ten kdysi architekti navrhli podobně velkoryse. Ačkoliv pár kilometrů na západ začínala divočina, jako by už dopředu počítali s tím, že stavějí metropoli budoucí supervelmoci.
Zeptejte se v Dillí kohokoli, zda jednou bude jeho země opravdu supervelmocí, a uvidíte uraženého Inda. "Indie přece už je světová mocnost," říká politolog Udaj Bhaškar.
Mluví z něho sebevědomí země, která bude brzy nejlidnatější na světě, vystřeluje do vesmíru rakety, považuje se za jedničku v počítačích.
Od Ruska chce získat letadlovou loď i s letadly, a zatímco kupuje od Francie flotilu ponorek, z Ruska by si ráda přivezla i ponorky atomové. Nadcházející velmoc se připravuje na obranu mořských cest, po nichž bude dopravovat ropu. Kvůli ní investuje miliardy do projektů na Sibiři, Sachalinu a v Súdánu. Indie má více než milion vojáků, kteří prošli ohněm. Má letiště v Kazachstánu, svou první vojenskou základnu v zahraničí.
Nad planetou visí třináct indických satelitů. Omšelá laboratoř, kde se vyrábějí, sice připomíná dílnu na rovnání ohnutých blatníků, ale indické rakety nosí do kosmu satelity i pro Německo a Belgii.
Všechno to zní skvěle. Jenže pak jedete nočním Bengalúru, hlavním počítačovým městem Indie, a víte jediné: pokud promluvím, překousnu si jazyk. Tmavé ulice jsou plné děr.
S buvoly i internetem
Varun Ganeš viděl počítač poprvé před rokem a půl. Potkali jsme se v Haidarabádu. Do města s druhým největším počtem počítačových firem přijel se školou na exkurzi. Nikdy počítač neviděl, ale uměl s ním zacházet. Ve škole měli totiž aspoň klávesnici. Na ní se učili „nasucho“. Indové mají pro počítače buňky. Umějí to nejlíp na světě.
Říká se, že mají jiný mozek než my. Ale to je samozřejmě hloupost. "Zaprvé umíme anglicky stejně jako Britové, zadruhé jsme s počítačovým vzděláváním začali dokonce dřív než v USA a zatřetí máme dobrý systém výuky matematiky a logiky," říká Azim Singh z firmy Infosys, která zaměstnává 46 tisíc lidí a má pobočku i v Brně.
Indové mají pro počítače národní slabost. Punít Kumar z firmy Wipro vyprávěl, jak rybáři vyplouvají na moře na stejných kocábkách jako před sto lety, ale předtím se podívají na internet. "Díky předpovědi počasí on-line už nevyplují vstříc bouři a ve vesnici, kterou sleduju, se loni nikdo neutopil, přestože dřív zahynulo průměrně deset mužů ročně."
Podobné je to s rolníky. "Pořád se brodí v bahnitých polích za svými buvoly, ale když chtějí prodat úrodu, najdou si na internetu město, kde je cena nejvyšší."
Jak udělat zemi s miliardou lidí počítačově gramotnou? Někde to řeší tak, že celé město dostane počítačovou lekci na místním stadionu. Vypadá to jako nový svět. V kosmickém středisku vám vyprávějí, jak lékaři z Dillí už léčí vesničany v zapadlých dírách pomocí satelitu. Jenže současně lidé stále umírají na ulici poblíž kliniky.
Dočtete se, že jen čtyři procenta bytů v Dillí mají koupelnu, a když se projdete ulicemi, kde lidé přirozeně konají svou potřebu, nemáte odvahu s tím číslem nijak polemizovat.
V Indii proslulé obrázky vyhladovělých lidí, se už objevovují reklamy prostředků na zhubnutí. Ale skoro čtyři sta milionů Indů žije za méně než pětadvacet korun denně. Když obdarujete žebračku s malým dítětem, rozzáří se jí oči štěstím, protože dostala obrovské peníze. V přepočtu desetikorunu.
Takže vítejte v Indii roku 2005.
 Indka v Dillí |
 Chudinská čtvrť v indickém Dillí |
Dillí, Indie |
 Dillí |
 Dillí, Indie |
 Dillí |
 Dillí |
 Dillí |
 Dillí, Indie |
CHUDINSKÁ ČTVRŤ V DILLÍ. Skoro čtyři sta milionů Indů žije za méně než pětadvacet korun denně. |
 CHUDINSKÁ ČTVRŤ V DILLÍ. Skoro čtyři sta milionů Indů žije za méně než pětadvacet korun denně |
Dillí |
 Dillí |
