„Je to opravdu veliký úspěch. Odchytit divokého vlka v žádném případě není jednoduchý úkol. Je to velmi inteligentní zvíře, které dokáže snadno objevit skrytou past a systematicky se jí vyhýbat,“ vysvětluje vedoucí výzkumného projektu Aleš Vorel z České zemědělské univerzity (ČZU).
Odchytový tým využil staré traperské postupy i moderní technologie. „S přípravami nám pomáhalo několik vědeckých skupin z Evropy, USA i Kanady,“ doplňuje další člen týmu Jan Horníček z ČZU.
Vědci z ČZU odchytili vlčici a nasadili jí obojek |
Odchyt chystali a prováděli několik měsíců. V Národním parku Šumava rozmístili několik desítek odchytových zařízení. Pasti byly pod neustálým dohledem dvou sledovacích systémů. Když zachytily jakýkoli pohyb, mohl odchytový tým na místo dorazit do několika minut. Součástí týmu byli i zkušení veterinární lékaři Lukáš Pavlačík a Hana Horáková.
„Nakonec se podařilo odchytit zdravou, zhruba tři roky starou samici vážící 30 kilogramů. Okamžitě po odchytu byla vlčice uspána a byl jí nasazen telemetrický obojek,“ popisuje Jan Mokrý z NP Šumava.
Po měřeních, vážení a odběru genetického materiálu se vlčice úspěšně probudila z anestezie a vrátila se do bezpečí teritoria své smečky. To již vědci poznali ze záznamů z obojku.
Sledování vlka pomůže vyvracet fámy
Odchyt a osazení vlka obojkem je podle výzkumné skupiny velkým přínosem ve studiu navracejícího se druhu této šelmy. Záznamy o pohybu vlků přinesou přesná data o tom, jak vlci fungují, kde tráví většinu času či jak často a kam chodí lovit.
„Zároveň budou údaje z obojku významné i z ochranářského pohledu, data mohou například dokládat, jaký podíl času vlci věnují návštěvám farem s hospodářskými zvířaty ve srovnání s lovem volně žijící kořisti,“ komentuje Aleš Vorel.
Podle jeho slov návrat vlka do české krajiny doprovází i množství fám. Sledování jasně ukáže pevná data o vzácné šelmě.
„Vytvoření smečky jsme zaznamenali v polovině roku 2017. Rozmnožování se potvrdilo i letos, kdy jsme zaregistrovali také vytvoření druhé vlčí smečky na území Šumavy a Bavorského lesa. Je možné, že odchycená samice je potomek zmíněných rodičů, tvořící základ první šumavské smečky,“ říká Oldřich Vojtěch z NP Šumava.