Je téměř jako vystřižený z pohádky o Šípkové Růžence, všude kolem je park prorostlý náletovými dřevinami. Když se člověk prodere až k němu, okamžitě vidí, co to v době největší slávy muselo být za nádheru. To je Nový zámek v Libějovicích nedaleko Vodňan na Strakonicku. Z největšího lesku hodně ztratil, o to více se však zdá, že ukrývá velkou sílu.
„To může být i tím, že si při jeho stavbě dali hodně záležet na správném umístění. Stojí na křižovatce pozitivních sil,“ vypráví 70letý Karel Holát. V Libějovicích byl v 90. letech starostou a se zámkem je spjatý mnohem více, protože tam už jako mladík nastoupil na vojnu a dodnes na areál dohlíží. MF DNES věnovala polorozpadlému objektu další díl seriálu Zapomenuté osudy.
Nový zámek se nazývá proto, že jen o pár stovek metrů dál je ještě Starý, který je ovšem v lepší kondici. Na to, že dnes v Libějovicích žije necelých pět stovek obyvatel, docela zajímavý unikát.
Ukradli i rafiky z hodin
Ale zpátky do míst, kde v roce 1696 Filip Emanuel Buquoy zahájil stavbu. Dokončen byl až za několik desítek let. Bylo to ve stejné době, kdy se začalo budovat nedaleké známé poutní místo Lomec. Z oblasti to tak dělá turisticky zajímavou lokalitu, která ještě není tak úplně objevená.
Karel Holát dále vysvětluje, jak je to s pozitivní silou zámku. Je postavený na průsečíku dvou úseček, na nichž stojí několik církevních staveb. Je to například právě Lomec, ale také Svatá Hora u Příbrami, vodňanský kostel Narození Panny Marie, kostel sv. Václava v Netolicích či kaple v nedalekých Truskovicích a Černěvsi.
„U takových staveb to bylo důležité, jejich majitelé věřili, že se tím vyhnou například přírodním katastrofám,“ říká dále Holát.
Na začátku 19. století získali panství Schwarzenbergové, kteří dlouho neotáleli a nechali zámek zvýšit o druhé patro a upravili ho ve stylu pozdního empíru včetně bohatého vnitřního vybavení.
„Vše muselo být dokonale propracované, okolo byl nádherný park. Nejdříve se dalo zámkem projet i s kočárem, pak se zahrada proměnila a vybudovali tady třeba fontánu, kolem byly maštale, ale nebyly přímo vidět, protože byly skryté pod úrovní přízemí zámku. Škoda, že je dnes všechno tak zničené a také hodně rozkradené,“ ukazuje na místě Holát.
Starý zámek v LibějovicíchKdyž se mluví o Libějovicích, nesmí se zapomenout i na druhý zámek, který je navíc ještě starší. Stavba původní gotické tvrze se datuje až do poloviny 14. století, kdy se tam usadili Malovcové. Mimochodem, pár kilometrů od Libějovic jsou dnes obce Malovice a Malovičky. Tvrz se proměnila na renesanční zámek ve druhé polovině 16. století, když objekt koupil Vilém z Rožmberka a dal ho přestavět. Pak měnil majitele a vlastnili ho také Buquoyové a po nich Schwarzenbergové. V minulém století zámek také chátral, ale nakonec přešel do soukromého vlastnictví a postupně se ho část podařilo obnovit, takže je dnes například fasáda opravená a dostalo se i na další části a celkově působí udržovaně. Oba zámečky jsou známé tím, že je navštěvovali spisovatelé a básníci Julius Zeyer, František Herites a Otakar Mokrý. |
Ještě vzpomíná, jak se rád z parku díval na velké hodiny na štítu. „Pak jsem se jednou podíval a rafiky byly pryč. I ty někdo ukradl,“ povzdechne si.
Podle památkářů pojali Schwarzenbergové toto sídlo poměrně velkoryse, i když to zdaleka není rezidence jako Hluboká. „Libějovice mají svou noblesu a narodila se tam řada významných členů rodu. Dnes by samozřejmě objekt potřeboval zásadní rekonstrukci,“ potvrzuje šéf jihočeských památkářů Petr Pavelec.
