Kde fašismus a komunismus ruku v ruce jdou. Tirana opravdu není hezké město

aktualizováno 
Totalitní architektura, revoluční malby i historie příšerných represí proti skutečným i domnělým odpůrcům. Tyto stopy po komunistické hrůzovládě v Albánii hned tak nezmizí. Vydali jsme se do metropole Tirany, města, které jen ztěžka hledá novou identitu.

Budovou univerzity na náměstí Matky Terezy vrcholí jižní část bulváru Národních mučedníků. Náměstí se dříve užívalo k přehlídkám a demonstracím na podporu albánských komunistů. | foto: Vít Štěpánek, pro iDNES.cz

„Zlo zapustí své kořeny ve chvíli, kdy si člověk začne myslet, že je lepší než jiní.“ Jeden z mnoha citátů, který si návštěvníci mohou přečíst při vstupu do tzv. Bunkru č. 2 (BunkArt 2) v centru Tirany, pochází od křesťanské misionářky albánského původu Agnesë Gonxhe Bojaxhiuové, která je známější jako svatá Matka Tereza.

Podstatné je ono slovo „zlo“. V dalších prostorách bunkru se totiž s jeho reinkarnací budeme setkávat v mnoha, často brutálních, podobách. Bunkr, který měl za komunismu v případě ohrožení fungovat jako kryt pro albánské komunistické špičky a byl propojen s budovou ministerstva vnitra, již několik let slouží jako muzeum mapující zvěrstva albánského komunistického režimu.

Bunkr a „Dům listí“

Po dvaceti dnech na samotce, strávených v prostoru 1 x 2 metry, o sklenici vody denně, už vězeň před vyšetřovateli nedokázal stát. Na služebně se zhroutil k zemi a policisté mu pod ruku přistrčili připravené doznání... čteme na jednom z panelů popisujících donucovací metody albánské komunistické tajné policie Sigurimi. Ta byla v Albánii pánem nad životem a smrtí dlouhých pětačtyřicet let.

Dotyčný ovšem ještě nedopadl nejhůř. „Péči“ agentů Sigurimi nejspíše přežil. Mnoho jiných takové štěstí nemělo a často to byla smrt vymykající se chápání civilizovaných národů. Odpůrci režimu nebo třeba jen jejich příbuzní či známí byli agenty Sigurimi pomalu topeni ve vařícím oleji, vyhladověni k smrti či natahováni na skřipec.

Seznam nevinných obětí albánské komunistické hrůzovlády z let 1944 až 1991 je strašidelně dlouhý. Zastřeleno či oběšeno bylo prokazatelně více než šest tisíc lidí, z toho téměř 5 600 mužů. Šlo buď o inscenované soudy, kde dotyční byli k doznání nuceni mučením, nebo byli nešťastníci zavraždění přímo, tedy bez procesu. Pro porovnání, v mnohem lidnatějším Československu komunisté vynesli a také vykonali „jen“ asi 250 politických rozsudků smrti.

Vstup do muzea BunkArt 2

Vstup do muzea BunkArt 2

Tváře vrahů. Toto jsou velitelé albánských komunistických koncentráků a věznic.

Tváře vrahů. Toto jsou velitelé albánských komunistických koncentráků a věznic.

Jedna z nejzajímavějších sekcí Bunkru 2 se věnuje ostraze hranic. Albánci samozřejmě za komunismu nesměli zemi opustit a zachycený pokus o útěk se trestal buď hrdelním trestem nebo mnohaletým žalářem v příšerných podmínkách.

Jeden z panelů ukazuje, jak se pohraniční lokality proměnily v „pevnosti“, kde přinejmenším pomocníkem tajné policie byl skoro každý. Kontrola pohybu osob byla tak dokonalá, že George Orwell by bledl závistí. A pokud se „narušiteli“ pokus o útěk z komunistické klece povedl, tak železná pěst Strany tvrdě dopadla na příbuzné. Ti byli nekompromisně uvězněni a komunisté rodině zabavili majetek.

