Je to k nevíře, ale i ve Španělsku občas prší. Jedeme po pobřežní dálnici kolem Biskajského zálivu. Stěrače sotva stíhají odhrnovat vodu z čelního skla a kvůli nízkým mrakům nasáklým deštěm toho z okolní krajiny moc nevidíme.
Už na několikáté ceduli je šipka vybízející k odbočení směr Picos de Europa. Po celodenní jízdě končíme v kempu v městečku San Vicente de la Barquera. Ráno je nebe bez mráčku. Po otevření bočních dveří se nám naskytne pohled, na který se nezapomíná. Nad lagunou, kterou dvakrát denně plní příliv z Atlantiku a gotickým kostelíkem, se v dálce tyčí majestátní hory. Jejich špičky jsou bílé od sněhu. „Tam musíme zajet,“ říkáme si.
O dva dny později už si to naše dodávka Weinsberg CaraBus 630 ME šněruje po úzkých horských silničkách směr srdce famózního španělského národního parku.
O několik týdnů později a několik tisíc kilometrů severněji. Sedíme s kamarádem Sváťou na promenádě u jezera ve švédském hornickém městečku Gällivare za polárním kruhem a povídáme si o cestování. „Na Lofoty si musíte zajet. Vždyť je to odsud jen kousek, slabých tři sta kilometrů. To by byla škoda nevyužít,“ hučí do nás.
Když vyjde počasí, není na první pohled patrné, že se Lofoty nacházejí za severním polárním kruhem.
Tři stovky kilometrů jsou na místní poměry skutečně „za rohem“. Navíc Norsko jsme původně plánovali během naší několikaměsíční cesty po Evropě navštívit, dokonce jsme si koupili i knižního průvodce. Vláda v Oslu, která při příchodu nemoci covid-19 prakticky uzavřela zemi pro cizince, se v létě 2021 připojila k evropským pravidlům cestování a otevřela hranice. Takže nám v cestě vlastně vůbec nic nebrání.
Ráno tankujeme plnou nádrž a doplňujeme zásoby, protože i pro Švédy je Norsko drahá země. A to je už co říct. Celá rodinná porada na téma „Zajedeme na Lofoty?“ trvala deset minut. Na ostrovy přijíždíme s představou, že se zdržíme pár dní. Nakonec jsou z toho dva plnohodnotné týdny, tak moc nás tamní krajina uchvátila. Vyžene nás až předpověď počasí, která slibuje déšť, chlad a ve výsledku prázdný špajz v autě.
Snad žádný jiný způsob cestování takovou svobodu nenabízí. S obytným autem můžete vyrazit kamkoliv a kdykoliv. Nikdo vás neomezuje, ani průvodce, ani odlety či přílety letadel, ani jízdní řády.
Lofoty. Pohled na Fredvang a okolí. Tam někde dole parkuje i náš obytný vůz.
Když cestou „potkáte“ něco zajímavého, nic vám nezabrání z minuty na minutu změnit cestovní plány. Pokud dorazíte na místo, které vám „sedí“, můžete na něm strávit klidně celou dovolenou. Obytňák je základna při výletech do divočiny, pojízdný hotel u moře i skvělý společník při návštěvách historických památek.
Proč obytná vestavba?
Do obytné dodávky jsme se přestěhovali na jaře 2021. Co tomu předcházelo? Vždy jsme cestovali, nejprve osobním autem se stanem. V roce 2010 jsme projeli v malé dodávce celé černomořské pobřeží Turecka.
Když se nám narodil syn Adam, věděli jsme, že chceme cestovat dál. Jen s malým dítětem oceníte trochu technických vymožeností a luxusu. Lednička, sprcha a dostatek vody na palubě jsou s prckem na palubě k nezaplacení. Do toho přišel covid, první lockdown na jaře roku 2020 a náš pes Jacques podlehl nečekaně rakovině. Moje žena Aneta jako lékařka slyšela v ordinaci mnoho pacientů na konci života s podobně znějícím vyznáním: „Nejvíce litujeme toho, co jsme chtěli udělat, ale nikdy jsme se k tomu neodhodlali. Nejvíce litujeme snů, které jsme si ani nezkusili splnit.“
Medellín a jeho náměstí s dominantní sochou Hernána Cortése, dobyvatele Mexika.
Řekli jsme si, že přestaneme snít o naší velké cestě a začneme ji připravovat. Pro Adamovu velkou cestu jsme zvolili obytnou vestavbu. Vysvětlení pro úplné laiky: naše auto vypadá jako obyčejná dodávka od fiatu, ale uvnitř je obytný interiér se sezením, kuchyňským koutem, lednicí, oddělenou toaletou a sprchou. Zadní části pak dominuje velké letiště, které zaručuje pohodlné spaní dvěma dospělým a dítěti.
Moderní dodávky mají jízdní komfort téměř stejný jako osobní auta. S našim téměř sedmimetrovým dlouhánem jsme se dokázali protáhnout i vesničkami ve španělských horách, a když chceme, dokáže upalovat na německé dálnici vysoko nad českou stotřicítkou.
O našem autěPražská společnosti Hykro na přebraném trhu obytných vozů dokázala zajistit náš budoucí domov na kolech. Uprostřed pandemie covid-19 poptávka po obytných vozech výrazně převyšovala nabídku a za rok 2020 na českých silnicích přibylo nejvíce nových obytňáků v historii. Auto v Hykru připravili a vybavili na dlouhodobé nezávislé cestování. Na střechu putoval solární panel, místo jedné baterie máme v nástavbě nainstalované dvě. K tomu je vůz vybaven měničem napětí, který umožňuje dobíjet ze zásuvky elektroniku, i když je motor vypnutý. Po těchto úpravách potřebujeme v kempech či na stellplatzech jen doplňovat čistou vodu a vylévat obsah chemické toalety a odpadní nádrže. Podobně vybavené dodávky i další typy obytných aut a karavanů si můžete prohlédnout na veletrhu Caravaning, který se letos uskuteční na brněnském výstavišti od 21. do 24. 10. |
