1. Pozorovat polární zář
Jasná zeleň, několik odstínů modré, měkká růžová a mezi tím protéká stříbro. Všechno se to vzdouvá, točí, šlehá, pulzuje, mizí a zase rodí. Pozorovat severní polární zář je pro mnohé cestovatele největším zážitkem v životě. Míst, odkud se dá pozorovat v nejjasnějších barvách, je na severu mnoho - od norského Tromso, přes Grónsko, Špicberky až po Kanadu a Aljašku. Jedním z nejoblíbenějších je čtvrté největší město na Islandu Akureyri. Od severního polárního kruhu ho dělí jen 98 kilometrů a jev zvaný odborně aurora borealis je tu vidět od září do dubna docela často.
Severní polární zář vzniká po slunečních bouřích, kdy magnetické pole Země zachytává částice, jež po bouři nese sluneční vítr rychlostí asi 1,5 milionu kilometrů za hodinu. Pro mnohé obyvatele severských zemí je polární zář spjata s pověrami a pověstmi. Například ještě v minulém století těhotné ženy na Islandu chodily v době viditelné záře s očima sklopenýma k zemi. Věřily, že kdyby zahlédly zář, jejich očekávané dítě by mohlo šilhat.
František Zvardoň čekal na tyto snímky na Islandu 14 nocí v dvacetistupňovém mrazu.
Mimochodem, pro dobré fotografické úlovky polární záře je nejdůležitější teplé oblečení. Zkušený fotograf František Zvardoň, který se na Island vydal pětkrát za poslední tři roky a jehož fotky vidíte v galerii, byl během 14 dnů na Islandu prakticky každou noc venku. V minus 20 stupních čekal několik hodin, jestli se vyjasní a ukáže se polární záře. Štěstí měl až poslední noc. „Divadlo trvalo snad celou hodinu a byl to možná ten nejkrásnější dárek k Vánocům, jaký jsem kdy dostal. Myslím, že zasloužený,“ vzpomínal v rozhovoru pro iDNES.cz.
2. Přespat v bungalovu na ostrově Bora Bora
Není tam mnoho památek, ani domorodého života, přesto je ostrov Bora Bora ve Francouzské Polynésii druhým nejčastějším přáním cestovatelů na serveru TripAdvisor. Co může být větším a výmluvnějším symbolem exkluzivní nezapomenutelné dovolené, než fotka pořízená z mola vlastního bungalovu v tyrkysových vodách Tichého oceánu? Zdejší laguny nabízejí prý až 40 odstínů modré.
Dřevěné domky na kůlech vypadají jen zdálky obyčejně, bývají vybaveny supermoderní technikou a designově vybranými kousky. Často mívají prosklenou podlahu, dokonce i v koupelně, abyste mohli neustále pozorovat podmořský život. A ano, jsou to jedny z nejdražších míst k ubytování na světě. O síle romantiky není třeba pochybovat. Ostatně v červnu sem na svatební cestu vyrazila americká herečka Jennifer Anistonová.
3. Vidět západ slunce nad ostrovem Santorini
Bývala to prý bájná Atlantida, kterou prokazatelně 1 700 let před naším letopočtem zničil obří výbuch. Následná tsunami smetla z povrchu zemského vyspělou mínojskou civilizaci na Krétě. Přesto řecký ostrov Santorini působí idylicky na každém svém centimetru čtverečním. Pravda, po připlutí musíte všude do kopce, ale to se dá od někdejšího sopečného ostrova očekávat.
Ty nejkýčovitější obrázky Řecka, co si umíte představit, jsou foceny na 99 % právě odsud. Zářivě bílé fasády domů a kostelíků s modrými střechami, okenicemi a zábradlími. Pozorovat západ slunce nad Egejským mořem je prý nejhezčí z menšího města Oia, které nebývá tak přecpané turisty jako hlavní město Thera.
Řecký ostrov Santorini býval zřejmě bájnou Atlantidou.
4. Projít inckou stezku k Machu Picchu
Skoro 600 let staré město Machu Picchu v peruánských Andách je jedním z novodobých divů světa. Se stavbou se začalo v roce 1430 a jeho největším štěstím bylo, že ho neobjevili španělští conquistadoři, takže nebylo vypleněno a vykradeno. K posvátnému místu vede 45 kilometrů dlouhá stezka z hlavního města incké říše Cuzca.
„Trasa se vine vysoko v Andách, i čtyři tisíce metrů nad mořem, odvážně se zařezává do strmých srázů vysoko nad údolími, prochází okolo bezpočtu ruin, noří se dokonce do tunelu a po čtyřech dnech pochodu velkolepě končí u pozůstatků nejznámějšího inckého města,“ vzpomíná cestovatel Jan Hocek.
Těžko bychom hledali jinou světovou túru, která by mohla incké stezce konkurovat co do kombinace přírodních krás a množství historických památek.
5. Prozkoumat Galapágy
Je to živoucí laboratoř přírody a Charlesi Darwinovi stačilo v roce 1835 pět týdnů pozorování zdejších zvířat, aby sepsal své teorie o vývoji zvířat.
Ekvádorské souostroví Galapágy leží uprostřed Pacifiku na obou stranách rovníku. K nejbližší pevnině je to tisíc kilometrů, zřejmě i proto je 18 sopečných ostrovů domovem mnoha unikátních druhů rostlin a živočichů. Je to jediné místo na severní polokouli, kde přebývá tučňák. A žije tu několik zvláštních druhů zvířat, například prehistoricky vyhlížející ještěři nebo obří suchozemské želvy.
