Pondělí 17. ledna 2022, svátek má Drahoslav
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 17. ledna 2022 Drahoslav

Výlet mezi Masaje a nádherná zvířata. Míříme Branou pekelnou do Masai Mary

Když jsme vyrazili do zvířecího ráje Masai Mara, pršelo takovým způsobem, že si něco podobného v Evropě ani nedovedeme představit. Když ale nakonec projíždíte mezi lvy a slony a Masajové vám předvedou svůj uvítací ceremoniál, na všechny trampoty rychle zapomenete.

Kmen Kikuyu, v tradičním je k vidění jen u Thompsonových vodopádů. | foto: Tomáš Svoboda, spolupracovník MF DNES v Keni

V Nairobi je po ránu zima. Docela mě to překvapuje. V Africe mi zatím bylo vždycky vedro. A navíc jsem na rovníku. Ale nijak mě to nevzrušuje, protože stejně mířím do Brány pekelné. A těším se na ni. Nic jsem neprovedl, to je totiž známý keňský národní park.

Po skvělé keňské kávě, která je mimochodem hlavním místním vývozním artiklem, svištíme po docela slušné silnici na severozápad směr peklo.

Hell’s Gate čili Brána pekelná je menší národní park, kde je k vidění africká klasika: zebry, žirafy, pakoně a samozřejmě i afričtí buvoli. Náš průvodce Patrik Waweru, který se bude dva týdny starat, aby nás nic nesežralo, říká, že právě oni jsou nejobávanějšími africkými zvířaty. Zabijí každoročně nejvíce lidí a Afričané tvrdí, že buvoli zabíjejí pro potěšení. Pracují prý týmově, mají respekt i u lvů.

Brána pekelná má na pohled velice efektní krajinu. Tento park je orámován skalami prapodivných tvarů. Kvůli nim se těším, až bude odpoledne končit. Pozdní slunce na všech těch zvláštních skalách a se zvířaty v popředí by dodávalo fotkám více šťávy.

Fotogalerie

Jenže sotva světlo změkne, obloha se zatáhne. No, Afrika člověka učí, že nemůže mít všechno. Navíc nemáme moc času, jedeme do Masai Mara a asi tam jen tak nebudeme. Počasí se rychle kazí a obloha tmavne. Zastavujeme se na večeři v jakési zájezdní restauraci. Obloha je čím dál černější.

Uvnitř je taky tma. A několik místních prodavačů, či co to zde vlastně dělají. Vůbec se mi nelíbí. Stahují se kolem našeho stolu jako ona černá mračna venku. Patrik mi dává očním kontaktem najevo, že by asi bylo lepší zmizet.

Činíme tak. Leje už jako z konve a po hliněných silnicích teče voda proudem. Patrik telefonuje mobilem svým kolegům a zjišťuje, že cesta, po které jedeme, je dále naprosto nesjízdná. Problém je v tom, že ty další taky.

Vracíme se a volíme úplně jinou, výrazně delší trasu. Pořád průtrž mračen. Pro toto roční období je naprosto ojedinělá. Dosud jsem nic takového nezažil. Blesky práskají všude kolem nás a do všech stran. Pravá africká bouře. Úplně něco jiného než u nás v Evropě.

Masai Mara, Keňa. Název rezervace je po Masajích, původních obyvatelích této oblasti, a místní řece Mara.

Musíme se vyhnout spadlým stožárům elektrického napětí a já se jen modlím, aby v nich žádné napětí nebylo. Několik aut, která míjíme, uvázlo ve výmolech plných vody a nemohou jet dál. Po chvíli se přes silnici valí voda takovým proudem, že to Patrik opět musí otočit. Do Masai Mary už nám zbývá jen jediná možná cesta. Je však o téměř 40 kilometrů delší. Je vidět že náš průvodce je plný nervozity.

Lvi, které jsem v dešti neviděl

A tak jsme nervózní i my. Sice pomalu přestává pršet, jen mrholí, ale stejně jedeme krokem. Potřebuji na záchod, ale Patrik mi to rezolutně zakazuje. Tady už se nesmí vystupovat z auta a v noci už vůbec ne. Už jsme v parku.

Po půl minutě se v dálkových světlech našeho auta objevuje mladý lev se lvicí, a to hned vedle cesty. „Vidíš?“ ožije Patrik tím, že měl pravdu. „Říkal jsem ti to... Tihle jsou na lovu, rozumíš?“

Fauna Masai Mary
Stádo buvolů. Na jednom z nich sedí několik pestrobarevných ptáčků, jeden z...

Jsme už unaveni, ale pak konečně přijíždíme ke kempu na okraji národního parku. U vchodu nás vítá hlavní manažerka podniku. No vítá, spíše vyhlíží, protože byla taky nervózní.

