Vietnamka Hana Bui se s rodiči přistěhovala do Česka jako desetiletá. A protože tu i odmaturovala, patří dnes tato šestadvacetiletá žena do generace cizinců, která mluví plynně česky a pro své krajany je majákem při komunikaci v běžném životě.
„Nejdřív jsme žili v Kaplici, před sedmi lety jsme se kvůli práci přestěhovali do Vyššího Brodu. Rodiče podnikají v obchodu s textilem, já se živím jako překladatelka a tlumočnice. Žije se mi tu dobře, vyhovuje mi prostředí malého města, je tu hezké okolí,“ říká Hana Bui.
Obdivuje místní majestátní cisterciácký klášter, občas si zajede s kamarádkami do multikina v Českých Budějovicích. Její rodina patří ve Vyšším Brodě do početné vietnamské komunity, která tu tvoří dvanáct procent z celkového počtu 2 600 obyvatel.
Ve městě vznikla komise pro integraci cizinců. V příhraničním sídle se řeší zatím malé problémy, které tu v kontaktu s českou většinou vznikají dlouhé roky.
„Je lepší vše podchytit v zárodku. Nejedná se o první snahu něco řešit, ale jde o skutečně první návrh nějakého systémového řešení. O problémech se léta mluvilo, ale nikdy se nic neřešilo komplexně, až teď,“ popisuje místostarosta Jan Straka, který je členem komise.
Podle něj mají aktivity komise preventivní charakter. „Stížnosti na chování Vietnamců existují, například rušení nočního klidu, špatné třídění odpadů či parkování. Víme i o tom, že naopak Vietnamci slýchávají nadávky nebo posměšky na ulici,“ vypočítává Straka.
A předseda komise Jan Krotký upřesňuje, že cílem je předejít výraznějším problémům. Ve Vyšším Brodě nevznikají otevřené konflikty, ani nedochází k eskalaci napětí. Problémy vznikají spíše ze dvou klíčových předsudků.
„Češi mají pocit, že svou zemi ztrácí, nemají výsadní postavení ve svém městě. Počet Vietnamců narůstá a bohatnou, což se Čechům pochopitelně nelíbí. A Vietnamci zase vnímají, že se k nim Češi nechovají jako k sobě rovným,“ vysvětluje Krotký.
Narůstá počet cizinců
V prvním roce své činnosti komise zjistila, že ve Vyšším Brodě enormně narostl počet cizinců, kteří loni tvořili 18 procent obyvatel. Většina z nich je vietnamské národnosti a živí se podnikáním. Prodejem různého zboží, provozováním restaurací, kosmetických salonů a nehtových studií.
Ty ale navštěvují hlavně rakouští turisté, kteří využívají geograficky výhodnou polohu města a z jejich pohledu nízké ceny služeb i zboží. Vietnamci, podnikající ve Vyšším Brodě už dlouhé roky, tak paradoxně téměř neumí česky.
„Nedivte se, oni češtinu nepotřebují. Když už, tak jen pro jednání s úřady. Znala jsem Vietnamce, který tu bydlel sedm let a nevěděl, kde je pošta. Znal jen cestu do práce a tam, kde bydlel,“ uvádí Hana Bui, která v projektu funguje jako spojnice obou komunit.
A upozorňuje, že řada problémů vzniká právě kvůli tomu, že se Vietnamci nedomluví česky. Nedorozumění, která vyvolávají napětí, se tak objevují ve škole, v práci, ale hlavně při sousedském soužití.
„Základní problém je, že obě komunity nebyly propojené. Nebyl zde žádný most, komunikační kanál. Vietnamci často nejsou informovaní, v komunitě pak kolují fámy, které nemá kdo vyvrátit. Neznají svá práva, ale ani povinnosti,“ shrnuje Krotký.
Obě komunity nyní propojuje právě Hana Bui. „Domlouvám Vietnamcům vše potřebné na úřadech, u lékaře. Překládám. Když je problém, jdou za mnou. Jsem ta, která Vietnamcům z radnice a komise tlumočí, co dělají špatně. Na druhou stranu vnímám, jak se k nám Češi chovají, a leckdy to není příjemné,“ líčí.
Komise připravuje vydání informační brožury o právech a povinnostech Čechů i Vietnamců. Vyjde v češtině i vietnamštině a bude mít sedm kapitol věnovaných například českému jazyku a kultuře, zdravotnictví či třídění odpadu. Součástí projektu je nově zřízený facebookový profil v obou jazycích, který slouží k získávání odpovědí na různé otázky.
„Klíčový byl v době koronaviru, kdy jsme tam dávali informace o provozu školy. Vietnamci by jinak těžko zjišťovali, co se děje. Na podzim chystáme speciální třídní schůzky pro vietnamské rodiče, které budeme pomocí Hanky tlumočit do vietnamštiny. Také připravujeme přednášku pro učitele o rozdílech mezi vietnamštinou a češtinou a o vietnamských kulturních zvyklostech,“ plánuje Krotký.
A velkým přáním tlumočnice je, aby škola otevřela třídu pro doučování místních Vietnamců českému jazyku. „Aby se víc naučili česky a s Čechy se víc sžili. Čeština je pro ně těžká a navíc se málo potkají s českými zákazníky. Spíš se mi zdá, že mluví víc německy než česky,“ dodává Hana Bui.
