Čtvrtek 30. března 2023, svátek má Arnošt
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Čtvrtek 30. března 2023 Arnošt

Na pódiu se otrkal jako punkový kytarista, teď hraje divadlo pro děti

  11:44
Viktor Pirošuk objíždí se svou Téměř divadelní společností mateřské školy i domovy pro seniory. „První vystoupení jsme měli v roce 1996 v mateřské a základní škole ve Střížově. Od té doby tam jezdím každý rok. Letos jsem jim hrál po pětadvacáté,“ vypráví.

Viktor Pirošuk přinesl do Masných krámů marionetu jménem baron von Krank. | foto: Petr Lundák, MF DNES

Loutkoherec Viktor Pirošuk z Českých Budějovic je patrně prvním hostem seriálu Na ležáku v Masných krámech, který zahájil posezení tím, že začal vyprávět pohádku. Potřeboval se totiž vypořádat s otázkou, jestli ho někdy dětský divák nečekaně překvapil.

Ano, stalo se to v jedné mateřské škole při představení s názvem Labutí panna. „Tuhle německou pohádku vlastně nemusím vyprávět, je známá, já v ní udělal jen autorské úpravy,“ říká po chvíli divadelník a dodává: „V mém podání si labutí pannu vzal za ženu myslivec, a když mu v labutím šatu odletěla, našel ji po mnoha nesnázích ve zlém světě uvnitř skleněného vrchu.“

Teď přijde finální zápletka. Myslivec musí vlastnoručně utrhat drakovi všech devět hlav.

„Jakmile jsem řekl slovo drak, v publiku se rozzářil jeden klouček. Bylo jasné, že je obdivuje a bez výhrad jim fandí. Paní učitelka na mě signalizovala: Neubližovat drakovi… Jenže pohádka měla pokračovat tím, že když myslivec utrhne hlavy, kletba pomine a z labutě se stane princezna.“

Rychle najít jiné řešení. Zahnat draka? Přemluvit ho? To by snad šlo. „Myslivec tedy draka přemluvil a odvedl si princeznu. Ale o skutečný happy end se postaral ten klučina. Zeptal se mě, jestli může dát drakovi pusu. Vyšel jsem s drakem dopředu, chlapec políbil každou jeho hlavu, drak odletěl, děti tleskaly a hošík se uklonil publiku,“ popisuje.

„Mým pracovištěm bude pódium“

Ne nadarmo o jeho Téměř divadelní společnosti uvádí internetová encyklopedie, že v inscenacích využívá přímého zapojení diváků. Toto však byla výjimka, Pirošuk má předem promyšleno, kdy a jak je zapojí do akce, aby se nenarušil děj.

O tom, jak jsou loutky pro děti přitažlivé, se přesvědčil sám, když byl ve věku svého obecenstva.

„Se školkou jsme šli na pohádku Mauglí, hrálo ji českobudějovické Malé divadlo. Při představení jsme se báli hada Ká. Plazil se přes celé jeviště a vypadal hrozivě. Na závěr nás divadelníci pozvali na scénu, měli tam položené loutky a my si na ně směli sáhnout. Had Ká byl jen opelichaný plyšák. Divadelníci nám vysvětlili, že obživl zásluhou loutkoherce. Vzpomínám si, že právě tohle pro mě byl největší zážitek.“

Viktor Pirošuk

(43 let)

Narodil se 6. června 1978 v Českých Budějovicích, kde také žije. Pochází z rodiny knihkupců, po maturitě na gymnáziu založil v roce 1996 profesionální činoherní soubor Téměř divadelní společnost. Od začátku jsou cílovou skupinou dětští diváci. O dva roky později se ocitl na scéně sám a svůj projekt přizpůsobil divadlu jednoho loutkoherce. Používá marionety vlastní výroby. V aktuálním repertoáru má dvanáct pohádek, jedná se o původní autorskou tvorbu nebo inspiraci německým či skandinávským folklorem. Okrajově se věnuje loutkovému divadlu pro dospělé. Je ženatý, s manželkou Markétou mají dcery Johanku (17 let) a Dorku (15).

Ale tento zážitek ho k profesi nenasměroval. Nikdo by si tehdy nedokázal představit, že se z introvertního dítěte stane interaktivní divadelník. Nejdřív se musel otrkat.

