Kontinent superlativů
Když 27. ledna 1820 mořeplavec Fabian Gottlieb von Bellingshausen spatřil jako první člověk břehy Antarktidy, ukončil tím stovky let dlouhé hledání jižního superkontinentu. Kvůli ledovému krunýři obklopujícímu pobřeží však trvalo ještě dalších 75 let, než na jižní pevninu poprvé vstoupila lidská noha.
Dnes, po více než sto letech od této události, představuje Antarktida stále jednu z nejméně probádaných oblastí a jedno z posledních míst na Zemi, kde najdeme skutečně panenskou přírodu zcela prostou lidské civilizace. Je to kontinent superlativů: nejen nejstudenější, ale také největrnější, nejsušší a s nejvyšší průměrnou nadmořskou výškou.
Obrovské plovoucí ledovce, hory zvedající se přímo z moře, velryby, nebojácní tučňáci, lvouni a tuleni, vědecké polární stanice i historické základny polárních objevitelů, to vše vytváří neskutečnou atmosféru, kterou můžete zažít jenom tady. Návštěva tohoto křehkého ekosystému vám také poskytne přímou konfrontaci s některými tématy, jako jsou například globální změny klimatu nebo ochrana velryb. Cesta na Antarktidu tak představuje unikátní zážitek i poučení zároveň.
Přestože každý zájezd na Antarktidu je pečlivě kontrolován z hlediska ochrany přírody, expedice na šestý kontinent už není výprava "z říše snů", jako tomu bylo ještě před několika desítkami let.
Cesta začíná na konci světa
Cestu na Antarktidu můžete zahájit na Novém Zélandu, v Austrálii nebo v Jižní Africe, naprostá většina lodí však vyplouvá z argentinského města Ushuaia. Hlavní výhodou tohoto přístavu je relativní blízkost Antarktidy, plavba přes Drakeovu úžinu k Antarktickému poloostrovu odtud trvá v průměru jen dva dny.
Ushuaia se také pyšní přívlastkem Fin del Mundo, což ve španělštině znamená konec světa. A skutečně, při pohledu na mapu zjistíte, že tady obrazně končí jihoamerická pevnina a dál se rozprostírá jen ledový Jižní oceán.
Město Ushuaia a jeho okolí je populární destinací nejen pro návštěvníky Antarktidy, ale také pro spoustu cestovatelů, kteří zatím nemají návštěvu ledového kontinentu v plánu. Najdeme tady nádherné a pusté hory s ledovci, jezery a stále zelenými stromy lenga, národní parky nebo divoké mořské pobřeží. Kdo se chystá na plavbu, měl by si tedy vyhradit nejméně dva dny na prozkoumání města i jeho okolí.
Z výletů a aktivit lze doporučit například návštěvu národního parku Tierra del Fuego (20 km od města), ledovec Martial (přímo nad městem) a za špatného počasí třeba návštěvu muzea Museo Marítimo de Ushuaia (Čtěte: Kde končí svět a začíná brána do Antarktidy).
Přes nejširší průliv světa
Loď zvedá kotvy a po zhruba čtyřech hodinách plavby v poklidném průlivu Beagle Channel otáčí na jih, do často rozbouřených vod Drakeova průlivu. Před námi je nyní téměř 1 000 km široký průliv oddělující Jižní Ameriku od Antarktidy, nejširší průliv světa a místo nahánějící strach všem námořníkům. Časté bouře zde nejsou výjimkou a cesta k Antarktidě tak může být vykoupena mořskou nemocí.
Zdánlivě nudné dva dny přinášejí zajímavé zážitky a utečou jako voda. Na palubě pozorujeme spoustu ptactva, mezi jinými kolem nás krouží dvoumetroví albatrosi a buřňáci obrovští i o něco menší buřňáci černobílí, občas zahlédneme delfína nebo vzdálenou ploutev velryby. Můžeme také navštívit kapitánský můstek, zkontrolovat kurz, prohlédnout námořní mapy a poklábosit s kormidelníkem.
Druhý den proplouváme tzv. Antarktickou konvergencí, jakousi hranicí mezi Atlantikem a studenými vodami Jižního oceánu. Jsme tedy konečně na geografickém území Antarktidy.
Uvnitř lodě se také stále něco děje. Posádka sestávající mimo jiné z profesionálních biologů nebo bývalých pracovníků antarktických vědeckých stanic se s námi dělí o své poznatky, ať už je to na téma globální oteplování, kroužkování tučňáků nebo historie velrybářství. Zároveň dostáváme informace k jednotlivým aktivitám, které nás na pevnině čekají.
Volné chvíle si někteří cestující krátí v lodní knihovně, posílají se první
e-mailové zprávy domů, píšou deníčky, popíjí se u baru...