Říkám si, že kdybychom bývali trasu prohodili a jeli v opačném směru, bylo by to mnohem příhodnější. Toto byla opravdu cesta do brány pekel. Ale ráno je krásné a s počasím je už vše dobré. Slunce svítí a po kalužích není téměř památky.

Celý den projíždíme nádherným parkem a já fotografuji spousty zvířat: podivná prasata bradavičnatá, žirafy, pakoně, zebry a všechny možné druhy antilop. O kus dál si pochutnává hejno supů na zbytcích nedávno zabitého pakoně. Patrik utrousí, že jde mimochodem o místo, kde jsme včera narazili na ten párek lvů, a zřejmě jde právě o jejich práci.

Masajské triky a skoky

Později odpoledne se jdu podívat do nedaleké masajské vesnice. Provází mě zde syn místního náčelníka, který je na rozdíl od jiných Masajů, kteří jsou hubení jako proutek, trochu obtloustlý. A také je mírně vykutálený. Cestou do vesnice mi syn náčelníka ukazuje různé byliny a listí, které Masajové odpradávna používají. Je to třeba list jistého keře, kterému říkají brusný papír a který tak skutečně i funguje.

Masajové jsou velice hrdí lidé, původem lovci, ale také trochu pastevci, žijí v jižní Keni a v severní Tanzanii.

V masajské společnosti existuje mnoho obřadů.

Další lupen používají jako toaletní papír. Další list funguje jako ochlazení, dáte si jej na spánek či zátylek a nádherně vás ochladí. Nejzajímavější na něm je, že když ho sundáte, po několika sekundách chladí znovu.

Ale už začíná obřad uvítací masajské ceremonie. Mladí bojovníci skáčou do výšky a jejich krásně upletené copánky jim nadskakují po ramenou a jsou vidět na obloze. Zpěv zní jako minimalistická hudba a docela mě probouzí.

Následuje prohlídka jejich obydlí a nákup suvenýrů. Několik kousků od nich kupuji, abych je tak trochu podpořil. Věc se má totiž tak: Masajové jsou velice hrdí lidé, původem lovci, ale také trochu pastevci, žijí v jižní Keni a v severní Tanzanii. Divokou zvěř už lovit nesmí, a proto se snaží vydělávat na turistech, a to všemi způsoby. To je však činí mírně komerčními, bohužel.

Fotím několik dětí, schovávají se za sebe, neboť se stydí. Jsou roztomilé... Vypadají jako malí černí medvídci. Dělám několik portrétů starých žen s veškerou jejich bižuterií. Je však již pomalu čas odejít.

Lev, který nás neviděl

Znovu Masai Mara. Tmavomodré mraky letí oblohou jako ve zrychleném filmu. Zaplať pánbůh neprší. Občas se objeví i duha.

Narážíme na hyenu. Přežraná leží přímo na rozježděné cestě ve velké kaluži.

Fotím majestátní žirafy v malých skupinkách, vždy po několika kusech. Po chvíli narážíme na hyenu. Leží přímo na rozježděné cestě ve velké kaluži. Je celá od bahna a já mám pocit, že je nemocná. Patrik mě rychle vyvádí z omylu. „Víš, hyeny se až odporně přežírají a svoji kořist sežerou i s kostmi. Potom jsou úplně vytuhlé, než ji stráví.“

Pozorujeme také asi patnáctičlennou skupinu slonů. Pomalu se k nám blíží. Vedoucí samec je přímo gigantický. Míjí naše auto v takové blízkosti, že si na něj mohu skoro sáhnout. Vzájemně se pozorujeme. To jsou momenty, na které člověk nezapomíná.

A zase další žirafy. Dostáváme se na severozápadní okraj parku. Jsou zde mnohatisícová stáda zeber a pakoňů přesouvajících se do nedaleké Tanzanie do obřího parku Serengeti. Jdou za lepší a šťavnatější trávou. Nádherně formují na vyprahlé savaně celé barevné obrazce, tedy když je pozorujete z větší dálky. Je to naprosto úchvatné. Stádo buvolů. Na jednom z nich sedí několik pestrobarevných ptáčků, jeden z nich si buvolovi sedá přímo na čumák a buvol, který jej pozoruje, při tom vypadá, jako kdyby šilhal.

Další den po ránu míříme ven z Masai Mary. Hned vedle cesty nás míjí velký lev. Patrik zastavuje a říká: „Podívej, jak je zraněný, musel se chudák pořádně v noci poprat. Má opravdu dost.“

Zraněný lev, který mě po ránu potkal. Lev je opravdu samá rána, jde smutně a...

