Majestátní a rozložitá Babia hora (Babia góra) dosahující nadmořskou výšku 1 725 metrů se nachází na hranici mezi Slovenskem a Polskem. Je nejvyšším masívem v celém pásmu Beskyd od Moravy po východní Slovensko a do krajiny ční jako nepřehlédnutelný, zdaleka viditelný horský maják.
Slovákům patří zhruba jenom jedna čtvrtina masívu na jihozápadě, Polákům zbylá část, která je navíc mnohem zajímavější. Od roku 1954 má polská strana Babí hory statut národního parku (Babiagórski Park Narodowy), slovenská část je součástí CHKO Horná Orava. V Polsku představuje masív Babí hory po Tatrách druhé nejvyšší horstvo, na Slovensku třetí.
Na Oravu přes Polsko
Babia hora vábí a láká k výstupu v kteroukoli roční dobu. My jsme se tentokrát rozhodli pro zimu, která je pro zdolávání nejproblematičtějším obdobím. Respekt budící nadmořská výška vyžaduje pro úspěšný a smysluplný výstup opravdu ideální počasí. Nejen proto, aby výlet měl smysl a bylo něco vidět, ale také aby nehrozily omrzliny z větru nebo nepříjemné zapadání do čerstvého sněhu. Ne nadarmo má Babia hora pověst prokleté Babí dračice, matky–čarodějky všeho špatného počasí.
Babia hora ze Slané Vody
Jako základnu ke zdolání jsme zvolili turistickou chatu Slaná Voda na slovenském jižním úpatí, a to hned z několika důvodů. Když se to střihne autem z Těšína přes polský Źywiec přímo na slovenskou Oravu, je to pro nás dnes nejbližší a nejrychleji dosažitelné východisko pod Babí horou. Chata navíc nabízí ubytovací kapacitu 180 míst, takže se tu vždy nějaké volné postele k přenocování najdou a není třeba nic předem rezervovat. V podstatě stačí den předem zavolat a přijet. To jsme velmi uvítali, když jsme hned dvakrát měnili termín kvůli nepříznivé víkendové předpovědi.
Populární zimní túra na Slovensku. Výstup na Velký Choč si zamilujete |
Na Babí horu lze samozřejmě vyrazit i z polské severní strany. Konkrétně z horského letoviska Zawoja, kam se však od nás jede po horších cestách a déle. Nejideálnějším nástupním místem je silniční sedlo Krowiarky s nadmořskou výškou 1 010 metrů.
Nepitná minerálka a zaniklé lázně
K zimnímu výstupu na Babí horu od chaty Slaná Voda (750 m) je třeba si rezervovat celý den a vzít si s sebou do batohu vše potřebné. Především výbavu do mrazivého a větrného počasí, které může nahoře udeřit prakticky kdykoli. Je nutné mít stále na paměti, že vrchol se nachází o 1 000 metrů výš a na širokém bezlesém hřebeni je minimum možností, kam se schovat. Z technických pomůcek postačují sněžnice nebo nesmeky a kdo je zvyklý, ten vezme i lyžařské hůlky. Důležitá je také dostatečná zásoba jídla a tekutin.
V souvislosti s pitným režimem nás napadlo vzít si s sebou minerálku, podle níž je slovenská chata pojmenovaná, a která pramení ve 200 metrů vzdáleném altánku u silnice. Jeden malý doušek na ochutnávku však bohatě stačí k překvapivému zjištění, že voda je bohužel tak slaná, že pít se v žádném případě nedá. A to ani po vyčerpávající celodenní túře. Kampak se na ni hrabe naše Vincentka!
Pramen Slaná voda známý od 16. století představuje vysoce léčivou jodobromovou solanku s obsahem rozpuštěných solí až 50 g v jednom litru (Vincetka jich má zhruba pětkrát méně)! V druhé polovině 19. století byly u pramene v provozu malé lázně s kapacitou 100 pacientů, na konci první světové války však lázeňské objekty zanikly. Léčily se tu kožní choroby, dýchací cesty, zažívací problémy, štítná žláza, tuberkulóza. K obnovení lázeňského využití lokality prozatím nedošlo.
Ve stopách básníka Hviezdoslava
U chaty Slaná Voda volíme ráno žlutou turistickou značku, která je nejkratší cestou až na vrchol Babí hory. Úvodní dva kilometry mírného stoupání vedou pozoruhodnou parkovou krajinou se solitéry urostlých smrků, po cestě zvané Hviezdoslavova alej.