Okolní park je rozlehlý a má 45 hektarů. Dnes je hodně zanedbaný, ale ve své době byl naprostým unikátem a rostlo v něm 45 druhů dřevin, nejrůznější duby a lípy, platan, ale i liliovník či kanadský ořech. Za unikátní ho bylo možné považovat do poloviny 20. století. Dodnes jsou v něm stromy staré 260 let.
Po konci monarchie na našem území a vzniku Československa přišla v roce 1924 pozemková reforma, která vedla k prodeji zámku. Koupili ho redemptoristé, kteří k zámku později přistavěli kostel a klášter a založili tam gymnázium.
Boční část zámku navíc v prvním patře probourali a propojili ho s novým objektem chodbou. Z té doby také pochází hřbitov, který stojí opodál a je jedním z nejmenších povolených hřbitovů v republice.
Péesáci a československý vlčák
Redemptoristé si však areál dlouho užívat nemohli, začala druhá světová válka, katolický ústav byl zrušen a na místo se nastěhovali němečtí okupanti. V té době část parku zmizela a na jeho místě Němci postavili fotbalové hřiště.
„Ještě chtěli udělat kolem atletický ovál pro výcvik své mládeže, ale to už zase nestihli oni, protože válka končila,“ připomíná bývalý starosta. Naopak ještě založili bažantnici. Pak se na krátký čas do objektu ještě vrátili redemptoristé, ale to už se blížila další éra – vojenská.
V 50. letech minulého století se na zámek nastěhovala armáda, přesně pohraniční stráž známá jako péesáci. V areálu pobývalo až 240 lidí, fungoval jako poddůstojnická škola, odkud odcházeli psovodi a kynologové sloužit na hranice. Pochází odtud první českoslovenští vlčáci, i když tehdy to ještě nebylo uznané plemeno.
„V roce 1958 se tady narodili vůbec první kříženci vlčice Brity a německého ovčáka Cézara z Březového háje. Křížilo se tady deset let,“ tvrdí Karel Holát. To už byl v Libějovicích i on, na vojnu narukoval v roce 1967.
Od té doby už osud zámku nepřestal sledovat. Vzpomíná, jak se areál dál proměňoval. Vznikla tam například vlečka, aby tam bylo možné dopravit vagony a psi se v nich při výcviku učili hledat drogy.
Seriál Zapomenuté osudyJihočeská redakce MF DNES připravuje seriál věnovaný historii. Každý pátek v něm v tištěném vydání popisujeme příběhy osobností z kultury, sportu i společenského života, míst nebo událostí, které bychom neměli vytratit z paměti. Připomínáme také krimipřípady a události, jež ve své době zajímaly Jihočechy. |
Pohraniční stráž zůstala do začátku 90. let. Pak tam sídlila policie a dál zůstávala chovná stanice. Policejní sklady nakonec v areálu byly až do roku 2012. O zámek ještě znovu projevila zájem církev, ale nakonec skončil v soukromém vlastnictví.
Záměr byl takový, přestavět vše na luxusní sanatorium, avšak z toho sešlo a areál včetně zámku už dlouhé roky jen chátrá a je na prodej. „Bylo tu snad čtyřicet zájemců, z Anglie, Ruska a mnoha dalších zemí. Nakonec to však vždy asi bylo nad jejich finanční možnosti,“ vysvětluje Holát.
Zatímco před lety byla podle něj rekonstrukce odhadnutá na 200 milionů korun, dnes už by to bylo jistě o mnoho více. „Škoda, že se toho naplno někdo neujal v době, kdy se přestal zámek aktivně využívat. Pak samozřejmě došlo na to, že lidé spoustu věcí rozkradli a zničili. Je to smutný pohled. Přitom odsud byly tak nádherné výhledy, jak z parku na zámek, tak naopak. A z horní části zámku byly i Budějovice jako na dlani,“ vzpomíná Holát a chvíli tiše přemýšlí, zda ještě někdy místo oživí svou zašlou slávu.