„K tomu mi pomohl punk,“ překvapuje loutkoherec. „Propadl jsem téhle muzice v sedmé třídě a potom jsem při studiu na gymnáziu založil kapelu Prašivá stařena. Hrál jsem na kytaru, ale nezpíval, a tak jsem dostal za úkol uvádět naše písničky. To bylo poprvé, kdy jsem veřejně mluvil k lidem. V hledišti seděli kamarádi a tréma postupně zmizela.“

Jeviště ho začalo bavit. Dokonce natolik, že si po maturitě dal profesní cíl: „Mým pracovištěm bude pódium. Zbývalo vyřešit jen jednu drobnost,“ naznačuje Viktor s úsměvem. A sice, co na tom jevišti bude dělat. Kapela se rozpadla, on sám si na dráhu muzikanta netroufal.

„Napadlo mě, že založím profesionální divadelní scénu určenou pro děti od školky po první stupeň,“ uvádí další překvapivý moment. „Léta jsem totiž jezdil jako oddílový vedoucí na výpravy a práce s dětmi mě bavila. Myslím, že vím, jak je zaujmout. Vzpomněl jsem si i na svoje dětské zážitky z divadla a napsal pohádkovou hru O ztraceném smíchu.“

Tak se zrodila Téměř divadelní společnost. S Viktorem se hereckých rolí zhostily jeho vrstevnice Vendula Tampierová a výtvarnice tvořící pod jménem Vodua. Společně hráli činohru a jako rekvizity používali běžné předměty.

Kamarádi divadelníci jim poradili, jak provozovat profesionální soubor. „První vystoupení jsme měli v roce 1996 v mateřské a základní škole ve Střížově. Od té doby tam Téměř divadelní společnost vystupuje každý rok. Letos jsem jim hrál po pětadvacáté.“

Místo divadla brigáda v obchodě

Viktor mluví v jednotném čísle. To proto, že obě dívky, které s ním začínaly, následujícího roku nastoupily vysokoškolské studium a na divadlo jim nezbýval čas. Jako dárek věnovaly Viktorovi sadu marionet. Vytvořila je Vodua.

„Ty loutky se mi moc líbily. Naučil jsem se s nimi hrát a pak jsem začal vyrábět vlastní z kašírovaného papíru. Pro každou hru používám samostatnou sadu marionet, které mají podobné rysy. Nejsem výtvarník, nedokážu vyrobit líbivou loutku. Tváře těch mých mají různé nedostatky, stejně jako tváře normálních lidí, se kterými se v běžném životě setkáváme,“ vysvětluje.

Co na to malí diváci? Vůbec jim nevadí, že loutky neoplývají designem panenek a panáčků podle vzhledu celebrit. „Když řeknu, že tohle je krásná princezna, vím, že si tu krásnou princeznu představí podle svého. A nebrzdí je žádné podbízení dokonalé krásy.“

Viktor ví, že na fantazii a bezprostřednost svého obecenstva se může spolehnout. Proto zve děti také na scénu a svěřuje jim krátké role, při kterých je citlivě režíruje.

„Poměrně brzy jsem si všiml, že když děti příběh zaujme, dokážou se s ním ztotožnit natolik, že se v té chvíli považují za jeho součást. Poprosím třeba holčičku z publika, aby mi na chvíli pomohla létat s loutkou orla a při tom se jí zeptám, jestli sama umí létat. Odpověď zní: Ano. Mít chvíli takového kolegu či kolegyni na jevišti je pro loutkoherce radost. A pro děti v publiku taky. Výkon své kamarádky či kamaráda vždycky odmění potleskem.“

Tuto interaktivní podobu získalo Viktorovo divadlo na začátku milénia a od té doby funguje jako magnet nejen pro děti, ale i jejich rodiče, a dokonce i seniory, neboť o vystoupení mají zájem také domy s pečovatelskou službou.

Přesto nyní zažil nejhorší sezonu ve svém životě. „Do doby, než se rozšířil koronavirus, jsem žil v přesvědčení, že mám zaměstnání, které se dá provozovat i v nejhorších dobách. Vždyť třeba za války zažívalo loutkoherectví rozkvět, protože lidé potřebovali přijít na jiné myšlenky. Pohádky jsou nadčasové, odolávají režimům. Loni se ale celý společenský život zastavil den ze dne z důvodu proticovidových opatření.“

Když po několika měsících vyčerpal úspory, pracoval jako brigádník v obchodním domě. Tam si existenciálně uvědomil, jak hodně mu schází loutkoherectví a kontakt s publikem. Pocit beznaděje se rozplynul až letos koncem jara, když zase směl s loutkami k dětem.

„Nedokážu si představit, že bych dělal něco jiného. Proto s obavami sleduji vývoj situace a doufám, že se nebude opakovat loňský rok. Scénáře, které si při vystoupeních vytváříme společně s dětmi, jsou totiž mnohem lepší,“ vzkazuje Viktor Pirošuk jedinému divákovi, o kterého nemá zájem – covidu-19.