Hájovna Roveň
Rozhledna Šťaviny
Tyto kouzelné scenérie typické právě pro oblast horní Oravy inspirovaly v 19. století jednoho z největších slovenských poetů, básníka Pavola Országha Hviezdoslava, k napsání Hájnikovy ženy – klenotu slovenské literatury. Děj tohoto veršovaného epického díla se odehrává na hájovně Roveň, vzdálené necelé dva kilometry od Slané vody. Hájovna se dochovala v původním stavu z dob básníkových návštěv a dnes je v ní národopisno-literární muzeum. Otevřeno bývá během letní sezony.
Královna výhledů na Slovensku. Prověřili jsme zimní výstupy na Kráľovu hoľu |
U hájovny stojí od roku 2014 také malá dřevěná rozhledna postavená správou CHKO Horná Orava. Asi dítě nějakého projektu na odčerpání peněz podobně jako o dva roky mladší dvojče Šťaviny stojící o dva a půl kilometru severněji na úbočí Babí hory vedle žlutě značené trasy. Obě stavby připomínají myslivecké posedy a jejich okolí brzy zaroste stromy.
Přestože zdolávání Babí hory vyžaduje překonání jednoho tisíce výškových metrů, výstup vedoucí převážně lesem je pohodlný a zdánlivě nenáročný.
Vrcholové pláně připomínají Arktidu.
Strmější pasáž přichází na řadu až v polovině cesty nad odpočinkovým turistickým přístřeškem. Zároveň se však již rozestupuje les, objevují se louky bývalých pastvin a s nimi i panoramata blízkých i vzdálených hor na obzoru. Hned se jde lehčeji a veseleji, jelikož výhledy z Babí hory jsou tím hlavním, proč se ve sněhu nahoru drápeme. Energie nebude vydána nadarmo!
Nezapomenutelná vyhlídka z Diablaku
Nad bývalými pastvinami Šťaviny se expozice stezky opět zmírňuje, trasa stoupá pozvolna jižním úbočím v pásmu horní hranice lesa. Na Babí hoře, jakožto jediném beskydském vrcholu, je dokonale vyvinutý alpínský vegetační stupeň s horskými travinami, kamennými poli a skálami. Severní svahy dokonce během glaciálů starších čtvrtohor modelovaly malé ledovce, díky nimž zde vznikl atraktivní, skoro vysokohorský reliéf. Ten však zatím nevidíme, slovenský jižní svah připomíná spíše oblé Jeseníky.
Vrchol Babí hory
Občasné tyčové značení mezi zakrslými smrčky míjí další nouzový přístřešek a směřuje ke státní hranici, odkud začíná závěrečný výšvih. Ideální azurové počasí nás však od tyčí svádí vlevo k přímočaré cestě vzhůru po oslnivě bílé sněhové pláni připomínající dokonalou zimní Arktidu.
Na nejvyšší kótě zvané Diablak je živo, nikoli však nesnesitelně plno. Poláci sem chodí v mnohem větším počtu než návštěvníci ze slovenské strany. Vzhledem k tomu, že moc nefouká, můžeme dlouze vychutnávat neomezená panoramata hor, vystupující nad hladinu inverze. Obdivujeme zejména rozeklanou hradbu Tater, která je odtud vidět z opačné severní strany, než je našinec zvyklý. Zkoumáme taky další dva oravské horské velikány Choč a Pilsko.
Severní srázy Babí hory
Aby zimnímu zdolání Babí hory nic nechybělo, nescházíme dolů po stejné cestě, ale vydáváme se po hraničním hřebeni směrem k východu na vyvýšeninu Malé Babí hory. Toužíme totiž nahlédnout do příkrých severních srázů, jež ukazují úplně jinou, mnohem dramatičtější tvář nejvyšší beskydské hory. V délce dvou kilometrů nás doprovází většina Poláků, kteří ze sedla Brona většinou sestupují k oblíbené turistické chatě Markowe Szczawiny – základně pro výstup na Babí horu od severu.
My na Malé Babí hoře ještě máváme kótě Modralová (1 150 m), která je nejsevernějším bodem Slovenska, a pak se již nezadržitelně spouštíme dlouhým lesním sešupem k chatě Slaná Voda, kde se náš okruh zimního putování přes Babí horu úspěšně uzavírá.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
