V Česku jsme tradičně zvyklí, takzvaně zapití na spodně kvašená výčepní piva a ležáky z ječného sladu. „Proč ne?“ říká propagátor pivní pestrosti Honza Kočka. „Není to špatně. Já taky kupuju obyčejný sýr v supermarketu a nejezdím pro speciality na francouzské pastviny. Na pivo má každý svůj náhled. Ale osobně radím zkoušet nové věci.“
Množinu domácích pivařů si můžeme pracovně vymezit dvěma extrémy. Na jedné straně jsou starší tradicionalisté, zapití na svou konkrétní značku. Nic jiného by nevzali do úst, protože: „To přece není žádný pivo!“ Na druhé straně stojí mladší experimentátoři, vrhající se po hlavě do kaleidoskopu neznámých piv a střídající značky jako ponožky.
Islandský rodinný pivovar Stedji třeba vaří pivo Hvalur, které se chlubí dvěma ingrediencemi: křišťálově čistou vodou z ledovce a beraními varlaty vyuzenými v kouři ze sušeného ovčího hnoje.