Stačí malý škrábanec nebo „oťuk“ a vzácný kámen hned ztrácí na sběratelské hodnotě. Platí to především pro jihočeské vltavíny. Je však způsob, jak poškozeným minerálům i vltavínům krásu vrátit.
Dokonale ho zná Pavlína Čambalová, která se už řadu let věnuje uměleckému rytí skla. K němu si do svého ateliéru v Železném Brodu na Liberecku před časem přibrala také zelená přírodní sklíčka z jihu Čech a dnes má zakázky na takzvané glyptiky až do podzimu.
„Jsem až překvapená, jak velký zájem o ně je. Lidi možná tak trochu přitahuje i takové to tajemno, které se se vznikem vltavínů pojí. I když my Češi je často spíše vnímáme jen jako pěkné kameny. Musím přiznat, že jsem jim sama propadla, a to už jako malá holka na základní škole,“ líčí 33letá rodačka z Frýdlantu, která už v dětských letech sbírala zajímavé kameny typické pro mineralogicky bohatou oblast Českého ráje.
Zběhla k uměleckému rytí skla
Právě jeden z prvních koníčků zřejmě rozhodl o její budoucnosti. Jako patnáctiletou ji maminka přihlásila na Střední uměleckoprůmyslovou školu v Turnově na obor rytí a broušení drahých kamenů.
„Velmi brzy jsem si ale uvědomila, že klasické fasetové výbrusy mě bavit nebudou, není v nich prostor pro kreativitu,“ vysvětluje Čambalová. Po maturitě tedy zběhla k uměleckému rytí skla a dále pokračovala na Vyšší odborné škole sklářské v Novém Boru.
Po osmiletém působení v dílnách firmy Lobmeyr ve Vídni se přesunula do Železného Brodu, kde se poprvé profesně s vltavíny potkala.
„Přišel za mnou jeden pán z Turnova s tím, že si chce nechat udělat glyptiky z několika otlučených vltavínů. V tu chvíli jsem ještě nevěděla, že jsem si začala plnit svůj životní sen,“ říká s úsměvem Čambalová.
Od té doby se ve své umělecké profesi přeorientovala téměř výhradně na jihočeské tektity, což jsou přírodní skla vzniklá dopadem meteoritu.
„Hodně mi pomáhá, že vltavíny jsou svým způsobem už předryté. Vycházím z jejich přírodních tvarů a snažím se každý kus svou prací ještě trochu povznést. Přírodní skulptace, což je tvar povrchu, je pak základem pro nejdrobnější detaily, které broušením jen těžko vytvořím,“ vysvětluje a ukazuje několik svých prací.
Mezi nimi se vyjímá tvář mladé ženy s bohatým účesem, portrét Ježíše Krista s trnovou korunou nebo profil mužské hlavy zasazený do kapkovitého vltavínu z pískovny v Chlumu u jihočeské Besednice.
Zájemcům je schopná vytvořit glyptiku přímo na zakázku, nejraději ale pracuje s kamenem podle své fantazie.
„V tomto ohledu jsou nejlepší zákazníci z ciziny. Sem tam se ale objeví někdo, kdo si chce nechat vyrýt portrét dětí, nebo dokonce svých psů. Myslím si, že každý vltavín si sám řekne nejlépe, čím chce být,“ podotýká Čambalová s tím, že největší zájem o glyptiky je ze Spojených států, Tchaj-wanu nebo Německa. Ozývají se jí ale i zájemci z Austrálie nebo Nového Zélandu.
Lidé si myslí, že glyptiky zvládnou zubní vrtačkou
Velké renomé si však kromě vltavínů udělala uměleckou prací se sklem, na něž zdaleka nezanevřela. Každoročně jezdí na sklářská sympozia do zahraničí a vede putovní Školu Jiřího Harcuby.
„Jednou ročně jezdím na několik týdnů vyučovat rytí skla do amerického Corningu, kde je obrovské muzeum skla. Kromě toho si mě zvou na přednášky do Německa nebo Japonska,“ jmenuje Čambalová zajímavé destinace.
Vltavíny u ní ale v tuto chvíli mají jednoznačně přednost. Pro svou práci na glyptikách používá celou škálu speciálních diamantových a měděných kotoučů, díky nimž jí pod rukama vznikají mistrovská díla.
„Nejdřív si ale musím vltavín v ruce pořádně prohlédnout a rozmyslet si, kam na něm rytinu umístím. Následuje kresba návrhu na papír a až potom se mohu vrhnout na samotné broušení,“ popisuje postup při tvorbě glyptiky.
„Snažím se co nejvíce dělat pro české zákazníky. Bohužel si ale často neuvědomují, kolik na jednom kusu strávím času, což se odráží na ceně. Trochu nám tu chybí kultura oceňování ruční práce. Hodně lidí si myslí, že by podobné věci zvládli se zubní vrtačkou,“ říká se smíchem Čambalová a dodává, že jí práce na jednom kusu zpravidla zabere okolo čtyř dnů čistého času.
Sama také doufá, že si jednou bude moci opracovat vltavín, který si na jihu Čech svépomocí najde.
„Ještě jsem se k tomu bohužel nedostala, ale až mi moje tříměsíční dcerka trochu odroste, určitě se o to pokusím. Zatím si ale musím vystačit s tím, co nabízí nedaleký Český ráj,“ říká skromně.
