Kolik podle vaší evidence přišlo od 13. září do 2. října do Domu umění lidí?
Přesně 36 014. Z toho vyloženě negativních bylo 253. Tito lidé dali svůj názor najevo, nebo ke kašně vůbec nedošli a nechtěli si nechat nic vysvětlit. Bylo jich samozřejmě mnohem víc, ale spousta lidí si to nechala pro sebe.
Cílem autora výstavy, architekta Jana Šépky, bylo upozornit na význam památek ve veřejném prostoru a vyvolat diskusi. Podařilo se mu ho splnit?
Určitě. Navíc takovou návštěvnost jsme vůbec nečekali. Nepočítali jsme, že se z toho stane taková atrakce. Nechtěli jsme ale honit návštěvnost Domu umění, to nehrálo roli. Výstava vzbudila také ohromný zájem odborné veřejnosti v celé republice, ale i v zahraničí. Projekt otevřel spoustu témat a otázek. Důležité byly plně obsazené úterní debaty, kde se rozebírala podoba náměstí, koncepce dopravy nebo místní kulturní akce. Zazněla spousta věcí, které je třeba řešit. Na jedné byli i politici, kteří to slyšeli.
A nebojíte se, že zůstane jen u těch diskusí? Nebo to bude mít pokračování?
Já v to doufám. Podobné diskuse už jsou tu na programu několik let. Hlavně problematika náměstí a dopravy. Je to složité a potřebuje to profesionální analýzu. Zájem o budoucnost náměstí u některých politiků je.
Když už se o Vnímání tak mluvilo, neměla radnice tento projekt víc využít k propagaci města?
To je pro mě těžká otázka. Musím politikům poděkovat, že měli odvahu projekt podpořit, úředníci vydali všechna povolení. Jestli s tím radnice naloží víc, to už není otázka na mě, ale na politiky. Vedení města se tím, podle mého názoru, pozitivně zviditelnilo. Co si budeme namlouvat, ne všude by to prošlo.
Už zveřejněním návrhů v květnu vyvolalo Vnímání obrovské reakce. Čím to?
Pro konzervativní prostředí to asi bylo velké sousto. Velká negace šla od lidí, kteří už z principu nadávají téměř na všechno, za čím stojí radnice. Někteří velcí křiklouni, kteří například zasahují i do politiky, by se ale měli podívat na sebe, co třeba mají na svém domě a jak sami obohacují veřejný prostor, nebo mu naopak dávají na frak. Spousta lidí po návštěvě změnila názor. Uznali, že provedení je přínosné, kvalitní a funguje. Dokladem toho je spousta telefonátů, SMS a mailů, které chodily mně a architektu Šépkovi.
V diskusích pod webovými články a na sociálních sítích byla však spousta odsuzujících, až agresivních komentářů...
Vypovídá to o naší společnosti. Byl to zajímavý sociální průzkum. Rozdělilo to společnost na dvě části. Není to jen o přístupu ke kultuře, ale třeba i odraz toho, kdo sedí na Pražském hradě. Když vidíte, jakou politiku vede prezident Zeman, tak on takové agresivní názory přikrmuje a podněcuje. Není se čemu divit. Jsem ale rád, že nedošlo k žádným problémům, nikdo stavbu neposprejoval ani na přednáškách se nic nestalo.
Vnímání bylo určitě milníkem v novodobé historii Domu umění. Dá se to ještě vůbec překonat?
Hodně lidí se mě na to ptá. Vnímání jen tak překonat nepůjde. Podobné projekty se dají víc předpokládat u architektonických výstav než u těch běžných. Na delší dobu to ale byla ojedinělá věc. Určitě zase někdy do prostoru hlavního náměstí zasáhneme, ale spíše to budou drobnosti jako v minulosti. Nemyslím si, že takovou návštěvnost ještě někdy překonáme. Ale ani bychom nechtěli, aby chodily takové davy do malé galerie. Jestli to přivede nějaké nové lidi, tak to bude fajn. Vnímání jsme ale opravdu nedělali kvůli návštěvnosti.
Na druhou stranu vás musí těšit, že díky tomuhle projektu se spousta lidí o Domu umění vůbec dozvěděla. Někteří ani netušili, že taková galerie v Budějovicích je.
Souhlasím. Souvisí s tím i rekonstrukce Domu umění, který je v nevyhovujícím stavu. Cílem Vnímání bylo upozornit na Samsonovu kašnu, ale zároveň i na Dům umění a jeho postavení ve městě. Kdyby se dočkal rekonstrukce, tak by to byl přínos pro náměstí. Projekt už je hotový, je na straně politiků, jestli bude vůle s tím něco dělat. Dům je ve strašném stavu.
Tenhle rok byl pro galerii zlomový, v létě zde vystavoval například největší abstraktní malíř současnosti Sean Scully...
A v tomhle trendu pokračujeme i nadále. Od 18. října hostíme výstavu Caruso St John, což je jedno z nejrespektovanějších světových studií z Londýna. Věnují se rekonstrukci i stavbám. K nám připravili speciální projekt, který se vztahuje k tématu architektonických soutěží. Je to velká ryba v naší síti.