Fotogalerie

Trochu klidnější prostředí nabídne o několik bloků dál se nacházející „Dům listí“ (anglicky House of Leaves, albánsky Shtëpia me Gjethe). I z toho ale nakonec mrazí, zdejší expozice je totiž věnovaná sledovacím technikám, které albánští komunisté zapojovali na osoby podezřelé z nízké loajality k režimu, ale také na zahraniční diplomaty.

Viděno dnešníma očima šlo sice o primitivní techniku, jejíž vrcholem byly „štěnice“ či telefonní odposlechy, ovšem jako celek byla nesmírně účinná.

Co budí hrůzu, je rozsah této sledovací sítě, které byly v malé zemi účastny desetitisíce lidí. A mrazí také při četbě výpovědí některých důstojníků Sigurimi. „Sloužili jsme vlasti a národu k zajištění pořádku. Někdy jsme se, pokud došlo k pochybení, lidem dokonce omluvili,“ čteme slova dnes pětasedmdesátiletého Nestiho Vaka, dlouholetého šéfa technického oddělení Sigurimi.

Jména obětí. Albánskému komunistickému režimu bylo dokázáno zavraždění více než...

Jména obětí. Albánskému komunistickému režimu bylo dokázáno zavraždění více než 6000 osob z politických důvodů, skutečné číslo je ale jistě mnohem vyšší.

„Dům listí“, tedy muzeum odposlechové techniky

„Dům listí“, tedy muzeum odposlechové techniky

„Na tuhle štěnici jsem opravdu hrdý, byla malá a lehká, skoro nikdo si jí nevšiml,“ je ve slovech starého muže slyšet pýcha nad technickou kvalitou tehdejší odposlechové techniky. Té techniky, jejíž nasazení pomohlo přivést tisíce Albánců do vězeňských kobek nebo na popraviště. A zmíněná „pochybení“ technického exšéfa albánských tajných zjevně také příliš netrápí, ačkoli mnohá z nich zničila nevinným obětem život.

Mussolini i Stalin

Jdeme se raději provětrat ven, centrální Skanderbergovo náměstí je od obou komunistických muzeí vzdáleno jen pár kroků. Kdo by si ale myslel, že těžké minulosti v ulicích Tirany unikne, je na omylu. 

Hlavní tiranské bulváry jsou totiž lemované monstrózními stavbami, které pocházejí z období dvou diktatur: té fašistické (z let 1939 až 1943, kdy území dnešní Albánie okupovala Itálie) a komunistické. Již toto je směska, kterou nelze nikde jinde na světě na světě najít. A když se k tomu přidají výhonky raného kapitalismu v podobě několika nedokončených moderních výškových budov a o slovo se přihlásí i symboly různých náboženství (například mohutná pravoslavná katedrála či právě budovaná obří mešita), vychází z toho neučesaný soubor bez jakéhokoli řádu.

Jak šel čas se Skanderbegovým náměstím. Snímek z roku 2016 ukazuje pohled ze...

Jak šel čas se Skanderbegovým náměstím. Snímek z roku 2016 ukazuje pohled ze středu náměstí k jihovýchodu. Vpravo od středu stojí jezdecká Skanderbegova socha, vlevo od středu se tyčí minaret historické Edhem Beyovy mešity.

Tirana opravdu není krásné město. To ale neznamená, že není zajímavá. Hlavní Skanderbergovo náměstí, na němž by se – řečeno vojenskou hantýrkou – dalo pozorovat zakřivení Země, změnilo během poslední stovky let podobu tolikrát, že by to vydalo možná na světový rekord.

Rozlehlý plac dnes ohraničují ze dvou stran dvě nekompromisně komunistické stavby z druhé poloviny 20. století: budova opery (někdejší Palác kultury) a Národní historické muzeum s olbřímí budovatelskou mozaikou v průčelí. Že se v nedávné minulosti na náměstí vystřídaly sochy Josefa Stalina a Envera Hoxhy asi nikoho nepřekvapí. V současnosti jižní části prostoru vévodí politicky neškodná jezdecká socha středověkého národního hrdiny Skanderbega.