Zkušení cestovatelé radí všem, kdo cestu na Galapágy plánují: nikdy nebudeme mít dost flešek, disků a kazet na natáčení a focení.
6. Navštívit nejkrásnější italské pobřeží
Neuvěřitelně prudké srázy vysoko nad mořem jsou posety domky a kostelíky. A mezi nimi nekonečně dlouhá schodiště. Na jedné straně hory tyčící se až do výšky 1500 metrů, na druhé průzračně čisté vody Tyrhénského moře. Pobřeží kolem městeček Amalfi a Positano v italské Kampánii bývá označováno za jedno z nejkrásnějších v Itálii.
Nejlepší je ho poznat pěšky nebo z lodi, zážitkem je i cesta křivolakými silnicemi. Ovšem když minete odbočku, musíte město objet, protože úzké silničky jsou jednosměrné.
Mimochodem, rády tu dovolenou tráví i celebrity, v posledních letech se tu například rekreoval herec Pierce Brosnan s rodinou, hollywoodský herec Bradley Cooper, Jessica Alba nebo Andrea Bocelli.
7. Vyfotit si velkou pětku v Africe
Lev, leopard, buvol, nosorožec a slon tvoří takzvanou velkou pětku zvířat, která můžete volně spatřit na safari v Africe. Nejspíše se vám to podaří v Krugerově národním parku na severovýchodě Jihoafrické republiky. Při troše štěstí uvidíte i další „méně“ atraktivní zvířata, jako jsou divoká prasata, opice, hroši či antilopy. “Tohle je úplně jiné safari než kdekoliv jinde na světě. Především máte velkou volnost. Zatímco jinde v Africe si musíte najmout průvodce s džípem, tady, stejně jako v dalších parcích JAR si vystačíte s mapou a vlastním autem,” vzpomíná cestovatel Jan Hocek.
Na safari v Africe můžete potkat zástupce takzvané velké pětky, tedy slony, buvoly, nosorožce, lvy a levharty.
8. Projet se po dálnici Route 66
Je to americká dálnice číslo 1, přestože už třicet let dálnicí není. Route 66 vznikla jako spojnice severovýchodu USA s jihozápadem. Vede z Chicaga osmi státy (z Illinois přes Missouri, Kansas, Oklahomu, Texas, Nové Mexiko, Arizonu do Kalifornii) a po 3 940 kilometrech (2 448 mil) končí v Los Angeles. Hlavní americká silnice (The Main Street of America) či Matka cest (The Mother Road) sloužila farmářům, osadníkům, zlatokopům, vojákům i hippíkům od roku 1926 do července 1985, kdy ji nahradilo pět nových dálnic.
Nejzachovalejší úsek vede mezi městečky Seligman a Golden Shores v Arizoně. Na této trase leží i město Kingman, které se pyšní titulem „srdce Route 66“. Stala se doslova americkou ikonou a patří k symbolům USA stejně jako kovbojské klobouky a hamburgery.
9. Podívat se na Antarktidu
Přestože bude příští rok ve znamení výročí 50 let od začátků “turistického ruchu” na Antarktidě, čtvrtý největší kontinent je stále nejméně probádanou oblastí a jedním z posledních míst na Zemi, kde najdeme skutečně panenskou přírodu. Zdejší přírodní podmínky jsou hlavním důvodem, proč se tu nikdy v historii natrvalo neusídlili žádní lidé. Jedinými stálými obyvateli jsou vědci. Antarktida je totiž kontinentem superlativů: nejen nejstudenější, ale také největrnější, nejsušší a s nejvyšší průměrnou nadmořskou výškou.
Pobyt na souši podléhá přísným regulacím. Například maximální počet je 100 lidí, před vyloděním se myjí boty v dezinfekčním roztoku, na pevnině se nesmí nic jíst a pít a nesmíte si tu ani odskočit na záchod. To vše kvůli křehkému ekosystému Antarktidy a jako prevence před zavlečením cizích druhů rostlin.
Plovoucí kry vytvářejí nejrůznější tvary.
Tučňák uzdičkový
„Jakmile se ocitnete na souši, máte pokaždé přibližně tři hodiny na průzkum pobřeží a okolí. Můžete pozorovat a fotit zvířata, vystoupat na přilehlý kopec nebo se jen tak oddávat absolutnímu tichu,“ vzpomíná cestovatel Jan Hocek.
10. Cestovat vlakem Transsibiřskou magistrálou
O ničem jiném na světě snad neplatí úsloví „cesta je cíl“ více než o jízdě vlakem po Transsibiřské magistrále. Přestože trasa z Moskvy do Vladivostoku trvá šest dní, je pro přispěvatele TripAvisoru jedním z nejvytouženějších zážitků. Vlak překonává 9 288 kilometrů a sedm časových pásem, je to nejdelší železnice na světě.
Se stavbou se začalo v roce 1891 a pracovali na ní nejen ruští dělníci, ale i vojáci, námezdní dělníci z Číny a na nejnáročnějších úsecích byli nasazeni i trestanci. Hlavní úsek se stavěl 26 let, přímá linka z Moskvy přes Sibiř do Vladivostoku je v provozu od roku 1916. Jak to ve vlaku vypadá, jak se tam spí a kolik to stojí, čtěte v cestopisu, který jsme přinesli před pěti lety.
