Na první pohled to tady vypadá nehostinně. Jako zapomenutý hornatý zemědělský kraj. Jen málokdo ale ví, že když projede smogem Neapolského zálivu a míří za bílými plážemi Kalábrie, míjí jeden z největších italských národních parků - Cilento.
Cilento ze severu ohraničuje horský masiv Monti Alburni a z jihu Tyrhénské moře. Dlouhé středomořské babí léto je ideálním obdobím k prozkoumání jeho vnitrozemí. V prvních říjnových dnech tu pak začíná sklizeň oliv. Zdejší olej patří k nejvyhlášenějším v Itálii.
Naše putování Cilentem však začínáme v historickém srdci - na 1100 metrů vysoké hoře Monte Stella. Leží přímo u moře a její pozvolné svahy odedávna lákaly osadníky. Tady bydleli první obyvatelé tohoto kraje, právě sem utíkali lidé ze zaniklého helénského města Velia před nájezdy Saracénů.
Vrchol je opředen mnoha tajemstvími. Byl sídlem dávného božstva, než jej křesťané zasvětili Marii - hvězdě moří, která je dodnes uctívána jako Madonna della Stella. Kamenný kostelík se dnes ztrácí mezi anténami vojenské vysílací základny.
Před námi se otevírá krásný výhled: s Capri na jedné straně, Kalábrií na straně druhé. Ranní slunce se vyšplhalo vysoko nad obzor a z paprsků odrážejících se na mořské hladině bolí oči.
Do daleka, od obzoru k obzoru, se otevírá málo obydlené, donedávna téměř nepřístupné území. Ukrývá divoká, zalesněná údolí podél prudkých horských říček - ideální útočiště pro nelítostné zbojníky opěvované lidovými legendami.
|
|
Kde se skrývá neobjevené město Lukanů...
Z vrcholu Monte Stella nás vede pryč po hřebeni porostlém divokými kaštany turistická stezka. Mezi hustým kapradím se třpytí pavučiny ozdobené ranní rosou, společnost jim dělají šípky, bezové keře, ostružiny. Vycházíme na planinu. Bílé kameny, tu a tam porostlé pichlavými rostlinami, prchající ještěrky a pálící slunce nás vracejí do středomořské reality.
Před námi se objevují majestátní zbytky staré strážní věže. Zdoláme prudkou stráň, na jejímž vrcholku se rýsuje prstenec z bílých kamenů. Jeho průměr naznačuje, že věž musela být obrovská. Možná, že právě tady stávala bájná Petilia, nikdy neobjevené město místního kmene Lukánů.
Možná, že věž sloužila jako opevnění, kam vesničané v případě nebezpečí zaháněli dobytek.
Zelená úbočí hory se svažují pozvolna k moři. Sledujeme daleký modrý horizont, stejně jako ti, kdo zde před staletími vyhlíželi lodě nájezdníků z Afriky. Kolem nás je úplné ticho - dolehne sem jen zvon z kostela ve vzdálené vesnici.
Po oslích stezkách
Dobře značené turistické stezky nejsou v jižní Itálii běžné. V okolí Monte Stella se dobrovolná sdružení starají o 30 kilometrů tras. Většina z nich sleduje původní oslí stezky, které odedávna jako jediná komunikace spojovaly jednotlivé vesnice i hory s údolími. Některé z nich byly součástí důležitých obchodních cest, a tak se stane, že se náhle před turistou uprostřed divoké vegetace objeví stará, bílými valouny dlážděná cesta.
Vydáváme se po jedné z nich dolů. V džungli divokých kaštanů najdeme hlubokou vyzděnou jámu, ve které až do pozdního léta skladovali vesničané sníh. Háje jedlých kaštanů naznačují, že se přibližujeme k lidskému osídlení. V tomto ročním období nacházíme na zemi spoustu ježatých kuliček, které ukrývají dva nebo tři lesklé, srdčité plody.
"Vezměte si, kolik unesete," ponouká nás starý pán. Pak předvádí, jak si je nejlépe vychutnat. "Pečené v doutnajícím mechu, tak, jak si je odedávna připravovali pastevci a dřevorubci," říká. Kaštany tu nazývali chlebem chudých, rozemleté na mouku zachraňovaly místní před hladem, když bylo nutné odevzdat obilí vrchnosti.
Olivové háje, fíky a granátová jablka
|
MŮŽE SE HODIT Jak se tam dostat Co na místě? |
O kousek níž už procházíme sametovou zelení olivovníků. Mezi nimi se do strání šplhají malebné kamenné vesnice. V blízkosti jedné z nich nacházíme pramen vody, jen pár kroků odtud rostou fíky a granátová jablka.
Vcházíme do vesnice, v úzkých, křivolakých uličkách mezi kamennými domy, nalepenými jeden na druhém, posedávají babky a klevetí, dědoušci hrají karty u stolku před barem. V bludišti schodišť a průchodů se před vámi náhle objeví šlechtický palác. Má zpustlou zahradu, zašlou omítkou a propadající se stropy. Turistů sem mnoho nezabloudí, a tak obyvatelé vidí skupinky výletníků jako zpestření pomalu ubývajícího dne.
Ospale prosluněná atmosféra kraje, kde se zastavil čas, vládne v tomto období i na pobřeží. Prázdninové nájezdy neapolských rodinek jsou tu až do příštího srpna historií, průzračně čisté moře teď patří rybářům a nám, kteří se snažíme na kůži zachytit paprsky podzimního slunce.
 Na pobřeží Cilenta se střídají divoké útesy s dlouhými plážemi. Nejkrásnější je zde babí léto. |
 Turistické cesty často kopírují staré oslí stezky. Nečekejte však dobře značené trasy, ty jsou zde spíše výjimkou. |