Autoři:
  • Nejčtenější

U Písku se málem srazily vlaky, všechny blízké přejezdy byly zablokované

U Vlastce na Písecku se v úterý odpoledne téměř srazily protijedoucí vlaky. Zastavily jen 52 metrů od sebe, nikdo nebyl...

Jihočeský borůvkový koláč mě fascinoval, říká cukrář Josef Maršálek

V prostorném obýváku dominují exotické rostliny. Akvárium patří pestrobarevným rybičkám. V ohradě pod televizí zimují...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Strážník shodil uniformu a z bahna vytáhl psa, pak ho omyli hadicí v myčce

Strážníci z Hluboké nad Vltavou se snažili odchytit dva psy, kteří se nebezpečně pohybovali po frekventované silnici....

Paraglidista nezvládl start a zřítil se na skálu, letěl pro něj vrtulník

Vážnou nehodou skončil pokus o start paraglidisty na Prachaticku. Muž se totiž nevznesl do výšky, místo toho zhruba z...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Třináctiletá dívka nešla do školy, pak matce i policistům ujížděla na koni

Netradiční honičku zažili policisté v Českých Budějovicích, když pátrali po třináctileté dívce. Ráno nedorazila do...

Starý dům už neprodáte. Unijní směrnice ale může být protiústavní, tvrdí právníci

Premium Zateplování, výměna kotle i oken, solární panely na střechu… Nechcete starý dům opravovat „po evropsku“? Rychle se jej...

Přežila Terezín i Osvětim. Bůh není, takové utrpení by nedopustil, říká

Premium Měla si užívat bezstarostné mládí, namísto toho si musela na kabát přišpendlit židovskou hvězdu. V 15 letech ji...

Hokej se změnil v jatka. Píše o nich i Wikipedie, extraliga se styděla

Premium Jen co se ve zlínském kamrlíku pro rozhodčí potkal Roman Polák s kolegy, hned měli jasno: „Pánové, dnes to může být...

Strážník shodil uniformu a z bahna vytáhl psa, pak ho omyli hadicí v myčce

Strážníci z Hluboké nad Vltavou se snažili odchytit dva psy, kteří se nebezpečně pohybovali po frekventované silnici....

Jihočeský borůvkový koláč mě fascinoval, říká cukrář Josef Maršálek

V prostorném obýváku dominují exotické rostliny. Akvárium patří pestrobarevným rybičkám. V ohradě pod televizí zimují...

U Písku se málem srazily vlaky, všechny blízké přejezdy byly zablokované

U Vlastce na Písecku se v úterý odpoledne téměř srazily protijedoucí vlaky. Zastavily jen 52 metrů od sebe, nikdo nebyl...

Rybníky jsou plné i přes sušší zimu, spokojení jsou také zemědělci

Leckdo si ráz posledních dnů astronomické zimy pochvaloval – sluníčko, teploty vysoko nad nulou, občas dešťová...

SOUTĚŽ: Vyhrajte hodnotné poukazy od Astratexu
SOUTĚŽ: Vyhrajte hodnotné poukazy od Astratexu

Zapojite se do soutěže o 3 hodnotné vouchery a vybrte si správné spodní prádlo, které vám bude dělat radost. Jak na to?

Nervozita roste. Padající Deutsche Bank stáhla dolů korunu i pražskou burzu

Od záchrany problémové švýcarské banky Credit Suisse ještě neuplynul ani týden a investoři opouštějí další potenciální...

Herečka Jenovéfa Boková porodila, z Witowské je nevlastní babička

Jenovéfa Boková a její partner Adam Kolář v pátek odpoledne potvrdili, že herečka a hudebnice už porodila a šťastní...

Horníci leželi na pokojích na břichu. Skrývali erekci. A zrodila se viagra

Modrá pilulka slaví pětadvacet let. Spustila svého druhu kulturní i farmaceutickou revoluci, preformátovala vnímání...

Tom Cruise se dcerou Suri pyšnil. Už ho neviděla deset let, míří na vysokou

Tom Cruise se od roku 2006 do roku 2013 rád ukazoval na veřejnosti s dcerou Suri v náručí. Před deseti lety však ze...

Rozjívené fracky tu nechceme. Kde končí svoboda dětí ve veřejných prostorách?

Vlnu vášní vyvolalo vyjádření pražského bistra, které na sociálních sítích publikovalo pravidla, jak se mají chovat...