Co se vám jako první vybaví, když se řekne Javari?
Hlavně močály, jimiž jsme se tam několik dní brodili. Byli jsme tam v době, kdy byl prales kompletně zaplavený. Řeky se rozlijí, hranice mezi nimi a lesem zmizí a všechno se spojí v jeden obrovský vodní svět. Když už se nedalo pokračovat na kánoi, museli jsme se několik dní brodit vodou a bažinami, někdy i po pás. Byli jsme pořád totálně mokří.
Kde jste v té vodě nocovali?
Jsou tam vyvýšená místa, kde se dá přespat. Indiáni mají dokonce v některých oblastech jednoduché přístřešky, protože tam chodí lovit a dobře vědí, kam až voda dosáhne. Tam je možné si postavit stan. Bez místního průvodce bychom ale nic takového nenašli, nezkušený člověk vůbec nemá šanci pralesem projít. Ani s nejlepší GPS. Prales vás během chvíle úplně pohltí, velmi těžko se drží směr. I samotní domorodci se někdy ztratí. Když jdete džunglí s parťákem a on se vzdálí na dvacet metrů, za chvíli ho nevidíte ani neslyšíte. Cesty tam často vůbec nejsou, musíte si je prosekávat mačetou. Stačí pár minut nepozornosti... A nevíte, kde jste. A začnete chodit v kruhu. Přesně jako ve filmu Ztracen v džungli (životopisný film o přežití z roku 2017, založený na skutečném příběhu izraelského dobrodruha Yossiho Ghinsberga a jeho cesty do amazonského deštného pralesa v roce 1981, pozn. red.).
Všude byla krev a kolem jen bahno, špína a vlhko. V pralese navíc krev okamžitě přitahuje parazitický hmyz, který se snaží dostat do rány a naklást tam vajíčka.