Konečně země!
Třetí den navečer se před námi objevují první ostrovy, Jižní Shetlandy. Souostroví tvoří asi 500 km dlouhý řetězec ostrovů, od kterých je Antarktický poloostrov vzdálený ještě asi 100 km. Vítá nás hejno sněžných buřňáků a symbolicky také velryba keporkak, která nádherně ukazuje svoje dlouhé prsní ploutve. Jižní Shetlandy patří mezi oblíbené zastávky většiny expedic, kotví se většinou u ostrovů Half Moon a Deception Island, který je aktivní sopkou.
Čeká nás tady první vylodění na souš ve člunech Zodiac. Po desetičlenných skupinkách tak poprvé šlápneme na antarktickou půdu. Většina vylodění se odehrává v blízkosti kolonií tučňáků, proto jsme poučeni, jak se mezi zvířaty chovat. Základním pravidlem je nepřibližovat se blíže než pět metrů ke zvířatům. Tučňáci jsou ovšem zvědaví a často tak není vůbec jasné, kdo koho si to vlastně přišel prohlédnout… Všeobecná absence plachosti antarktických zvířat umocňuje zážitek ze setkání s nimi na maximum.
Pobyt na souši také podléhá přísným regulacím. Například maximální počet je 100 lidí, před vyloděním se myjí boty v dezinfekčním roztoku, na pevnině se nesmí nic jíst a pít a nesmíte si tu ani odskočit na záchod. To vše kvůli křehkému ekosystému Antarktidy a jako prevence před zavlečením cizích druhů rostlin.
Jakmile se ocitnete na souši, máte pokaždé přibližně tři hodiny na průzkum pobřeží a okolí. Můžete pozorovat a fotit zvířata, vystoupat na přilehlý kopec nebo se jen tak oddávat absolutnímu tichu. Zajímavým zpestřením jsou návštěvy polárních stanic. Většinou velmi přátelský personál vám umožní nahlédnout pod pokličku života polárníka, můžete koupit unikátní suvenýry, prohlédnout si malé muzeum a někde dokonce i poslat pohled.
Pádlování mezi krami a táboření s tučňáky
Každá plavební společnost a její loď vytváří svou individuální atmosféru, což je dáno nejen trasou plavby, možnostmi doplňkového programu, ale také kvalitou posádky, velikostí lodě nebo celkovým nastavením komfortu expedice. Vybrat si tu správnou plavbu je tedy klíčové pro každého, kdo o návštěvě Antarktidy uvažuje.
Kromě pobytu na pevnině, fotografování zvířat a plaveb ve člunech Zodiac nabízejí některé antarktické expedice řadu dalších aktivit. Většinou jsou to plavby na mořských kajacích, výlety na sněžnicích, horské výstupy, lyžování, ledové lezení, potápění, táboření (přespání na pevnině) nebo fotografický workshop.
Jeden z vrcholných dnů naší plavby přichází v zátoce zvané Paradise Bay. Už z názvu vyplývá, že místo je to vskutku úchvatné, kde nad labyrintem zátok a ostrůvků trčí kilometr vysoké útesy, do moře padají splazy ledovců a na hladině plují kry nejrůznějších tvarů. Dopoledne se v malé osmičlenné skupince vydáváme na vrchol jedné z hor. Stoupáme po ledovci v mačkách navázáni na lano až na vyhlídku, odkud naše loď vypadá mezi ledovými horami jako malá hračka. Odpoledne vyrážíme na mořských kajacích prozkoumávat zátoky na opačné straně Paradise Bay. Cestou rozrážíme plovoucí kry, fotíme lenošící tuleně i zvědavé tučňáky.
Protože počasí nám přeje, roztápí následující večer kuchař pod roštem dřevěné uhlí a na venkovní palubě probíhá grilovací party. Zapadající sluníčko se opírá do skleniček s malbecem z Mendozy (netřeba chladit), argentinské steaky naopak chladnou rychle a hladové osazenstvo je tedy konzumuje ještě rychleji.
Po večeři jedeme tábořit na pevninu. Každý fasujeme vak se třemi spacáky, žďárského pytlem a dvěma karimatkami. Takovou izolaci by nám Amundsen rozhodně záviděl a dokonce i tučňáci, kteří s námi bivakují ve stejné zátoce, zvědavostí nevydrželi a přišli se podívat na ty podivné bytosti zachumlané v balíku izolačních materiálů. Nejvyšší horu Grahamovy země, 2 600 metrů vysokou Mt. Francis, osvětluje ještě po desáté večer sytě oranžové světlo a vytváří tak neskutečnou kulisu našeho polárního táboření.