Když postoupíme ze Skanderbegova náměstí o několik bloků k jihu, dostaneme se do hájemství fašismu. Urbanistické řešení této části města totiž na přelomu 30. a 40. let svěřil italský diktátor Benito Mussolini čelnému architektovi té doby Gherardu Bosiovi.

Tady je výsledek o poznání akceptovatelnější. Bulvár Národních mučedníků (albánsky Dëshmorët e Kombit) lemuje několik zdařilých příkladů tzv. racionalismu. Mezi nimi je prezidentský palác a budova Úřadu ministerského předsedy, koncept završuje náměstí Matky Terezy lemované univerzitními budovami.

Kolem bulváru Národních mučedníků je řada parkových ploch a celkově působí tato část Tirany vzdušně a uvolněně. Až do doby, kdy se cestou zpět do centra uhneme pár kroků k východu a narazíme na tzv. Pyramidu (Piramida).

Umíráček nebo...? Nápadů, co udělat s nevzhlednou budovou Pyramidy stojící na...

Umíráček nebo...? Nápadů, co udělat s nevzhlednou budovou Pyramidy stojící na prestižním místě Tirany, už bylo mnoho. A nechyběla mezi nimi ani demolice. Zatím je ale osud stavby ve hvězdách.

Monstrózní a dnes velice zchátralá stavba byla otevřena v roce 1988 jako Muzeum Envera Hoxhy (který byl v té době již tři roky po smrti) a měla sloužit jako výkladní skříň „úspěchů“ albánských komunistů. Ne dlouho. Po pádu komunismu se stavba chvíli užívala jako konferenční centrum nebo odtud vysílala soukromá rádia.

Dnes je Pyramida zavřená a nese značné stopy vandalismu. Její budoucí využití je nejasné, nedávné návrhy na odstranění ohyzdné struktury nakonec neprošly. Ze všeho nejvíc je tak dnes Pyramida zřejmě symbolem nejistoty, kam se vlastně celá země má ubírat. Jisté je jen jedno, cesta ke stabilitě bude v Albánii ještě dlouhá.

Nejuzavřenější stát

Malá balkánská země o velikosti asi třetiny Česka toho ve druhé polovině 20. století vytrpěla tolik jako žádný jiný evropský stát. Ke zděděné hospodářské zaostalosti, kdy zejména na venkově ještě panovaly feudální poměry, se přidaly nejtvrdší politické represe.

Jak šel čas se Skanderbegovým náměstím. Na snímku z roku 1961 tu ještě stojí...

Jak šel čas se Skanderbegovým náměstím. Na snímku z roku 1961 tu ještě stojí Stalinova socha.

Albánští komunisté se pevně chopili moci již na konci 2. světové války a zavedli režim, který neměl obdoby jak co do brutality tak do mezinárodní izolace. Diktátor Enver Hoxha, který zastával klíčový post generálního tajemníka Albánské strany práce po neuvěřitelných 44 let (1941–1985) se rozkmotřil nejprve s Titovou Jugoslávií (1948), poté se Sovětským svazem (1961) a nakonec i s posledním zbývajícím spojencem, Čínou (1978).

Země, kterou mezitím paranoidní Hoxha stačil prohlásit „prvním ateistickým státem světa“, se tak ocitla v kompletní politické i hospodářské izolaci. I proto kolaps komunistických režimů v Evropě v letech 1989/1990 dorazil do Albánie se zpožděním, alespoň částečně svobodné volby se konaly teprve v březnu 1991.

Od té doby země sice udělala masivní pokrok, přesto však ekonomicky stále zaostává. Albánie je v současnosti členem NATO a aspiruje stát se členem EU.

