Až vás v budoucnu například banka nebo sázková kancelář vyzve k on-line prokázání totožnosti, bude stačit, když na webkameru namíříte svou občanku, aniž byste museli kamkoliv chodit.
Pokud se tak stane, je možné, že vám v tu chvíli čas ušetřil třicetiletý rodák z Českých Budějovic Miroslav Bartyzal. Na tomto zdánlivě jednoduchém systému pracoval stovky hodin a před nedávnem s ním oslavil úspěch na akademické půdě.
Stačí webkamera nebo mobil
„Je to v podstatě čtečka dokladů, která umožňuje vzdálenou identifikaci klientů. Příkladem mohou být sázkové kanceláře, které mají tenhle proces daný ze zákona. Dotyčného pošlou do naší služby, my ho identifikujeme a vrátíme zpět,“ vysvětluje stručně.
To celé by mělo trvat jen krátce. Zákazníkovi dá systém vybrat, jak chce identifikaci provést. „Na rozcestí bude v nabídce několik možností. Zákazník může vložit soubor, zapnout webkameru nebo mobilní aplikaci přes QR kód. Přes mobil stačí doklad vyfotit a je hotovo. Teď umíme číst občanky a pasy,“ vypráví Bartyzal.
Usměvavý mladík uspěl v akademické soutěži IT SPY, která každoročně vybírá nejlepší diplomovou práci ze všech, které vznikly v daném roce na českých a slovenských univerzitách. V konkurenci více než 1 600 prací obsadil třetí místo.
Studium na Jihočeské univerzitě dokončil letos. Nejdříve studoval na pedagogické fakultě neučitelský obor informatika a poté pokračoval na přírodovědecké fakultě s oborem aplikovaná informatika. K nápadu na diplomovou práci se dostal při brigádě ve společnosti GoPay, která poskytuje platební bránu. Firma, v níž už zůstal, ho v práci podporovala a již počátkem příštího roku by měla Bartyzalův systém uplatnit v praxi a nabídnout ho svým klientům.
„Jedno přepsání osobního dokladu zabere i několik minut, můj systém to umožní v řádu sekund. Vizuální kvalita vstupu přitom nemusí být výjimečně dobrá, poradí si i se záznamem v nižším rozlišení. Své místo systém najde u vzdálené identifikace pro banky, operátory nebo obchodníky, na úřadech, ale také například u bezpečnostních procedur na letištích,“ popisuje Bartyzal.
Práci musel na nějaký čas přerušit
Cesta k úspěchu ale nebyla jednoduchá a chvíli se zdálo, že z nápadu, který se stal jeho diplomovou prací, nakonec nic nebude. Původně si všichni mysleli, že projekt potrvá jen zhruba dva měsíce. Ukázalo se však, že jde o mnohem náročnější výzvu.
„Nefungovalo to na špatně vyfocené fotky třeba přes webkameru. Na podobné problémy jsem neustále narážel. Chtěl jsem, aby to bylo přesné, což se nedařilo. V GoPay začínali ztrácet trpělivost, trvalo to dlouho a já měl dělat na jiných věcech. Práce se přerušila,“ vzpomíná Bartyzal.
Pak se ale blížil termín, kdy se musel rozhodnout, zda studium včetně obhajoby diplomové práce dokončí. Objevila se tak poslední šance, aby se k ní vrátil.
„Nakonec jsem se loni v srpnu rozhodl, že do toho půjdu. Vybral jsem veškerou dovolenou a čtyřměsíční neplacené volno, abych to mohl dodělat. Počítal jsem si vlastně i hodiny a dostal se na číslo 2 200,“ vypráví vývojář, který musel kromě jiného vymýšlet vlastní postupy, jak bude systém obraz zpracovávat.
Ve svém blízkém okolí neměl nikoho, kdo by se podobnými systémy zabýval podrobněji, a tak si musel poradit sám. Inspiroval se v akademických pracích, které se věnují lokalizaci a rozpoznání textu.
Selfie jako obrana
„Nakonec jsem vymyslel něco vlastního. Je tam, řekněme, můj vlastní algoritmus, který dokáže číst i škaredé fotky. Podobné systémy už samozřejmě existují. Ten můj ale umí například diakritiku a je levnější než ten, který dnes ve firmě využíváme. I proto ho brzo nahradí,“ vysvětluje zjednodušeně.
Při testování vytvořil mobilní aplikaci, která měla vyzkoušet, jak moc je rozpoznávání přesné. Využil rodinu a kamarády, kteří fotili doklady a pak potvrzovali, jestli je systém zaznamenal přesně. Výsledek Bartyzala potěšil.
„Měl jsem 50 lidí a dělal to s přesností na řádek. Vyšlo mi, že řádek přečtu na 99,36 procenta dobře. Když jsem připravoval testovací data, dělal jsem něco podobného. I když jsem se snažil chybu neudělat, tak jsem nějaké měl. Ve finále jsem měl sám přesnost 99,61 procenta.“ Projekt dnes umí číst občanky a pasy. Již v budoucnu se ale naučí rozpoznávat i další dokumenty, jako jsou platební karty nebo řidičské průkazy, a to nejen v Česku, ale třeba i na Slovensku. „Přidání jednoho dokumentu není tak složité. Komplikovanější by to ale bylo například v případě azbuky,“ doplňuje Bartyzal.
K tomu, aby aplikaci nebylo možné přelstít, má posloužit několik ochranných kroků. Kromě toho, že klient ukáže na webkameru svůj doklad, se bude muset ještě vyfotit.
S přítelkyní si chtějí koupit maringotku
Teď už se ale českobudějovický rodák těší na trochu víc volna. „Mám dlouhodobý cíl pracovat trochu méně a mít víc času na sebe. Teď jsem měl dost intenzivní zápřah bez dovolené a byl jsem hodně vyčerpaný. Přestože jsem chtěl nějaký rok počkat, tak jsem se rozhodl, že se do toho pustím už teď. Proto jsem si zkrátil úvazek a budu mít pátky volné. Z toho mám velkou radost, i když mě práce baví,“ popisuje Bartyzal.
Pravidelné prodloužené víkendy by rád věnoval svým koníčkům, kterých má hned několik. Rád leze po horolezecké stěně, věnuje se rekreačně sportovní gymnastice a jezdí na motorce.
„Za tři dny se dá dojet docela daleko a trochu víc si to užít. Baví mě jezdit do zahraničí a do přírody. Rád bych takhle vyvezl kamarády,“ plánuje a s úsměvem reaguje na představu typických ajťáků, kteří dny prosedí u počítače.
„Řekl bych, že to je sedavými profesemi, u nichž musíte používat mozek. Člověk pak přijde na to, že se potřebuje odreagovat jiným způsobem. Pak tíhne ke sportu a výletům do přírody,“ myslí si Bartyzal.
Kromě svých koníčků se chce věnovat také plánu, který chystá se svou přítelkyní. Rádi by si v budoucnu koupili pozemek s maringotkou a vyzkoušeli si život s co nejnižšími náklady.
