Nedostavěný areál na ploše 20 hektarů za stovky milionů korun opustila armáda brzy po roce 1990. Před deseti lety odhadli znalci jeho hodnotu, kromě pozemků, na 134 milionů korun.
Betonové silnice dnes prorůstají plevelem a křovím, z paneláků dávno zmizelo vše kovové. Okenní otvory jsou slepé. Schody bez zábradlí vedou až do čtvrtých pater. Místo by se určitě líbilo filmařům k natáčení záběrů rozbombardovaného sídliště.
Domy připomínající Sarajevo na konci války stále přitahují dobrodruhy. Na internetu o této lokalitě kolují záhadné fotky a zvěsti, že zde straší. Alespoň podle pátračů, kteří si říkají Paranormál tým.
Cedule upozorňující na zákaz vstupu a nebezpečí úrazu na některých místech dávno zmizely.
„Samozřejmě, že sem neustále lezou mladíci. Hrají si na válku. Je to nebezpečné, protože se tu objevují podzemní chodby a nepřikryté otvory do šachet. Máme areál obtočený páskou, víc udělat nemůžeme. Loni jsme konečně začali s demolicí,“ vysvětluje Marie Štěpánková, místostarostka Homolí, kam areál podle katastru spadá.
Areál dostal kraj a převedl ho na obec
Kolem kasáren se totiž po jejich opuštění a zpustošení strhl tanec. Původně se o ně hlásilo několik zájemců, hlavně kvůli atraktivnímu pozemku uprostřed lesa. Armáda ale s jejich prodejem otálela patnáct let. Mezitím je rozebírali novodobí zlatokopové. Vše trochu cenné mizelo.
Kromě Homolí se o ně hlásil i soukromník, který měl od armády pronajatou část pozemku a choval na něm v kleci lva. Po letech tahanic s ministerstvem obrany on i lev Caesar les opustili. K radosti obyvatel, které děsil noční řev šelmy. Podle jeho chovatele ale alespoň vyháněl z lesa zloděje kovů.
„Už na to teď nechci ani pomyslet,“ přiznal Milan Hora, jenž měl s pozemky velké plány. Chtěl tam udělat zábavní centrum pro děti.
Až v roce 2008 se armáda odhodlala zdevastovaného majetku zbavit a areál převedla na Jihočeský kraj.
„Jsme rádi. Areál v Homolích zapadá do našeho konceptu budování mezinárodního letiště v Plané,“ těšil se tehdejší hejtman Jan Zahradník.
Areál ale nezapadl. Po analýze majetku převedl kraj lokalitu na obec Homole, která o prostor usilovala. Teď jí jde z danajského daru hlava kolem. Původně počítala, že pozemky v lese využije pro veřejně prospěšné stavby – hřiště, zázemí volnočasových aktivit, k rekreaci. Zpočátku hledala investičního partnera, pak dokonce kupce. Marně. Ruce pryč od kasáren dal i stát. Žádnou z možných dotací na sanaci obci neposkytl.
Vyčištění potrvá roky
Jako hřiště funguje areál už teď. Běhají po něm mladíci převlečení za vojáky a střílejí po sobě z paintballových a airsoftových pistolí. Policisté sice tvrdí, že letos ještě střelce neobjevili, ale místní lidé dobře vědí, že se v ruinách pohybují pořád.
„Občas areál monitorujeme,“ prozradil vedoucí obvodního oddělení policie v Boršově nad Vltavou Michal Winter.
Podle Štěpánkové nemá smysl hlídky na místo ani volat. Hráči se stejně okamžitě vrátí, naopak útěk před strážci zákona je pro ně jen další dávkou adrenalinu.
„Konečně jsme našli firmu, která areál demoluje. Součástí smlouvy je i to, že si může odvážet materiál. Je to ale běh na dlouhou trať rozdělený na tři etapy. Vyčištění bude trvat roky, smlouvu chceme prodloužit,“ líčí Štěpánková.
„Skoro na každém zastupitelstvu to probíráme. Už vůbec neplánujeme, co na pozemcích uděláme. Dostali jsme od kraje dar, u kterého teprve teď zjišťujeme hodnotu. Při demolicích se navíc objevují věci, o kterých jsme nevěděli. Prostory v podzemí,“ popisuje skoro tajemně Štěpánková, za jejíhož starostování se nemovitost převáděla.
Reportáž ze zašlých kasáren u Mokrého je dalším dílem seriálu, který si jihočeská redakce MF DNES připravila. Každý pátek se v něm popisují příběhy známých osobností a lidí, které bychom neměli vytratit z paměti, ale také zavzpomínáme na kdysi legendární místa - hospody, divadla, zámky či místa, která zakryla voda. Připomeneme i kriminální případy nebo tradice a události, které ve své době zajímaly nejen Jihočechy.