Setkávání se zvířaty
Může se hoditPočasí a kdy jet Sezona trvá od konce října do března, každé období je skvělé pro návštěvu a přitom trochu jiné:
Doprava na místo |
Jsme na 65. stupni jižní šířky, sluníčko tu zapadá jen na pár hodin a obloha je i o půlnoci temně modrá. U ostrova Peterman Island dosahujeme nejjižnějšího bodu naší plavby a pozorujeme kolonii tučňáků oslích a kroužkových. Podle biologa výpravy tu v posledních letech klesá počet kdysi hojných tučňáků kroužkových na úkor o něco větších tučňáků oslích. I tak se projevuje oteplování v Antarktidě, neboť tučňák kroužkový potřebuje k reprodukci zamrzlé moře a led. Třetím druhem tučňáka, který běžně hnízdí na Antarktickém poloostrově, je tučňák uzdičkový.
Velmi častými a vděčnými objekty fotografů jsou tuleni. Tito ploutvonožci většinou lenoší na plovoucích krách a nenechají se vyvést z míry ani když do jejich plovoucí postele drcne náš ledoborec. Jeden obrovský tuleň Weddelův si zase ustlal na pláži přímo u místa našeho vylodění a jeho půl tuny živé váhy jsme raději obcházeli velkým obloukem.
Chladný Jižní oceán je bohatý na živiny, a proto tu najdeme také velryby, největší mořské savce. Tisíce kytovců se sem stahují na krátké antarktické léto, aby hodovaly na hojnosti krilu a dalších mořských dobrotách. Velryby vidíme v podstatě každý den, ale na závěr naší plavby jsme mohli pozorovat hejno asi osmi velryb keporkaků těsně u naší lodě. Kapitán vypnul motory a my jsme mohli v tichosti pozorovat hru ploutví těchto obrů oceánu. Byla to ta nejhezčí tečka za týdnem stráveným v Antarktidě.
Trasy plaveb
Většina návštěvníků Antarktidy vyplouvá z argentinského města Ushuaia a volí klasický zájezd v délce 11–12 dnů. Při tomto programu strávíte celkem zhruba pět dnů plavbou v oceánu a zhruba 5–6 dnů vám zbude na vlastní průzkum pobřeží a pevniny Antarktického poloostrova a k tomu se ještě pravděpodobně zastavíte na přilehlém souostroví Jižní Shetlandy.
Delší plavby navíc zahrnují do itineráře ostrovy Jižní Georgie, Jižní Orkneje a Falklandy. Tyto plavby trvají většinou 18–20 dní a hlavním bonusem jsou obrovské kolonie tučňáků královských. Některé společnosti dopravují návštěvníky na Antarktidu letecky, tato varianta je však dražší a velmi závislá na počasí. Plavby z Nového Zélandu trvají přibližně 30 dní a navštívíte Rossovo moře, Rossův šelf a několik subantarktických ostrovů.
Jak vybrat tu správnou plavbu
Tipy na promítáníV únoru můžete v Praze a Brně navštívit cestovatelské promítání v těchto termínech lokalitách:
Zajímavé odkazy
|
Zvolit správný zájezd na Antarktidu je alfou a omegou úspěšné cesty a nezapomenutelných vzpomínek. Ne vždy se vyplatí šetřit za každou cenu: cena každé plavby tu má vždy svou hodnotu (nabízené aktivity, počet dní a počet vylodění, velikost a kvalita lodi a posádky, atd.). Každý má také jiné priority, někdo ocení komfort, jiný zase chce strávit co nejvíce času na pobřeží, apod.
Ročně navštíví Antarktidu řádově 40 000 turistů, vybírat je možno z nabídky asi 50 společností. V České republice nemá kancelář žádný z těchto tour-operátorů. Řešením je buďto hledat na internetu nebo si nechat poradit od některé specializované kanceláře, která vybere zájezd přesně pro vás a zajistí veškerý další servis (letenky, pojištění, doplňkový program, atd.), jednou z nich je například CK Inspira.
Ceny plaveb
Ceny za klasický lodní zájezd do Antarktidy se pohybují přibližně v rozmezí
5 000–22 000 USD (od 94 000 do 412 tisíc korun). Záleží zejména na typu kajuty, standardu plavby (existují i pětihvězdičkové all-inclusive plavby) a nabízených aktivitách. K tomu je třeba přičíst leteckou dopravu (z Prahy cca
30 000 Kč), pojištění a případně ubytování a program v Ushuaie. Na lodi je většinou vše hrazené (ubytování, plná penze, výlety na pobřeží), někdy se doplácí za nápoje, internetové připojení, apod. Zájezdy do Antarktidy bývají vyprodány dlouho dopředu.