Týden po Alaska Highway. Legendární silnicí projíždíme krásný divoký kraj

Naprostá většina návštěvníků směřujících na Aljašku nebo na Yukon volí dopravu letadlem či lodí. Proč se ale nevydat na daleký sever po souši? Legendární silnice z roku 1942 k tomu vybízí.

Kamarád z kanadského Vancouveru nám pro přejezd Alaska Highway půjčil svůj patnáctimístný Ford Club Wagon. Tak velký vůz zaručí naší trojici na dlouhé cestě dokonalé pohodlí a zároveň bez problému pojme i horská kola, na kterých plánujeme projet následně celou Aljašku.

Naším cílem je Anchorage, největší tamní město, vzdálené čtyři tisíce kilometrů. Cestu hodláme urazit za osm dní, což nám dává dostatek času i na kratší pěší a cyklistické výlety.

Z centra Vancouveru směřujeme po silnici zvané Sea to Sky Highway na sever. Míjíme druhý nejvyšší skalní monolit na světě, obrovskou skalní stěnu Checkamus Chief, a po půlhodince přijíždíme do Whistleru, největšího lyžařského střediska v Kanadě.

Alaska Highway je dlouhá 2 242 kilometrů a spojuje Dawson Creek v kanadské provincii British Columbia s Delta Junction v USA. Pro cestu z Vancouveru do Anchorage je třeba počítat se 7–10 dny jízdy.

V sedle nad jezerem Duffey Lake parkujeme u kraje silnice a vyrážíme na krátkou túru. Cesta vede nádherným lesem monumentálních douglasek a tújí, kterým Kanaďané z nepochopitelných důvodů říkají červené cedry.

Ve městě Lillooet přejíždíme obrovskou řeku Fraser, pramenící ve Skalistých horách. Tento tok sloužil při prvních objevitelských výpravách jako důležitá cesta do vnitrozemí Britské Kolumbie. Teprve po 340 kilometrech přijíždíme na první významnější křižovatku, kde scenerická Sea to Sky Highway končí a my se napojujeme na silnici číslo 97.

Zajížďka pro zlato

Oblast, ve které se nacházíme, se jmenuje Caribou Country a z toho důvodu i silnici 97 v následujícím úseku do města Prince George přezdívají Caribou Highway. Jméno tomuto kraji dala obrovská stáda sobů karibu, která se sem v zimě stahují ze severnějších oblastí za pastvou. Přestože jsme na hlavním tahu mezi Vancouverem a Prince George, provoz je minimální, a tak se po kvalitní silnici jede velice příjemně.

První noc trávíme na travnatém plácku poblíž jednoho z jezer. Stavíme stany a připravujeme večeři. Ujeli jsme zatím asi 550 kilometrů.

Druhý den plánujeme zastávku v Barkerville. Je to sice asi 80kilometrová zajížďka, ale nechceme si nechat ujít jeden z nejzachovalejších skanzenů z dob zlatokopeckých časů. Zde roku 1862 Billy Barker učinil objev, který odstartoval nevídanou zlatou horečku a Barkerville se nakrátko stalo největším městem na kanadském západě.

Odpoledne přijíždíme do Prince George, posledního většího města na naší cestě. Doplňujeme tedy čerstvé potraviny a benzin a pokračujeme dál k Dawson Creek. Proslulá silnice spojující Kanadu s Aljaškou začíná právě v tomto městečku. Tady také stojí „nultá míle“ – památník se tyčí na jedné z asi pěti křižovatek ve městě.

Důvodem ke stavbě Alaska Highway byl útok na Pearl Harbor, po němž se Američané obávali dalšího japonského bombardování a potřebovali pozemní spojení s vojenskými leteckými základnami na Aljašce. Stavba byla zahájena v březnu 1942 a byla dokončena již po osmi měsících!

Projektanti zvolili trasu, která využívala starých loveckých stezek, a tak bylo silnici nutné doslova „probuldozerovat“ neprostupnými lesy a bažinami. V prvních letech byla neasfaltovaná a průjezdná jen vojenskou technikou. Pro veřejnost byla Alaska Highway zpřístupněna roku 1948 a dnes je celá délka pokryta asfaltem.

