Ve své podlouhlé pracovně se pohodlně usadí do křesla. V místnosti cítíte její význam míchaný s klidem, stejně jako z muže, který je v ní doma. „Trávím tu hodně času, tak se tu musím cítit dobře. Rád se zadívám do tohoto obrazu, do té modré barvy,“ ukáže Vlastislav Bříza na nepřehlédnutelné umělecké dílo nedaleko police s nejrůznějšími medailemi a oceněními.
Generální ředitel a majitel holdingu Koh-i-noor Hardtmuth je i v 78 letech stále plný elánu, drží si nadhled a úzkostlivě se nechce držet plánovaného konce v podnikání za dva roky. „Všechno záleží na mém zdraví,“ zdůrazňuje Bříza.
Koh-i-noor mají lidé stále spojený s tužkami, byť realita je jiná. Dá se to vůbec změnit?
Asi ne. Až umřu, tak se bude psát, že umřel král tužek. Koh-i-noor je silná značka, pevně spojená s tužkami a Českými Budějovicemi. Tak to je, byť holding působí v automobilním průmyslu, zdravotnictví, strojírenství či hotelnictví. Celkem je to 29 společností v České republice a pět v zahraničí.
Znamená to pro vás hlavně stabilitu?
Ano. Holding má „vnitřní banku“ a nejsme na bankách prakticky vůbec závislí. Když projdu jednotlivé obory, tak tužkařství zasadila válka na Ukrajině velkou ránu. Když dovážíte prkýnka, máte tam továrnu, o kterou přijdete, tak to není příjemné. Ztratili jsme trh, který má celkem téměř 200 milionů lidí. Není to smrtící, ale Koh-i-noor se musí a bude soustředit na umělecký sortiment, který má přidanou hodnotu a opravdovou kvalitu.
Naše představa byla, přivést k nám z Brazílie některé šikovné kluky, ubytovat je v kohinoorské ubytovně, aby s sebou měli maminky, které by si tady vydělávaly.
