Slavnosti se zúčastnily desítky lidí, pro něž znamená kaple na bývalé návsi mnoho. Přežila obě války, odsun i čas samoty a devastace. Dlouho očekávané zvonění se tak po 65 letech rozeznělo do kraje v Pošumaví skoro symbolicky.
Zvonu zasvěcenému Panně Marii Kájovské, patronce místní farnosti, požehnal prelát Václav Pícha: „Ať jeho hlas znovu svolává všechny lidi dobré vůle k modlitbě.“
Poznamenal, že k Panně Marii se v tomto kraji upínaly odjakživa prosby i poděkování obyvatel, které jinak živila kamenitá políčka a těžká práce na nich. „Panno Marie Kájovská, oroduj za nás,“ je nápis na odlitku laděném v tónině fis.
Patnáctikilový zvon odlila rodinná firma Michala Votruby z Myslíkovic u Soběslavi. Podle zvonaře Votruby měla pro něj tato práce zvláštní význam. Vznikla na zakázku obce Kájov a po iniciativě místních obyvatel. Popřál proto všem, aby slyšeli hlavně jeho radostné vyzvánění oznamující tok času nebo narození.
Příběh samotné kaple i jejího původního zvonu je skoro dramatický. Sakrální objekt s vnitřním prostorem a zvonicí vybudovali v roce 1802 osadníci, jimiž byli německy mluvící zemědělci.
Zvon opatrovali a uchránili před zrekvírováním v období obou válek. Při té druhé ho ukryli a znovu zavěsili v květnu 1945. Aby jeho hlas vlastně oznámil jejich osudový odsun.
Radimská: Často knihu před spaním otevřu a rázem mám pocit, že svět je normální |
V osadě s původním názvem Nespoding po vysídlení zůstala jen hrstka původních obyvatel. Prázdné chalupy obydlili lidé z východu, ty opuštěné srovnala armáda se zemí. „Jako malé dítě si pamatuji, že naši rodiče kapli ošetřovali až do konce padesátých let. To se ještě zvonilo a v neděli sem jezdil farář, aby v ní pořádal mše. Moc se mi to líbilo,“ vzpomíná dnes Anna Neubergová.
Zájem několika původních obyvatel nakonec neunikl pozornosti tajné bezpečnosti. Zahájila výslechy kvůli podezření, zda za vším není protistátní činnost. Po roce 1960 kaple umlkla docela. V 80. letech zmizel i její zvon a po další době byla vyškrtnuta z památkové ochrany, ačkoliv ji odborníci popisují jako architektonicky významnou a ojedinělou v celém českém i rakouském pohraničí. Generální opravy se dočkala za obecní peníze loni.
Zedničina mě baví, ráda dělám něco smysluplného, říká restaurátorka památek |
„Doufám, že je to i zpráva pro památkáře, aby ji znovu přijali,“ naznačila při slavnosti svěcení zvonu emeritní profesorka Jihočeské univerzity Jitka Radimská, která žije v nedalekém Kájově. Zasloužila se mimo jiné o umístění informační tabule u kaple, ale hlavně o nové vydání oceňované knihy Vina nevinných spisovatelky Marie Skálové. Tato původním povoláním učitelka a pozdější signatářka Charty 77 prožila část dětství právě v Mezipotočí.
Její kniha vypráví o soužití lidí v bývalých Sudetech. Zároveň o místech silného významu, jako je právě tato kaple. „Mám velkou radost a určitě ji má i moje zemřelá matka, pokud nás pozoruje,“ neskrývala emoce dcera spisovatelky Jana Marková.
Opravená kaple i hlas nového zvonu zároveň připomíná, že příběh místa není ani zdaleka minulostí. Památku ošetřují a zdobí vnučky jedné z bývalých německých osadnic Lucie a Monika. Den před Štědrým dnem se u ní pravidelně scházejí a Vánoce vítají koledami všichni zdejší osadníci i jejich hosté.
Mapy poskytuje OpenStreetMap pod Open Data Commons Open Database License
