Nedávno jste se vrátila z Kanárských ostrovů. Na podzim vás čeká cesta po Jižní Americe. Nemáte chuť se na chvíli zastavit?
Kdepak! Potřebuju zase někam vyjet. (směje se)
S přítelem, který vám přibalil na cestu do Turecka plastového dinosaura jako talisman?
Sama… S přítelem jsme se před měsícem rozešli. Je to se mnou asi náročné… Přežil mou cestu do Turecka, ale pak asi nepřežil psaní mé knížky. Zřejmě měl pocit, že jsem se mu málo věnovala. Je starší, v jiné životní fázi než já. Prioritou teď pro mě je plnit si sny, ne zakládat rodinu, jak si přál on. Chápu, že mé výpravy těžce nesl… A to nejen do Turecka. Když začala válka na Ukrajině, rozhodla jsem se, že nějak pomůžu. Spojila jsem se s kamarádem Albertem Fikáčkem (cestovatel, který založil dopravní společnost Gepard Express, pozn. red.). Jeho vlaky se na Ukrajinu vezla charitativní pomoc a zpátky se přiváželi uprchlíci. Tehdy jsem studovala v Anglii, takže jsem přiletěla do Ostravy, kde jsme s kamarádkou udělaly sbírku. Pak jsem odletěla na Ukrajinu pomáhat s distribucí pomoci a tím vlakem jsem se vrátila zpátky do Česka.
Nakonec jsem se toho stalkera zbavila, ale než se mi to povedlo, cítila jsem strach a úzkost. Mám bohužel jednu negativní zkušenost s mužem, kdy se mi utéct nepodařilo…
