Její obrazy znají i milovníci umění v Rakousku, Německu a Slovinsku, kam mohla se svými díly zavítat až po sametové revoluci. A nemaluje jen svou oblíbenou přírodu či portréty. Jaroslava Matoušková Pánková z Plané nad Lužnicí přenesla na plátno i UFO (neidentifikovatelný létající předmět).
V jejím podání neuvidíte žádné fantaskní postavičky s tykadélky, ale to, co se podle lidí objevilo na obloze začátkem července 1995.
Úkaz, jenž se za daných světelných podmínek nedal vyfotografovat běžným fotoaparátem. „Stalo se to v poledne, kdy obloha byla bez mráčku,“ vypravuje malířka.
„V místní části Plané nad Lužnicí, zvané Strkov, si lidé v ulici Bydžovská všimli, že se na obloze pohybují dva zvláštní objekty vedle sebe. Jeden měl tvar bumerangu a druhý doutníku. Každý se otáčel kolem vlastní osy a oba mírně klesaly a zase stoupaly. Měly bílou blyštivou barvu a občas se v nich zablesklo. Asi po dvaceti minutách odletěly.“
Pánková namalovala i obraz s názvem Kulový blesk.
Ve skupince pozorovatelů byl bratr Jaroslavy, Jiří, který si pak doma okolnosti jevu zapsal a jednoduše zakreslil. O svém pozorování se zmínil sestře. „Já jsem vždycky toužila něco takového vidět, a když se to objevilo, tak jsem u toho nebyla,“ říká Jaroslava s úsměvem.
„Pak jsem tři roky pozorovala krajinu a doufala, že se objekty znovu objeví. Nakonec jsem to vzdala a požádala Jirku, aby mi vše popsal. Dal mi i svoje poznámky s nákresy a já podle nich namalovala obraz. Bratr se na něj podíval a potvrdil, že přesně tak se to na obloze odehrálo.“
Plánské UFO zřejmě mělo smysl pro humor, protože Jaroslavu navštívilo přesně deset let po zmíněném pozorování. Nezjevilo se však na obloze, nýbrž v jejím snu.
„Ten sen byl úžasně barvitý a odehrával se v reálné krajině. Viděla jsem les směrem na Zhoř u Tábora a nad ním létající talíř. Jeho barva byla růžová s nádechem oranžové. Z prostředku talíře zářilo žluté světlo a na obvodovém prstenci měl namalované čtyři složité znaky. Hned po probuzení jsem sedla k plátnu a namalovala výjev akrylem.“
Obrazy teď tvoří dvoudílný celek. První zobrazuje nečekanou skutečnost a druhý její podobu ve fantazii, která je kupodivu utvářená naším očekáváním. „Když UFO, tak tedy v podobě létajícího talíře, jak jsme zvyklí z filmů a literatury,“ sděluje výtvarnice.
Pro Jaroslavu není těžké namalovat pohotově cokoliv. Učila ji to už v jejích čtyřech letech maminka. „Když si všimla, jak se snažím neobratně namalovat kuřátka, poradila mi: Představ si je jako něco jednoduchého, co znáš a dokážeš namalovat. Třeba jako kolečka. A pak k nim přidávej hlavičky, nožky, křídla, až se ti na obraze objeví kuřátka. Opravdu to funguje,“ potvrzuje.
Jaroslava Matoušková Pánková(69 let) Narodila se 12. září 1950 v Táboře. Od dětství žije a tvoří v Plané nad Lužnicí. Absolvovala výtvarný obor lidové školy umění v Táboře pod vedením výtvarníků Karla Valtera a Emila Růžičky. Později studovala u akademických malířů Jana Kunovského a Teodora Buzu. Vedla výtvarný kroužek při ZŠ v Plané nad Lužnicí a v táborském gymnáziu. Používá téměř všechny techniky malby i grafiky. Maluje přírodní motivy a portréty, do nichž vkládá i své okamžité fantazie. Získala řadu ocenění. Do roku 1991 byla zaměstnána v podniku Silon, pak několik let pracovala na volné noze. Z existenčních důvodů znovu nastoupila do zaměstnání, od svých 57 let je v penzi a vytváří volnou výtvarnou tvorbu. Je vdaná, její manžel Bohuslav Pánek se věnuje fotografování. Mají syna Jaroslava a tříletou vnučkou Sofii. |
Tatínek ji později dovedl do lidové školy umění v Táboře k malíři Karlu Valterovi, který svým žákům vštěpoval: Dokonale odpozoruj, co chceš namalovat, načerpej z toho dojmy a přidej je do obrazu.
„Od dětství jsem měla o svém povolání jasno – budu malířkou. Chtěla jsem studovat na keramické škole v Bechyni, ale oznámili mi, že přijímají jen kluky. Tak jsem nastoupila do podniku Silon a pracovala tam do roku 1991.“
Studovala u uznávaných malířů
Ve volných chvílích malovala a malovala. V 17 letech vytvořila vlastní pojetí kaligrafie vkládané do reálných výjevů krajiny i lidí. Učitel Valter jí s obdivem řekl, že to ještě nikdo jiný nezkoušel.
„Myslím, že každý, kdo se chce nějaké činnosti věnovat dobře i jako koníčku, musí vše zvládnout stejně důkladně jako profesionál. A tak jsem i v dospělosti studovala na kurzech u uznávaných výtvarníků, abych se naučila co nejvíce malířských a grafických technik. Každý obraz maluji takovou technikou, o kterou si téma samo řekne.“
Rok před sametovou revolucí se pokusila využít politického tání a získat povolení k výtvarné živnosti. Rozhodovala o tom komise v Českých Budějovicích. „Ukázala jsem jim svoje práce a oni z nich určili jediný obraz, který smím malovat v kopiích za účelem prodeje. Bylo to pro mě zklamání, protože na mých výstavách lidé měli zájem o všechny obrazy.“
Pak se změnily poměry a v roce 1991 se odhodlala k přestupu na volnou nohu.
„První dva roky jsem byla spokojená, obrazy se prodávaly. Ale trh se brzy přesytil, lidé začali mít hlouběji do kapsy a já byla ráda, když se z výstavy prodal jediný obraz. O moje práce byl zájem v zahraničí, ale když nemáte peníze, těžko tam můžete sjednávat pravidelné prodejní výstavy. Žili jsme z manželova platu. Přiznala jsem si, že mě malování neuživí, a nastoupila jsem do práce. V 57 letech jsem odešla do předčasného důchodu. Od té doby si maluji, co chci, a jsem jako malířka skutečně šťastná.“ Nejraději maluje portréty svých rodinných příslušníků a přátel.
Jejím dalším velkým tématem je příroda. Nikdy při tvorbě nepoužívá jako pomůcku fotografii, maluje venku, i když je chladno. Dne 11. května 2017 se jí splnil sen – uvidět výjimečný úkaz, který namaluje. Nebylo to UFO, nýbrž kulový blesk.
„Večer jsem se podívala z okna. Nad lesem směrem k Ústrašicím se ladně pohybovala velká koule zlaté barvy. Několikrát přeplula tam a zpět nad vršky, občas sestoupila i mezi stromy a zase zamířila vzhůru. Vlevo byl černý mrak, který vyrůstal přímo ze země a šlehaly v něm drobné záblesky. Elektrické výboje se objevovaly i mimo mrak. Najednou kulový blesk vybuchl a zmizel. Neslyšela jsem ale žádný zvuk.“
Výtvarnice ihned výjev namalovala. Veřejnost uvidí obraz na její retrospektivní výstavě, jež se letos uskuteční v Galerii Fara v Plané nad Lužnicí od 21. srpna do 18. září.
„Výstava bude u příležitosti mých sedmdesátin a představím na ní nejzajímavější obrazy ze všech fází své tvorby. Návštěvníci uvidí i dětské obrázky, které mě učila malovat maminka,“ zve Jaroslava Matoušková Pánková.
