O své mnohdy neuvěřitelné zážitky se Bára obvykle v rozhovorech nedělí. Vyjadřuje se uměleckými prostředky. O to výjimečnější je tohle povídání se ženou, která věří své intuici, nepochybuje o vlivu krajiny na vnímání přirozena i nadpřirozena a staví spirituální most mezi světem civilizovaným a tím divokým v horách Západní Papuy.
Pocházíte z rodiny architektů. V prostředí protkaném výtvarným duchem jste vyrůstala a studovala jste malbu na Akademii výtvarných umění. Umění byla vždycky vaše naprosto jasná cesta?
Vždycky jsem byla stoprocentně přesvědčená, že jsem se pro to narodila. A měla jsem pocit, že toho času je tak strašně málo, že to, co bych v tomhle směru chtěla zažít, naučit se, poznat a dokázat, nikdy nemůžu stihnout. A cítím to stále.
Sama žena se na podobné cesty vůbec nemůže vydat. Papuánci by to naprosto nepochopili. Nejspíš by v ní viděli ducha... A ještě nemocného, když není se svým mužem a dětmi.
