Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvPrezident Donald Trump už před časem prohlásil, že Grónsko by mělo připadnout Spojeným státům. Po svém znovuzvolení tento názor zopakoval.
Oblast Arktidy se totiž stává stále více dějištěm strategického soupeření mezi významnými světovými hráči, a to zejména s ohledem na strategické suroviny, které se v tomto prostoru, včetně Grónska, nalézají.
Odtrhnout se od Dánska?
„Víte, my Grónsko milujeme, stalo se naší druhou vlastí, a Trumpovy plány považujeme za neokolonialismus, vyslechli jsme si je s pohoršením,“ říká Alena Klempířová. Podle ní by americká nadvláda nad Grónskem vedla k devastaci grónské přírody a oslabení tamější kultury.
„Nejde navíc o nic nového. Poprvé Spojené státy projevily o Grónsko zájem v roce 1876, následně po druhé světové válce a Donald Trump o tom hovořil už během svého prvního funkčního období, v roce 2017,“ doplňuje manželku Jaroslav.
„To se u nás v Grónsku stalo předmětem mnoha kreslených vtipů. Třeba že Trump stojí na břehu zamrzlého moře a říká: wow, tady by bylo skvělé golfové hřiště,“ říká polárník s tím, že dnes už to nikomu vtipné nepřipadá a spíše to budí obavy.
V Grónsku přitom dlouhodobě existují separatistické tendence. Například i současný premiér podporuje podle Aleny Klempířové osamostatnění, případně větší míru autonomie na Dánsku. Ale připojení k USA téměř nikdo z Gróňanů nechce.
Podle ní je nerealistické i osamostatnění. „Bylo by zvláštní, kdyby vlastní stát vyhlásilo padesát šest tisíc lidí.“ Grónsko je přitom silně závislé na finanční podpoře Dánska, které ročně přispívá 160 miliony eur na chod zdejší ekonomiky, zejména na zdravotnictví, školství a sociální systém.
Tání ledovců a suroviny
Rybí průmysl, hlavní pilíř ekonomiky, se momentálně potýká s poklesem populace ryb, a těžba nerostů je kvůli drsným podmínkám složitá a neefektivní. „Je sice hezké říci, že budeme samostatní, ale co pak?“ ptá se Alena Klempířová.
Tání ledovců v Grónsku dosáhlo v poslední době alarmujících hodnot. Odhaluje mimo jiné nová ložiska nerostného bohatství, ale také způsobuje ekologické problémy. Gróňané si podle manželů Klempířových uvědomují výjimečnost svého ostrova a v referendech opakovaně odmítli těžbu uranu i rozvoj ropných nalezišť.
Současná podoba kolonie Nová Morava v Grónsku
Ale Donald Trump podle Aleny Klempířové o surovinovém bohatství největšího ostrova planety dobře ví. „Střídmým odhadem se zde nachází 7,1 bilionu dolarů nerostného bohatství, navíc takového, které by si přály Spojené státy, což jsou vzácné zeminy, lithium, měď. Prostě všechno jako na talíři.“
„Ale pan prezident Trump zapomněl, jak je v Arktidě těžké těžit. Takže i když se skutečně odkrývají ložiska nerostných zdrojů, která nebyla dříve vůbec vidět, těžba by byla velice složitá,“ vysvětluje polárnice.
První lesík a komáři
V další části Rozstřelu pak manželé Klempířovi mluvili o svém životě v Grónsku, o místní historii, o moravských stopách na ostrově i o měnícím se podnebí. To umožňuje například sázení dřevin, které ještě před několika desítkami let na ostrově vůbec nebyly.
„Maximálně tam měli před domem na zahrádce trávník, ale v poslední době tam byly vysazeny různé dřeviny, například borovice nebo jedle z Uralu a z Aljašky. A tak tam dnes máme malý lesík, který čítá 160 stromů,“ popisuje Jaroslav Klempíř s tím, že se daří v Grónsku dokonce pěstovat brambory.
Když fikce předběhne realitu. Kauza kolem Grónska opisuje dánský seriál |
V souvislosti se změnami klimatu zažívají Gróňané i další překvapení. V zimě zamrzlý terén se během léta mění v bláto. „Je tam tedy hodně bažin, čili v létě také bohužel hodně komárů. Proto se tam v létě moc nezdržujeme.“
Proč má každý obyvatel Grónska státem garantované bydlení? Mohou místní obyvatelé Inuité konzumovat alkohol? Jaká je na ostrově občanská vybavenost? Má Grónsko vlastní univerzitu? A čím se místní obyvatelé živí a baví? I na to odpovídali manželé Klempířovi v Rozstřelu.