Mapy poskytuje freytag & berndt. Společnost také vytváří mobilní aplikaci PhoneMaps, která obsahuje turistické a cykloturistické mapy celé Evropy, aplikace je ke stažení zdarma na Apple Store a Google Play Store © freytag & berndtSHOCart, přispěvatelé OpenStreetMap

Může se hodit

Informace
www.visit-tirana.com: oficiální turistický portál Tirany (též anglicky)
http://bunkart.al: webová prezentace muzea BunkArt (též anglicky)
muzeugjethi.gov.al: webová prezentace muzea House of Leaves (též anglicky)

Doprava
Dlouholetá politická izolace je sice historií, nicméně dopravní odlehlost přetrvává. Dostat se do Albánie není právě snadné a většinou ani ne laciné. Nejvíce leteckých linek směřuje z Tirany do italských měst, případně do Velké Británie, z Prahy tedy budete muset přesedat a stát vás to bude nejméně čtyři tisíce korun. Hlavně pro obyvatele Moravy je použitelná linka Wizz Airu z Budapešti. V letní sezóně je jižní část země dobře dostupná z oblíbeného ostrova Kerkyra (Korfu), odkud denně plují trajekty do albánského přístavu Sarandë. Obdobnou variantou, ovšem pozemní, je trasa z černohorských letovisek přes Shkodër (Skadar) do Tirany.

Praktické informace
V Albánii je lacino, běžné spotřební zboží je mírně levnější než v Česku, služby stojí i méně než polovinu. Základní turistická infrastruktura (ubytování, restaurace, dopravní sítě) se v posledních letech značně zlepšila, je ale třeba počítat s ležérnějším tempem a nevelkou hustotu zařízení.

Albánština je pro cizince zcela nesrozumitelná, velkou výhodou je znalost italštiny, jejíž alespoň základy ovládá skrze pracovní kontakty většina Albánců. Anglicky se domluvíte málokde, nejčastěji s mladšími lidmi ve městech.

Autor: pro iDNES.cz

Nejčtenější

Hitem byla sekaná se svíčkovou a růžová tatarka. Jak se jedlo v roce 1989

Pohled do Gril Baru ve Slovanském domě (1968)

Škrtněte posledních třicet let a přesuňte se s námi zpátky do roku 1989. Vzpomenete si, jaká byla nabídka tehdejších...

Za lány bledulí míří tisíce turistů, ze vsi se na měsíc stalo parkoviště

Když vyjde počasí, vypadá to v rezervaci zhruba takto. Mezi lány bledulí se...

Poslové jara jsou tady, hlásí lidé z Chlébského na Bystřicku. Vesnička na pomezí Vysočiny a Jihomoravského kraje se...

Nejkrásnější jarní vodopády. Neuvěříte, kolik jich v naší zemi máme

Vodopád pod Dlouhými stráněmi v Jeseníkách

Mnoho krásných vodopádů se za příznivých okolností objevuje i v naší domovině. Kromě Krkonoš, kde jsou ty nejznámější a...

Tři tisíce kilometrů za 55 tisíc. Jízda po Novém Zélandu se ale vyplatí

Abel Tasman Trek

V Queenstownu, malebném městečku u jezera na jižním novozélandském ostrově, jsme už nějaký čas. Máme v nohou pár treků...

Přírodní klenot pro Pražany. Za krásou Posázaví se vypravte do Vlčí rokle

Obrovské balvanité moře, které se před vámi bez varování objeví, připomíná...

Jen několik kilometrů od jižního okraje Prahy najdeme málo známou přírodní památku, zvanou Vlčí rokle. Tento klenot...

Další z rubriky

Když se vydáte fichtlem na Balkán, dejte pozor na miny a střílející Řeky

Výhled na Jonské moře a albánskou riviéru

Někdo cestuje letecky do prázdninového resortu, jiný objíždí turistické cíle v pohodlí auta, další sbalí krosnu a...

VIDEO: Menu za deset tisíc. Evropa má svoji první podmořskou restauraci

První evropská podmořská restaurace s názvem Under se nachází v nejjižnějším...

Na jihu Norska zahájila provoz první evropská podmořská restaurace. Za projektem stojí architektonická firma Snöhetta,...

Zatýkání kvůli přejmenování města, kazašská Astana se změní na Nur-Sultan

Mešita v ranním slunci. Astana, Kazachstán

V kazašské metropoli zadržela dnes policie zhruba 20 lidí, kteří se sešli na protest proti snaze přejmenovat hlavní...

Najdete na iDNES.cz