Do devítimístného islanderu na Connemarském letišti lezeme přece jen trochu s nedůvěrou. Tohle že se s námi a pár dalšími pasažéry má vznést a pak ještě bezpečně přistát? Let přes mořskou úžinu je všechno jen ne klidný, naštěstí netrvá dlouho. Letecký spoj na aranský ostrov Inishmore totiž patří mezi vůbec nejkratší pravidelně provozované linky na světě, letový řád se zmiňuje o sedmi minutách letového času!
Ostrovy na konci světa
Aranské ostrovy za trochu úzkosti nad mořem rozhodně stojí, je to odlehlá, autentická periferie, jaké se dnes v Evropě už těžko hledají. Nevelké souostroví sestává ze tří ostrovů, které dohromady pokrývají plochu sotva 50 km² a žije na nich něco málo přes tisícovku stálých obyvatel.
Nejedná se sice o nejzápadnější výspu Evropy, jak se někdy mylně uvádí – jihozápadní výběžky Irska jsou vystrčené ještě více k západu – ale obtížná dostupnost, svébytné přírodní prostředí i staré irské tradice dělají z Aranských ostrovů jedinečný výletní cíl. A ačkoli hlavní sezona nastává přirozeně v létě, souostroví se dá navštívit kdykoli během roku.
V zimě či na jaře tu sice máte větší pravděpodobnost deště, tomu však zpravidla neuniknete ani v létě. Díky extrémně oceánskému podnebí tu prakticky nikdy nemrzne, a tak se hlavní problém často jmenuje vítr. Dokáže být bez ohledu na roční dobu tak silný, že možná vezmete zavděk úkrytem za některou ze zdejších kamenných zdí. A těch je na Aranských ostrovech požehnaně. Dohromady prý přes tisíc kilometrů.
Kamenné zdi odnikud nikam
Z letiště na největším Aranském ostrově Inishmore (irsky Inis Mór) se klidně můžete pustit pěšky nazdařbůh. Krajina je bezlesá, otevřená, bez dramatických horizontů, křižuje ji však nekonečná pavučina zdí z nasucho kladených vápencových desek. Zídky ohraničují jednotlivé pastviny. Některé jsou udržované, jiné ne až tak příliš a připomínají doby, kdy na Aranských ostrovech žil v porovnání s dneškem více než dvojnásobek obyvatel. I tuto odlehlou část Irska totiž před polovinou 19. století zdecimovala bramborová nákaza a mnozí z těch, kdo přežili, pak emigrovali do Ameriky.
Babylon jazyků a směrů: ukazatele v Ballyvaghanu v hrabství Clare
Rekonstruovaná část pevnosti Dun Aengus
Vydáte-li se z letiště k jihu, brzy spatříte melancholicky působící ruinu miniaturního kostelíka Teampull Bheanáin, původem z 11. století. Podobně jako mnohé jiné staré irské kostely ani on nemá střechu, silné šedé zdi na pozadí oblohy obvykle pokryté těžkými mraky vypadají jako zjevení. Až budete u kostela, nejspíše už uslyšíte temné dunění. To je příboj, který buší do jižního, návětrného břehu Inishmoru. Vápencové desky tu jsou okousané agresivními mořskými vlnami do nejroztodivnějších tvarů a voda často stříká desítky metrů vysoko. Nad útesy se dá opatrně procházet a je to mimořádné představení pro všechny smysly.
Pokud zamíříte severozápadním směrem, terén ještě trochu stoupá a z vyvýšeniny již brzy spatříte severní pobřeží s chráněnou zátokou u osady Kilronan. Odtud odjíždějí lodě zpět na pevninu.
Krajina na Aranských ostrovech je protkaná kamennými zdmi. Foto: Wikimedia Commons, autor Eckhard Pecher
Pevnost nad útesy
Největší samostatnou atrakcí Inishmoru je rekonstruovaná prehistorická lokalita Dun Aengus (Dún Aonghasa). Podobně jako o jiných člověkem vytvořených strukturách na Aranských ostrovech existuje i o Dun Aengus jen minimum spolehlivých zpráv. Neví se ani, kdy stavba vznikla, snad někdy v průběhu 3. až 2. století před Kristem. Jde o jeden z největších a nejlépe dochovaných prehistorických monumentů v celé Evropě.
Několikanásobné zdi Dun Aengusu svírají plochu přes šest hektarů a chrání prostor ze severního směru. Z jihu není žádné umělé ochrany třeba, lokalita totiž "sedí" nad více než sto metrů vysokým útesem, který spadá kolmo do moře. Ačkoli vzezření místa napovídá, že se mohlo jednat o pevnostní stavbu (místní běžně zmiňují výraz fort, tedy pevnost), není to úplně jisté. Jméno totiž napovídá spojení s pohanským bohem Aengusem (též Oengusem), možná se tu kdysi konaly náboženské ceremonie či tu plály strážní ohně.
Prohlídka Dun Aengusu vyžaduje trochu mrštnosti, každou chvíli budete přelézat nějakou kamennou zídku. Opatrnosti taky nezbývá, nad útesem nejsou zábradlí. Lokalita má základní infrastrukturu, dokonce je tu návštěvnické centrum a vybírá se nevelké vstupné tři eura, suvenýrové stánky či turistické restaurace tu však nečekejte. Z přístavu, respektive z letiště je to sem skoro deset kilometrů, a tak spíše než pěším pochodem se sem možná budete chtít dopravit na kole či taxíkem, případně koňským povozem. Všechny tyto druhy dopravy jsou k dispozici v Kilronanu, taxíky stávají i u letiště.
Dun Aengus. Foto: Wikimedia Commons, autor Herbert Ortner
"Pevnost" Gaeltacht
Odlehlá poloha Aranských ostrovů způsobila, že staré tradice se tu uchovaly více než v jiných částech i tak dost konzervativního Irska. To platí i pro jazyk, ostrovy jsou jednou z mála oblastí země, kde většina obyvatel mluví i v každodenním styku irsky. Skupina se stále zmenšuje, na celostátní úrovni čítá asi 90 000 lidí, tedy něco přes dvě procenta populace. Irsky hovořící obyvatelstvo žije téměř výhradně při spoře osídleném západním pobřeží a na přilehlých ostrovech.
Inishmore tedy patří mezi "pevnosti" irského jazyka, do oblasti kolektivně nazývané Gaeltacht, což je výraz označující irsky mluvící regiony. Občas se tu setkáte s ukazateli psanými pouze v irštině a v hospodě nejspíš budete mít problém se domluvit: i když se obsluha "sníží" k angličtině, zdejší akcent je na hranici srozumitelnosti.
Může se hoditDoprava do Irska Doprava na ostrovy Ubytování Informace |