Lev je opravdu samá rána, jde smutně a oči má prázdné. Míjí naše auto na jeden metr a úplně nás ignoruje. Je mi ho líto a soucítím s ním. Za několik hodin jsme již ve čtyřmilionové metropoli Nairobi, pulzující metropoli plné obřích a nebezpečných slumů, smogu a ptáků marabu hnízdících na vysokých stromech lemujících široké ulice a bulváry.

Ani nevím proč, ale pořád myslím na toho lva, jestli je už v pořádku. Lva, který žije kdesi v Masai Maře. Doufám, že ano.

Autor:

Praha na dlani. Podívejte se na ni z ptačí perspektivy

  • Nejčtenější

Horor v Brazílii. Nad jezerem s čluny se utrhl kus skály, zemřelo 10 lidí

Deset obětí a 32 zranění si vyžádalo neštěstí u jezera Lago de Furnas na jihu Brazílie. V sobotu se tam ulomil obrovský...

Nejlepší turistické destinace pro rok 2022: za exotikou i kousek za hranice

Premium Přes aktuální koronavirová omezení lidé neztrácejí chuť cestovat a pauzu si nedávají ani každoroční žebříčky hodnotící...

Hotelová legenda Švýcarska. Přepych, který neodolatelně láká světové celebrity

Premium Švýcarský Gstaad je jedním z těch VIP středisek, kam jedete, když chcete ukázat, že si to můžete dovolit. Epicentrem...

Špindlerův Mlýn na vlastní hrany. Jak se lyžuje v nejlepším českém středisku

Krkonošský Špindlerův Mlýn není potřeba představovat, nejedna anketa ho už v minulosti vyhodnotila jako nejlepší...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Očima šotouše: nejlepší fotkou na téma Vlaky a mosty se stal krásný viadukt

Během prosince jste nám mohli posílat fotografie a videa na téma Vlaky a mosty. Nejhezčí příspěvky měly možnost vyhrát...

Velký test samotestů na covid: lépe fungují výtěrové, některé neodhalí nic

Premium Ještě před dvěma lety znamenaly dvě čárky na testu, že se budou chystat křtiny, delta byly americké aerolinky, gama...

Nečekaný příbuzenský vztah. Vévodkyně Kate a Meghan pojí krev Přemyslovců

Premium Učebnice mluví jasně. Přemyslovci vymřeli po meči v roce 1306, kdy byl mladičký král Václav III. zákeřně zavražděn...

Češi investují do kryptoměn ve velkém. Stát řeší, jak je přinutit přiznat zisky

Premium Ještě nedávno byly virtuální měny jako bitcoin investicí především pro lidi, kteří chtěli experimentovat a nebáli se...

  • Další z rubriky

Z pláží rovnou do oblak. Projděte si nádherné pěší výlety na Tenerife

Premium Pokusit se dobýt nejvyšší horu Španělska je pro každého jen trochu aktivnějšího návštěvníka Tenerife stejně přirozené...

Kam za exotikou v nejistých dobách. Některé destinace nikdy nezklamou

Premium Již dva roky trvající koronavirová krize přinesla hodně nejistot. Jednou z nich je dilema, kam vycestovat na dovolenou,...

Přinesl jste nám naši minulost, děkovali mu. Fotograf miluje Asii už 50 let

Premium Fotograf a cestovatel Zdeněk Thoma se déle než půl století vydává východním směrem. Učarovaly mu země východní Asie....

Nejlepší turistické destinace pro rok 2022: za exotikou i kousek za hranice

Premium Přes aktuální koronavirová omezení lidé neztrácejí chuť cestovat a pauzu si nedávají ani každoroční žebříčky hodnotící...

Co bolí nejvíc? Ani porod, ani kopanec do varlat. Lékaři sestavili žebříček

Bolí nejvíc porod, nebo když muže nakopnete do varlat? Ani jedno. Podle průzkumu britské Národní zdravotnické služby...

Lela má poměr s jiným. Hrál si na kamaráda, spal s mou ženou, říká Vémola

Karlos Vémola (36) se v emotivním nočním živém vysílání na sociálních sítích svěřil s tím, že opět řeší problémy ve...

Ženy před objektivem: Když činžák ukrývá milovnici BDSM

Je to jako nahlédnout do života neobyčejné obyvatelky obyčejného domu. Fotoset slovenské modelky Patrície naznačuje, že...

Chybné ceny Lega vyvolaly vlnu nákupů. E-shop objednávky stornoval

První lednový víkend byl plný slev napříč všemi kategoriemi. Ovšem pro milovníky Lega se stal infarktovým momentem. Na...

Zemřela Adalia Rose. Holčička, která předčasně stárla

Adalia Rose byla velkou bojovnicí. Podle lékařů měla zemřít kvůli progerii krátce po porodu. Dožila se ovšem patnácti...