Mezi medvědy a losy

Třetí den definitivně opouštíme civilizaci a noříme se do hlubokých lesů severní Kanady, ze kterých se zvedají vzdálené hřebeny Skalistých hor. Prvního medvěda spatříme na prašné odbočce k potoku, kde chceme tábořit. Mládě baribala před naším autem utíká do stráně a mizí v nízkém podrostu. Na dalším místě se setkáváme s lovci, kteří nás pro změnu upozorňují na velkého medvěda grizzly, a tak nakonec pokračujeme ještě asi půlhodinu dál.

Po 480 kilometrech od Dawson Creeku přijíždíme do prvního městečka. Fort Nelson je centrem zpracování zemního plynu a podle průvodce tu má stát nejseverněji položený semafor v Britské Kolumbii. Za tímto nevzhledným městem se dostáváme do scenericky nejzajímavějšího úseku naší cesty.

Jezero Summit Lake v parku Northern Rocky Mountains Park

Silnice překonává svůj vůbec nejvyšší bod, 1 267 metrů vysoký Summit Pass, a následně protíná dva parky – Northern Rocky Mountains Park a o mnoho menší Muncho Lake Park. Nespěcháme a co chvíli zastavujeme na fotografování okolních hor.

Večer přijíždíme k proslulým termálům Liard Hot Springs, asi nejoblíbenější zastávce na Alaska Highway. Jdu se vykoupat a po cestě vidím losí samici, která stojí v teplé vodě a okusuje vodní řasy.

Osmdesát tisíc cedulí

Následující den vjíždíme do teritoria Yukon a vzápětí nás vítá městečko Watson Lake, proslulé svým „lesem značek“. Na ploše velké jako fotbalové hřiště stojí stovky dřevěných kůlů s přibitými cedulkami s názvy měst z nejrůznějších koutů světa. Tradice byla založena roku 1942, kdy jeden voják sloužící v místní základně vyrobil ukazatel se jménem rodného města a s údajem o vzdálenosti. Dnes tu najdete přes osmdesát tisíc cedulí! Z Česka třeba Karlovy Vary, Brno, Teplice, Valašské Meziříčí, Opavu, Hronov nebo i pražský Žižkov.

Městečko Watson Lake je proslulé svým „lesem značek“. Na ploše velké jako fotbalové hřiště stojí stovky dřevěných kůlů s přibitými cedulkami s názvy měst z nejrůznějších koutů světa. Je jich víc než osmdesát tisíc!

V hlavním městě Yukonu Whitehorse doplňujeme potraviny a pokračujeme dál k termálům s indiánským názvem Takhini Hot Springs, kde nocujeme. Následujícího dne přijíždíme do hor zvaných Kluane Mountains, kde vyrážíme na půldenní výšlap. Výhled z vrcholů je úžasný, pod námi se třpytí hladina jezera Kluane a na severním horizontu již tušíme Aljašku.

Hranice s Aljaškou překračujeme v Beaver Creeku. Kanadským celníkům jsme ani nestáli za to, aby vylezli z budky, a tak nás nakonec odbavuje pohodový Američan, který ledabyle zkontroluje pasy a mávnutím ruky nás posílá dál. V Delta Junction opouštíme Alaska Highway a po Glenn Highway pokračujeme směrem k Anchorage. Jedno dobrodružství je za námi a ta další nás čekají na Aljašce…

Může se hodit

Alaska Highway je dlouhá 2 242 kilometrů a spojuje Dawson Creek v kanadské provincii British Columbia s Delta Junction v USA. Pro cestu z Vancouveru do Anchorage je třeba počítat se 7–10 dny jízdy. Na trasu je také možné se napojit v Calgary a projet národními parky Banff a Jasper.

Nejlepší období pro cestování je červen až první polovina září. Teploty v létě dosahují 15–24 stupňů, v horách může výjimečně napadnout sníh. Potraviny a jídlo v restauracích jsou na severu relativně drahé, doporučuje se proto nakupovat v supermarketech ve větších městech.

Po celé trase najdete ubytování v motelech (okolo 100 dolarů za pokoj), v kempech (například Liard Hot Springs kolem 25 dolarů za zasíťované místo) a tábořištích, spaní ve volné přírodě se většinou toleruje. V hlavních turistických centrech lze nocovat i v hotelu.

Pohonné hmoty je možné tankovat každých 80–150 kilometrů, kvůli řídce rozmístěným servisním stanicím je potřeba mít auto v dokonalém technickém stavu.