Opravdu se můžu cítit výjimečně. Letím do oblasti, která se běžně chlubí tím, že si tam můžete užívat okolo tří set dvaceti slunečných dnů v roce. Já tam ale na přelomu března a dubna poprvé v životě vidím padat proudy vody na kaktusy a úplně podmáčené palmy.
Recepční v roušce se omlouvá za počasí a říká, že v této oblasti nepršelo čtrnáct dní v kuse dvě stě let. Na další den je prý vyhlídka pro Alicante optimističtější. „Nemělo by pršet uvnitř,“ vtipkuje.
 |
Hlavně nepodléhat pesimismu. Kam se chodí, když prší u nás? Do muzeí. A v Alicante je z čeho vybírat. Místní jsou nejvíc pyšní na archeologické muzeum MARQ. Je to vlastně skvělý začátek – dokonale tak poznáte historii této oblasti.
Ve velké zkratce: město založili Římané a nazvali ho Lucentum (Město světla). Ve druhé polovině osmého století ho ovládli Arabové. V roce 1246 dobyl město zpátky pro Kastilskou korunu Alfonso X.
Na místě mešit vyrostly kostely, které tu jsou dodnes. Dějiny této oblasti se v moderně zařízeném muzeu zhmotnily do všelijakých vzácných úlomků, amfor nebo sošek.
Za historií by se za jiných okolností dalo vyšlápnout i na středověký hrad Santa Bárbara. V případě deště vás tam za poplatek okolo tří eur vyveze výtah, stejně tak vás sveze dolů. Jistěže, na hradě se rovněž střídali panovníci různých vyznání. Všichni ale měli jedno společné – přehled o dění v širokém okolí.
Na hradbách Santa Bárbary
Pohled na Alicante z hradu Santa Bárbara
Ikonická stavba stojí na skále, která z určitého úhlu vypadá jako obličej s turbanem. S tím se pochopitelně pojí i legenda, která vysvětluje, jak vznikl název města Alicante.
Znáte to, byl jednou jeden prostý mladík Ali a princezna Cántara, jejich lásce ale nepřál král, který si pro dceru představoval bohatého ženicha. Dopadlo to pochopitelně tragicky. Ali skočil ze skály a Cántara později také. Na památku jejich lásky byli spojeni aspoň posmrtně ve jméně Alicante.
Zaručeně žádné jiné místo nenabídne lepší výhled na město a moře. Rackové nad hradbami směle krouží i v dešti. Za hezkého počasí jsou prý tak drzí, že se nebojí jít turistům i po zmrzlině.
Na tu v tomhle marasmu ale nemá chuť nikdo. I oblíbený osvěžující nápoj sangria by teď bylo vhodnější pít horký. Od moře to dost fouká, až se nám deštník obrací naruby. Ale když člověk zajde do uliček Alicante, zdá se, že i déšť trochu ustane.
Pinchos, které si můžete dát v barech, jsou tradičně propíchnuty koktejlovou tyčinkou.
Horká čokoláda Valor a čerstvé churros
Muzeí je v Alicante opravdu hodně a většina z nich je dokonce zadarmo. V muzea MACA se můžete zcela bez poplatků podívat na díla od Picassa nebo Dalího.
Před deštěm se ale dá schovat i jinam – do baru nebo do kavárny. Kdybych mohla nějaký španělský zvyk nebo nápoj přivézt do Čech, bylo by to cortado – espresso smíchané s malým množstvím teplého nešlehaného mléka. U nás se tomu nejvíc blíží espresso macchiato, ale cortado mně osobně prostě sedí víc. Před nápojovým lístkem nebo tabulí bych už nikdy nemusela váhat.
Kdo nemá rád kávu, ale i ten, kdo má, by měl zkusit horkou čokoládu s churros. Oblíbenou a osvědčenou pochoutku dostanete v podniku čokoládovny Valor, která má ve Španělskou mnohaletou tradici.
Promenáda Explanada de España
Mířím na procházku po bulváru Esplanade s ikonickou vlnitou dlažbou, kterou uvidíte asi jako první, když si do vyhledávače zadáte „Alicante“. Po dešti vypadá fotogeničtěji, protože se leskne. Na konci promenády je na dohled dlouhá městská pláž, kde se jindy opalují stovky lidí.
Při bloudění ulicemi Alicante se můžete snadno dostat i k náměstíčku, které je věnováno významnému rodákovi. Spisovatel Gabriel Miró se tu narodil v roce 1879 a jeho místo na jeho počest tvoří fontána a dechberoucí stromy a zelení kolem. Náměstí se nachází mezi ulicemi San Fernando a Calle Med Manero Molla.
Míjím obchod, v jehož výloze jsou desítky druhů čokolády a hlavně turrónu, tedy typické španělské sladkosti z kvalitního medu a mandlí. Je to taková specialita, že Evropská unie uznala v roce 1996 turrón de Alicante a turrón de Jijona za chráněná zeměpisná označení.
Fontána na náměstí Gabriel Miró v Alicante
Padne mi do oka právě místní turrón v černé krabičce, na které je zlatým písmem napsáno San Jorge. Je tedy jasné, co a komu musím přivézt jako dárek. Vůni moře a tapas Jorgemu přivézt nemůžu, ale turrón hned balím do kufru.
Deštivé Alicante je zajímavý zážitek, ale je to také důvod nebo spíš pozvánka zažít tuhle oblast někdy ještě jednou a tentokrát už správně – zalitou sluncem.
Bonus pro milovníky hororu: Na hradě Santa Bárbara otevřeli na začátku dubna dlouhodobou výstavu s názvem „Evil Toys“:
