Vojenské stany, fronta hladových školáků a kuchařky, které s klidem a s úsměvem vydávají obalovaný květák s bramborami a tatarkou z nerezových nádob. Scéna, která připomíná slavný seriál z dob korejské války, tak dala název i ležení, které lze spatřit na náměstíčku v Chlumu u Třeboně na Jindřichohradecku. Říkají mu M.A.S.H. po chlumecku.
Je úterý půl dvanácté a ze školních dveří vychází třída pod vedením pedagoga. Nemíří ale k budově s jídelnou a družinou. Jdou přímo na otevřené prostranství, kde stojí doslova vojenský tábor.
„Mňam,“ zaznívá, když se školáci dozvědí dnešní jídelníček. Ale i nesouhlas. „Jenom brambory, prosím.“ S porcí pak odchází do stanů. Zbytek si jen odloží aktovky a pouští se do hrátek na plácku. Třeba s míčem. Lepší než být v budově, která dočasně slouží jako družina.
Ve škole si na jaře vyslechli nepříjemný verdikt. Strop kuchyně v historické budově, který ji dělí od družiny v prvním patře, nevydrží. „Podlaha byla původní, takže jsme nechali udělat sondy. Zjistilo se, že je na některých místech napadená houbou. Je to veřejná budova, kde jsou děti, takže bylo třeba jednat rychle,“ řekla starostka Chlumu Jitka Bednářová.
Statik doporučil okamžité uzavření kuchyně i družiny. Vedení doufalo, že se opravy stihnou přes léto. Ale jak se blížil konec prázdnin, bylo jasné, že se to nepovede. Začalo se s hledáním náhradního řešení. „Mluvili jsme o možnosti dovážení boxíků s jídlem. Jenže když jsem si představila toho odpadu... Jsme totiž škola, které záleží na ekologii,“ popsala ředitelka Patricie Vondrková, proč odmítla tuto verzi.
Oslovte armádu. A nebyl to žert
Následoval nápad, že se budou obědy dovážet z jídelny v Třeboni. „Jenže ta je kvůli uzavírce v Majdaleně prakticky nedostupná,“ připomněla. Místní restaurace by nedokázaly v krátkém čase obsloužit 160 dětí. Studené svačiny z domova nevyhovují představě kvalitního stravování. A nepřipadalo v úvahu ani to, že děti budou svážet jinam.
Až přišla věta, která zněla nejdřív skoro jako žert. „Jeden ze zastupitelů řekl, tak zkuste oslovit armádu,“ zavzpomínala starostka. A ředitelka to skutečně zkusila. „Zavolala jsem do Jindřichova Hradce na 44. prapor. A armáda nám skutečně zapůjčila stany i nádoby na přenos jídla. Což není samozřejmost,“ připomněla.
Prvního září tedy slavnostně zahájili nový školní rok. „Pak přijela armáda a stany postavila. Druhého září už jsme tady měli k obědu rizoto,“ ocenila ředitelka.
S příborem do školy. Havárie střechy vyřadí jídelnu, žáci poobědvají ve třídách |
Dopoledne tráví kuchařky v nedaleké Žíteči, kde se nachází obecní provozovna s nově vybavenou nerezovou kuchyní. Každý den tak vaří jedno jídlo a polévku, protože víc by provizorní podmínky neumožnily. Salátový bar, na který jsou děti zvyklé, se snaží kompenzovat ovocem a zeleninou. Jídlo pak putuje hasičským autem do Chlumu, kde se vydává ve stanech. A odpoledne se vrací se špinavým nádobím zpět.
„Není to takový komfort jako v jídelně, to je jasné,“ popsala jedna z kuchařek. „Dnes je i velké teplo, takže je to i pro děti ve stanech horší. Ale zvládáme to všichni dobře.“
Potvrzují to i učitelky, které pomáhají s organizováním fronty před výdejem a naléváním polévky. „Uvidíme, až se zhorší počasí, bude pršet, ale určitě to bude dobré,“ jsou přesvědčené.
Anička z třetí třídy patří mezi ty spokojené žáky. „Přijde mi to dobré. Všechno, co se sem vozí, mi chutná,“ shrnula svůj dojem. Nedělala jí problém ani vyšší teplota ve stanu. „Jo, bylo to v pohodě,“ reagovala.
Brněnská škola zavádí samoobslužnou jídelnu. Pomůže snížit plýtvání, věří vedení |
Ve škole o celé situaci mluví i s dětmi. Ředitelka Vondrková připomíná, že se tu dlouhodobě věnují tématu měkkých dovedností, mezi které patří i řešení problémů. Nastalou situaci probírali také. „Říkáme dětem, že život jim bude přihazovat situace, na které žádný návod neexistuje. A že je potřeba přemýšlet, jak je zvládnout,“ vysvětlila.
Popsala, že školáci sami přišli s některými novinkami. „Před vstupem do jídelny je prostor, kdy si žáci vymysleli, že by se mohl zútulnit a osadit lavičkami, protože tam maminky čekají právě na děti. A jednou jsem seděla v ředitelně, ťukání na dveře, za nimi páťáci. Paní ředitelko, tak ty maminky fakt na těch lavičkách čekají.“
V původní kuchyni se zatím zdánlivě nic neděje. Zraje beton, a to chce čas. Kuchařky se sem vrátí asi v půlce října. „Mým snem je zřídit tady bufetový systém, aby si děti mohly nandávat jídlo samy, a to v množství, jaké by chtěly,“ svěřila se ředitelka.
Na návsi parkují auta. Rodiče si přijeli pro své potomky. „Vymysleli to dobře. Děti mají teplé jídlo a nezměnil se režim,“ chválí jedna z maminek s mladším sourozencem v náručí. A názor ostatních rodičů? „Zatím máme pozitivní odezvu. Ale uvidíme, jak dopadnou rodičovské schůzky,“ uzavřela ředitelka.
Mapy poskytuje OpenStreetMap pod Open Data Commons Open Database License
